Zinédine Zidane není nic jiného než legenda. Jak si balí na cesty? A jaká je jeho nejoblíbenější destinace?
Titulů posbíral nepočítaně. Na zahájení letošních olympijských her měl tu čest nést pochodeň. Není náhodou, že zosobňuje příznačně pojmenovanou řadu Montblanc Legend a propůjčil svou tvář kampani na novou vůni Montblanc Legend Blue.
Ačkoli se již vzdálil všech povinností spojených s hřištěm a čeká na to, až se stane trenérem francouzského národního týmu, jak se již léta proslýchá, jeho aura zůstává nedotčena. Jaký je jeho vztah k cestování? Přečtěte si v následujícím rozhovoru.
French football legend Zinedine Zidane made a fashion statement at the 2024 Summer Olympics in Paris. Carrying the Olympic torch, he walked in style wearing a navy blue Zegna wool suit, a white silk shirt, and a blue silk tie.
— DAMAN Magazine (@DAMAN_Magazine) July 29, 2024
Like this tweet for the great Zizou! pic.twitter.com/wQ6XDvcIcE
Máte rád létání?
Zinédine Zidane: „Cestování pro mě znamená odpočinek, únik od všeho, poznání něčeho nového. Pořád chci létat, i když s přibývajícími léty člověk touží po klidu a pohodě. Když jsem byl mladší, hořel jsem touhou po cestování letadlem. Když jsem poprvé seděl v letadle, bylo mi čtrnáct nebo patnáct let, když jsem jel na setkání s francouzským mládežnickým týmem. Byla to naprostá svoboda.“
Jak vypadá vaše rutina před odletem?
Z.Z.: „Nemám žádné speciální triky, ale dobře se připravuji. Obvykle si večer před odjezdem udělám čas na sbalení kufru. Vezmu si něco na čtení, protože tam nahoře ta věc, kterou držíte v ruce [chytrý telefon] je vždycky vypnutá. I když je dneska k dispozici WiFi, zdá se mi, že ve vzduchu nikdy nemám signál (smích). Vždycky mám s sebou tužku, něco si píšu, udělám si čas pro sebe.“
Co děláte, když jste ve vzduchu?
Z.Z.: „Na dálkových letech občas spím, ale ne tolik jako někteří moji kolegové. Raději si čtu, než abych se díval na filmy. Doháním některé své knihy, protože jsem ve své vlastní bublině. Zrovna včera mi někdo poslal text o vztahu dětí k obrazovkám. Letadla jsou ideálním místem k přemýšlení o takových věcech. Jsem dědečkem od chvíle, kdy se mému synovi narodila holčička. Teď jsou jí dva roky. Nedává ji k obrazovkám a vypíná televizi, když je poblíž. Myslím, že to dělá správně.“
Co je první věc, kterou si zabalíte do kufru?
Z.Z.: „Moje taška na prádlo. Moc toho nepotřebuji: džíny, tričko, tenisky a sportovní věci na běhání.“
Je něco, co máte vždy s sebou?
Z.Z.: „Všude s sebou vozím fotku svých dětí a manželky. Když dorazím na místo určení, většinou si ji položím na noční stolek. V tašce mám také vždycky knížku svého táty. Než vydal knihu Sur les chemins de pierres (Michel Lafon, 2017), bral jsem si i jeho dopisy a ručně psané poznámky. Jsme děti svých rodičů, vždy se k nim vracíme. Čím jsem starší, tím víc tomu věřím.“
Ideální destinace pro dobití baterek?
Z.Z.: „Když nejsem v Madridu nebo na cestách, mířím do Rodezu, kde se narodila moje žena. Rád se také vracím do Marseille, ale to je něco jiného. Pokud jde o únik od všeho, Aveyron je opravdu to pravé místo. Opravdu si to užívám, můžu si tam úplně dobít baterky.“
Dokázal byste žít s pouhými 12 kilogramy, což odpovídá příručnímu zavazadlu?
Z.Z.: „Dokázal bych žít i s menším množstvím. Nechal bych si pár věcí a nějakou francouzskou hudbu. V poslední době hodně poslouchám Balavoina, Goldmana a Michela Bergera. V mládí tomu člověk nevěnuje pozornost, ale teď se s jejich písničkami dokážu víc ztotožnit.
Jinak nemám tuny věcí a moc si jich nekupuji. Občas vytáhnu dvacet let staré tenisky, a když už je nechci, dám je kamarádovi. Vlastnictví věcí není zrovna moje parketa. Kamarádi se mě často ptají, proč jsem si nezaložil muzeum věnované své kariéře, kde bych vystavil košile a boty. Myslím, že by to nebylo snadné, protože jsem toho tolik rozdal. Rád dělám lidem radost. Takže jsem si toho moc nenechal, kromě Zlatého míče, který jsem vyhrál v roce 1998 (pozn. redakce: cena udělovaná nejlepšímu evropskému hráči). Toho jsem se nezbavil!“
