EvropaNejmenší království na světě. 11 obyvatelům a kozám vládne král v sandálech

Nejmenší království na světě. 11 obyvatelům a kozám vládne král v sandálech

Když neloví chobotnice nebo nepracuje na zahradě před svým bungalovem, král Tavolara vládne na částečný úvazek tomuto maličkému ostrovu s 11 obyvateli a 100 hbitými horskými kozami.

Jižně od světoznámého sardinského Costa Smeralda se osamělý ostrov Tavolara tyčí jako rozeklaná hora z blankytného moře. Nejsou tu žádné silnice ani hotely a jediný obyvatelný úsek je jazyk bílého písku, který nejlépe změříte v krocích.

Král Antonio Bertoleoni, 83letý bývalý rybář, lépe známý jako „Tonino“, vlastní jedinou místní restauraci. Je vládcem ostrova, který je nejmenším obydleným královstvím na světě. Posledních 22 let velel Tonino této minimonarchii o rozloze 5 km čtverečních v šortkách a sandálech.

Nejobyčejnější král na světě

„Jsem pravděpodobně nejobyčejnější král na světě,“ říká Tonino, když boří nohy do písku. „Jediné privilegium, které si užívám, je jídlo zdarma.“

Království Tavolara slaví 186. výročí a vlastně o 25 let předchází Itálii. Vytvoření vlastního ostrovního národa může znít jako něco, o čem byste snili, když jste opuštěni ve Středozemním moři. Ale příběh začal v roce 1807, kdy se Toninův prapradědeček Giuseppe Bertoleoni stal prvním osadníkem tehdy neobydleného ostrova. Genovský přistěhovalec, popisovaný jako „napůl pastýř, napůl pirát“ v knize „Tavolara, ostrov králů“, se oženil se dvěma sestrami a hledal bezpečné útočiště, kde by mohl uniknout svému obvinění z bigamie.

Království za zlaté zuby koz

Giuseppe a jeho malý harém si brzy uvědomili, že sdílejí svůj ostrovní ráj se vzácným druhem divokých koz, jejichž zuby byly obarveny do zlatožluté barvy mořskými řasami a lišejníky. Zvěst o pozlacených kozách se nakonec rozšířila k vládci Sardinie Carlu Albertovi, který v roce 1836 dychtivě cestoval do Tavolary na lov zvířat. Výlety na lov vedl Giuseppeův 24letý syn Paolo.

Když přistál, Carlo Alberto se představil slovy: „Jsem Carlo Alberto, král Sardinie,“ říká Tonino. A tak jeho pradědeček prý odpověděl: „No, já jsem Paolo, král Tavolary.“

Poté, co zabil několik koz a tři dny hodoval v Paolově domě, byl Carlo Alberto tak potěšen, že řekl: „Paolo, ty jsi opravdu král Tavolary!“ Ať už to bylo žertem, nebo nikoliv, později potvrdil, že vzdálený ostrov nikdy nebyl oficiálně součástí Sardinského království. A co víc! Poslal Paolovi svitek od královské rodiny Carla Alberta, rodu Savoyů, který potvrdil status monarchie.

Paolo okamžitě vytvořil erb Bertoleoniů a namaloval ho na zeď svého domu. Nakreslil také královský rodokmen a vybudoval na ostrově hřbitov pro sebe a své potomky. Když zemřel, trval na tom, že bude pohřben s korunou zabetonovanou na náhrobku. Něčím, co zaživa nikdy nenosil.

V následujících letech se zprávy o suverenitě ostrova rozšířily za Středozemní moře a malá Tavolara si dokonce vytvořila hrstku politických spojenců. Giuseppe Garibaldi, jeden ze zakladatelů Itálie, se brzy stal důvěryhodným poradcem rodiny Bertoleoni. A tehdejší sardinský král Vittorio Emanuele II. zašel tak daleko, že v roce 1903 podepsal mírovou smlouvu s 33 obyvateli ostrova.

Při shromažďování fotografií světových vůdců pověřila královna Viktorie plavidlo britského námořnictva, aby zastavilo u ostrova, aby důstojníci mohli vyfotografovat „královskou rodinu“ na ostrově Tavolara. Po celá léta byla fotografie ve zlatém rámu vystavena v Buckinghamském paláci s titulkem „Nejmenší království světa“. Dnes visí jeho obří kopie v mísntí restauraci, která se příhodně nazývá The King of Tavolara a zdobí ji královský erb, který jako první navrhl král Paolo I.

Konec království. Nebo ne?

Po 126 letech instalace základny NATO v roce 1962 fakticky ukončila nezávislost království a zakázala čtvrtinu ostrova pro hrstku jeho obyvatel. Přesto, stejně jako San Marino, ani Tavolara nebyla nikdy formálně připojena k moderní Itálii, díky čemuž se Tonino stal pátým králem v království, které svět již neuznává.

V těchto dnech, kdy neloví olihně ani nepracuje na zahradě před svým bungalovem, jeho veličenstvo vládne na částečný úvazek. A jeho poddaní? 11 obyvatel, cca 100 horských koz a několik ohrožených sokolů, kteří žijí na 565 m vysokém vápencovém vrcholu. Posledních 40 let Tonino osobně doprovázel návštěvníky do ostrovního paláce své rodiny. Nejprve na veslici a nyní na trajektu, který provozuje z Porto San Paolo. Jízda trvá 25 minut.

Díky vlně turistického ruchu na ostrově je HDP království v poslední době vysoké. Je ironií, že Tavolara je nyní korunovační klenot v chráněné italské národní mořské rezervaci, která má jednu z nejvyšších úrovní biomasy ve Středomoří. Výsledkem je, že se ostrov rychle stal jednou z nejlepších potápěčských destinací v Itálii a návštěvníci se hrnou, aby si zaplavali s želvami, vorvani a žraloky.„Pro mě je privilegium jen tady žít,“ říká Tonino a zírá za přístaviště na své smaragdové impérium. „Kdo potřebuje korunu, když máte palác?“

Nejčtenější

Vyhněte se davům, i v Chorvatsku to jde. Prozkoumejte ostrov Šolta

Jen hodinu plavby ze Splitu leží ostrov, který zůstává ve stínu známějšího Hvaru. Šolta nabízí malé přístavy, průzračné moře, kamenné vesnice, olivové háje i rodinná vinařství. Hodí se pro cestovatele, kteří hledají pomalejší tempo a chtějí se vyhnout velkým plážovým klubům i davům.

Kousek Itálie ve Švýcarsku. Objevte kanton Ticino

Na jihu Švýcarska leží region, který připomíná spíš severní Itálii než alpskou zemi. Ticino láká palmami, jezery, vinicemi i kamennými horskými vesnicemi. Během několika dnů tu lze spojit koupání, horské túry, historické památky i výbornou gastronomii.

San Domino je skrytým klenotem italské Apulie

Jen několik kilometrů od pobřeží italské Apulie leží ostrov San Domino, jedno z pečlivě střežených tajemství regionu. Návštěvníky láká tyrkysovým mořem, mořskými jeskyněmi, voňavými borovicovými lesy i jedinou písečnou pláží v celém souostroví Tremitských ostrovů.

Oaxaca spojuje nejlepší chutě i tradice Mexika

Oaxaca spojuje předkolumbovskou historii, domorodé tradice, barevnou architekturu a jednu z nejvýraznějších gastronomických scén v Mexiku. Návštěvníci sem míří za mole, tlayudas, mezcalem i živými trhy. Město ale nabízí také archeologické památky, řemeslné vesnice a výraznou současnou kulturu.

Mauritánie láká cestovatele pouští i starobylými městy

Mauritánie patří mezi nejméně navštěvované státy světa, přesto nabízí místa, která jinde jen těžko hledají konkurenci. Většinu jejího území pokrývá Sahara, krajinu doplňují starobylá města, oázy i rušná rybářská pobřeží. Cestování zde vyžaduje více času i přípravy, odměnou ale bývá pohled na zemi, která si dosud uchovala svůj tradiční charakter.

Král Charles se do Buckinghamského paláce natrvalo nestěhuje

Buckinghamský palác patří k nejnavštěvovanějším místům v Londýně a po téměř dvě století sloužil jako hlavní sídlo britských panovníků. Král Charles III ale po dokončení rozsáhlé rekonstrukce tradici přeruší. Palác zůstane centrem oficiálních akcí, zatímco panovník bude dál bydlet v nedalekém Clarence House.

Zákaz hudby a pokuty za močení. Evropské pláže zpřísňují pravidla pro turisty

Léto u moře už v Evropě neznamená jen ručník, plavky a opalovací krém. Řada oblíbených destinací zpřísňuje pravidla pro chování na plážích i v přímořských městech. Za porušení nových nařízení hrozí turistům pokuty v řádu stovek až tisíců eur.

Uvita je vstupní branou k nejkrásnějším místům jižní Kostariky

Uvita sice patří mezi menší kostarická města, o zážitky ale rozhodně nemá nouzi. Láká národním parkem Marino Ballena, vodopády, deštným pralesem i jednou z nejlepších příležitostí ke spatření keporkaků v celé Střední Americe. Díky klidnější atmosféře navíc osloví cestovatele, kteří hledají přírodu místo přeplněných letovisek.

Florencie vede žebříček nejlepších evropských měst. Praha je hned druhá

Florencie se stala nejlépe hodnoceným evropským městem v letošním žebříčku magazínu Travel + Leisure. Druhé místo obsadila Praha a třetí skončil rakouský Salcburk. O výsledcích rozhodovalo více než 200 tisíc čtenářů, kteří hodnotili města po celém světě.

Kanárské ostrovy zavádějí dobrovolnou alternativu k turistické dani

Kanárské ostrovy se vydávají jinou cestou než řada evropských destinací bojujících s dopady masového turismu. Místo povinné turistické daně nabídnou návštěvníkům možnost dobrovolně přispět na obnovu přírody, ochranu klimatu i podporu místních komunit.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama