EvropaNejmenší království na světě. 11 obyvatelům a kozám vládne král v sandálech

Nejmenší království na světě. 11 obyvatelům a kozám vládne král v sandálech

Když neloví chobotnice nebo nepracuje na zahradě před svým bungalovem, král Tavolara vládne na částečný úvazek tomuto maličkému ostrovu s 11 obyvateli a 100 hbitými horskými kozami.

Jižně od světoznámého sardinského Costa Smeralda se osamělý ostrov Tavolara tyčí jako rozeklaná hora z blankytného moře. Nejsou tu žádné silnice ani hotely a jediný obyvatelný úsek je jazyk bílého písku, který nejlépe změříte v krocích.

Král Antonio Bertoleoni, 83letý bývalý rybář, lépe známý jako „Tonino“, vlastní jedinou místní restauraci. Je vládcem ostrova, který je nejmenším obydleným královstvím na světě. Posledních 22 let velel Tonino této minimonarchii o rozloze 5 km čtverečních v šortkách a sandálech.

Nejobyčejnější král na světě

„Jsem pravděpodobně nejobyčejnější král na světě,“ říká Tonino, když boří nohy do písku. „Jediné privilegium, které si užívám, je jídlo zdarma.“

Království Tavolara slaví 186. výročí a vlastně o 25 let předchází Itálii. Vytvoření vlastního ostrovního národa může znít jako něco, o čem byste snili, když jste opuštěni ve Středozemním moři. Ale příběh začal v roce 1807, kdy se Toninův prapradědeček Giuseppe Bertoleoni stal prvním osadníkem tehdy neobydleného ostrova. Genovský přistěhovalec, popisovaný jako „napůl pastýř, napůl pirát“ v knize „Tavolara, ostrov králů“, se oženil se dvěma sestrami a hledal bezpečné útočiště, kde by mohl uniknout svému obvinění z bigamie.

Království za zlaté zuby koz

Giuseppe a jeho malý harém si brzy uvědomili, že sdílejí svůj ostrovní ráj se vzácným druhem divokých koz, jejichž zuby byly obarveny do zlatožluté barvy mořskými řasami a lišejníky. Zvěst o pozlacených kozách se nakonec rozšířila k vládci Sardinie Carlu Albertovi, který v roce 1836 dychtivě cestoval do Tavolary na lov zvířat. Výlety na lov vedl Giuseppeův 24letý syn Paolo.

Když přistál, Carlo Alberto se představil slovy: „Jsem Carlo Alberto, král Sardinie,“ říká Tonino. A tak jeho pradědeček prý odpověděl: „No, já jsem Paolo, král Tavolary.“

Poté, co zabil několik koz a tři dny hodoval v Paolově domě, byl Carlo Alberto tak potěšen, že řekl: „Paolo, ty jsi opravdu král Tavolary!“ Ať už to bylo žertem, nebo nikoliv, později potvrdil, že vzdálený ostrov nikdy nebyl oficiálně součástí Sardinského království. A co víc! Poslal Paolovi svitek od královské rodiny Carla Alberta, rodu Savoyů, který potvrdil status monarchie.

Paolo okamžitě vytvořil erb Bertoleoniů a namaloval ho na zeď svého domu. Nakreslil také královský rodokmen a vybudoval na ostrově hřbitov pro sebe a své potomky. Když zemřel, trval na tom, že bude pohřben s korunou zabetonovanou na náhrobku. Něčím, co zaživa nikdy nenosil.

V následujících letech se zprávy o suverenitě ostrova rozšířily za Středozemní moře a malá Tavolara si dokonce vytvořila hrstku politických spojenců. Giuseppe Garibaldi, jeden ze zakladatelů Itálie, se brzy stal důvěryhodným poradcem rodiny Bertoleoni. A tehdejší sardinský král Vittorio Emanuele II. zašel tak daleko, že v roce 1903 podepsal mírovou smlouvu s 33 obyvateli ostrova.

Při shromažďování fotografií světových vůdců pověřila královna Viktorie plavidlo britského námořnictva, aby zastavilo u ostrova, aby důstojníci mohli vyfotografovat „královskou rodinu“ na ostrově Tavolara. Po celá léta byla fotografie ve zlatém rámu vystavena v Buckinghamském paláci s titulkem „Nejmenší království světa“. Dnes visí jeho obří kopie v mísntí restauraci, která se příhodně nazývá The King of Tavolara a zdobí ji královský erb, který jako první navrhl král Paolo I.

Konec království. Nebo ne?

Po 126 letech instalace základny NATO v roce 1962 fakticky ukončila nezávislost království a zakázala čtvrtinu ostrova pro hrstku jeho obyvatel. Přesto, stejně jako San Marino, ani Tavolara nebyla nikdy formálně připojena k moderní Itálii, díky čemuž se Tonino stal pátým králem v království, které svět již neuznává.

V těchto dnech, kdy neloví olihně ani nepracuje na zahradě před svým bungalovem, jeho veličenstvo vládne na částečný úvazek. A jeho poddaní? 11 obyvatel, cca 100 horských koz a několik ohrožených sokolů, kteří žijí na 565 m vysokém vápencovém vrcholu. Posledních 40 let Tonino osobně doprovázel návštěvníky do ostrovního paláce své rodiny. Nejprve na veslici a nyní na trajektu, který provozuje z Porto San Paolo. Jízda trvá 25 minut.

Díky vlně turistického ruchu na ostrově je HDP království v poslední době vysoké. Je ironií, že Tavolara je nyní korunovační klenot v chráněné italské národní mořské rezervaci, která má jednu z nejvyšších úrovní biomasy ve Středomoří. Výsledkem je, že se ostrov rychle stal jednou z nejlepších potápěčských destinací v Itálii a návštěvníci se hrnou, aby si zaplavali s želvami, vorvani a žraloky.„Pro mě je privilegium jen tady žít,“ říká Tonino a zírá za přístaviště na své smaragdové impérium. „Kdo potřebuje korunu, když máte palác?“

Nejčtenější

Jak vypadaly Spojené arabské emiráty v minulosti? Navštivte zahradní město Al Ain

Mrakodrapy, luxusní hotely a nekonečné pobřeží nejsou jedinou tváří Spojených arabských emirátů. Al Ain leží hluboko ve vnitrozemí u hranice s Ománem a místo futuristických panoramat nabízí palmové oázy, staré pevnosti, archeologické památky i tradiční velbloudí trh. Město tak připomíná, jak oblast vypadala dávno před ropným boomem.

Od mrakodrapů k horským stezkám. Co vidět v Hongkongu

Hongkong není jen hustá změť mrakodrapů, nákupních center a přeplněných ulic. Za moderní fasádou se skrývají buddhistické chrámy, zelené kopce, pláže, rybářské vesnice i desítky turistických tras. Město navíc žije jídlem. Od dim sum přes pouliční kuchyni až po odpolední čaj tu může návštěvník snadno strávit několik dní a stále mít co ochutnávat.

Zapomeňte na Madrid. Salamanca patří k nejpůsobivějším historickým městům Španělska

Salamanca stojí západně od Madridu nedaleko portugalských hranic a její historické centrum patří na seznam UNESCO. Město spojuje monumentální architekturu, jednu z nejstarších univerzit světa, rušná náměstí i klidná zákoutí nad řekou Tormes. Díky kompaktnímu centru se navíc většina hlavních památek dá pohodlně projít pěšky.

Výpravy za horskými gorilami jsou nejlepším wildlife zážitkem světa

Výpravy za horskými gorilami ve Rwandě a Ugandě se dostaly na první místo nového žebříčku nejlepších zážitků s divokými zvířaty na světě. Porazily expedice za tučňáky v Antarktidě i pozorování vzácných sajg v Kazachstánu. V první desítce přitom výrazně dominují Afrika a Asie.

Zlaté pagody nestačí. Tohle je skutečný Rangún

Zlaté pagody, omšelé koloniální domy, hlučné trhy a čajovny plné místních. Rangún nepůsobí jako naleštěná turistická destinace, právě v tom ale spočívá jeho síla. Největší město Myanmaru míchá staré tradice s rychle se měnící současností a několik dní tu snadno uteče rychleji, než člověk čeká.

Co vidět v Canterbury. Od slavné katedrály až po středověkou hospodu

Canterbury patří k nejzajímavějším historickým městům Anglie. Slavná katedrála, středověké uličky, římské památky, zahrady podél řeky Stour i tradiční hospody z něj dělají ideální cíl na jednodenní výlet nebo víkend. Z Londýna se sem navíc dá pohodlně dostat vlakem.

Vídeňské muzeum ukazuje, jak lidé poznávali svět

Vídeňské Muzeum glóbů ukrývá stovky historických modelů Země i oblohy. Návštěvník na nich sleduje nejen vývoj kartografie, ale také lidskou představivost, omyly a dobové předsudky. Jediné veřejné muzeum zaměřené výhradně na glóby sídlí v barokním paláci Mollard nedaleko Hofburgu.

Hranice Norska s Ruskem láká turisty na přísně střežené stezky

Krajina kolem norského města Kirkenes nabízí tundru, březové lesy i výhledy na řeku Pasvik. Stále více návštěvníků sem ale nepřijíždí jen kvůli arktické přírodě. Láká je možnost projít se podél hranice s Ruskem, kterou nepřetržitě sledují kamery, strážní věže a vojenské hlídky.

Morče na talíři. Pro našince nemyslitelné, v Ekvádoru běžná věc

Pro Evropana je morče hlavně domácí mazlíček. V ekvádorských Andách má ale úplně jinou roli. Cuy, jak se mu říká, patří k tradičním jídlům horských oblastí a na trzích se běžně opéká nad uhlíky. Pro místní nejde o turistickou kuriozitu, ale o dlouhou kulinární tradici.

Jak chutná Brusel? Hranolky, mušle, čokoláda a další belgické delikatesy

Brusel patří k evropským městům, kam se vyplatí naplánovat cestu jenom kvůli jídlu. Belgická kuchyně stojí na výrazných chutích, poctivých porcích a kombinacích, které si na nic nehrají. Vedle čokolády a vaflí tu mají pevné místo mušle, hranolky, masové kuličky, dušená masa, krevety i pivo.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama