Některé metropole rostly tisíce let. Jiné vznikly na zelené louce během pár dekád. Právě plánovaná hlavní města ukazují, jak státy řeší politiku, prostor i budoucnost. A mění tak mapu světa.
Mnohá historická města fascinují svými dějinami. Vedle antických památek zde stojí moderní kanceláře. Tento kontrast láká turisty, ale běžný život komplikuje. Staré ulice často nezvládají dnešní dopravu ani potřeby rychle rostoucí populace.
Právě proto mimo jiné vznikají plánovaná města. Urbanisté je navrhují od začátku. Na zelené louce. Využívají pravidelné sítě ulic a počítají s dostupností škol, obchodů i zdravotní péče. Zároveň myslí na budoucí dopravu a růst počtu obyvatel.
Některé státy jdou ještě dál. Budují zcela nová hlavní města. Nejnovějším příkladem je Ciudad de la Paz v Rovníkové Guineji, které letos nahradilo bývalé hlavní město země Malabo. Podobné projekty ale vznikají po celém světě už desítky let.
Equatorial Guinea 🇬🇶 has officially relocated its capital from Malabo to Ciudad de la Paz. pic.twitter.com/BQFinlA9GR
— Typical African (@Joe__Bassey) January 8, 2026
Ikony moderního plánování
Nejznámějším příkladem zůstává Brasília. Brazílie ji otevřela v roce 1960, aby přesunula centrum země dál od pobřeží. Město zaujme modernistickou architekturou a patří na seznam UNESCO. Organizace ho označila za „mezník v historii urbanismu“.
Podobný příběh má Canberra. Austrálie ji zvolila jako kompromis mezi Sydney a Melbourne. Výstavba začala v roce 1912 na základě architektonické soutěže. Dnes jde o menší, ale kulturně živé město s galeriemi, vinicemi a silnou gastronomií.
Wellington sice nevznikl úplně od nuly, ale jeho dnešní podoba byla pečlivě plánována. Leží strategicky mezi severním a jižním ostrovem Nového Zélandu. Díky tomu se stal politickým centrem a zároveň kulturním srdcem země.
Nové metropole a prázdné ulice
Dalším příkladem je Islámábád. Vznikl v 60. letech jako nové hlavní město Pákistánu. Stát ho přesunul blíž k armádnímu zázemí. Dnes tu žije přes milion lidí a město láká na památky i přírodní scenérie.
Ještě radikálnější je Naypyidaw v Myanmaru. Vláda ho začala budovat v roce 2002. Město má obrovské široké silnice a administrativní komplexy, ale působí prázdně. Často se o něm mluví jako o o „městě duchů“. Celou situaci navíc zhoršilo zemětřesení v roce 2025.
Belmopan v Belize vznikl po ničivém hurikánu. Vláda přesunula hlavní město do vnitrozemí, aby předešla dalším katastrofám. Dnes tu žije jen několik desítek tisíc lidí, ale okolní příroda láká k výletům.
Nejnovější projekt, Ciudad de la Paz, zatím působí spíš jako nedokončený experiment. Město má kapacitu pro statisíce lidí, ale zatím zůstává téměř prázdné.
Přesuny a výstavba nových metropolí ukazují, jak složité je plánovat město od nuly. Rozhodují politika, ekonomika i klima. Každý projekt přináší jiné výsledky a často i nečekané problémy.
