EvropaVídeňské muzeum ukazuje, jak lidé poznávali svět

Vídeňské muzeum ukazuje, jak lidé poznávali svět

Vídeňské Muzeum glóbů ukrývá stovky historických modelů Země i oblohy. Návštěvník na nich sleduje nejen vývoj kartografie, ale také lidskou představivost, omyly a dobové předsudky. Jediné veřejné muzeum zaměřené výhradně na glóby sídlí v barokním paláci Mollard nedaleko Hofburgu.

Zatímco před nejslavnějšími vídeňskými památkami čekají dlouhé fronty, v Muzeu glóbů často panuje téměř nečekané ticho. Expozice tvoří součást Rakouské národní knihovny a nabízí klidnější alternativu k přeplněným atrakcím v centru města. Za nenápadným vstupem přitom čeká jeden z největších veřejně přístupných souborů glóbů na světě.

Staré glóby zachycují znalosti i omyly

Ve vitrínách se nachází více než dvě stě historických glóbů různých velikostí. Celá muzejní sbírka čítá přes osm set předmětů. Patří mezi ně pozemské a nebeské glóby, armilární sféry, telluria, planetária i další astronomické nástroje. Řada vystavených kusů vznikla před polovinou devatenáctého století.

K nejstarším exponátům patří glóbus nizozemského kartografa Gemmy Frisia z doby kolem roku 1535. Jeho tvůrce pracoval se zprávami mořeplavců, kteří ještě nedokázali přesně určovat zeměpisnou délku. Nové objevy navíc státy a obchodníci často dlouho tajili. Výsledné mapy proto kombinovaly skutečná pozorování, dohady i čistou fantazii.

Na některých glóbech chybí Austrálie, zatímco Severní Amerika mizí v neprozkoumané Arktidě. Asie má nepřesné tvary a v Tichém oceánu místo ostrovů plavou mořské příšery. Kalifornie se objevuje jako ostrov. Hypotetická jižní pevnina zase nahrazuje oblasti, které dnes známe jako Austrálii a Antarktidu.

„Glóby ukazují proměnu našich představ o planetě,“ říká ředitel muzea Nikolaus Schobesberger. Podle něj každý exponát zachycuje nejen to, co lidé věděli, ale také hranice jejich poznání. Některé kusy navíc připomínají koloniální způsob uvažování. Zobrazují domorodé obyvatele prostřednictvím dobových předsudků nebo označují africké pobřeží evropskými vlajkami.

Výmluvný příklad nabízí měsíční glóbus z roku 1961. Jeho přední část pokrývá podrobná mapa, ale odvrácená strana zůstává bílá. Lidé ji tehdy ještě neznali. O dva roky mladší model už prázdné místo doplňuje a názorně ukazuje, jak rychle se lidské poznání dokáže změnit.

Od luxusního předmětu k běžné pomůcce

Pozornost přitahuje také kopie Behaimova glóbu z roku 1492. Mezi Evropou a Asií se na něm rozprostírá oceán, protože Amerika na modelu ještě neexistuje. Velkolepě působí i dvojice glóbů Vincenza Coronelliho z konce sedmnáctého století. Pozemský a nebeský model měří v průměru přes jeden metr a vznikl pro císaře Leopolda I.

Historické glóby neukazují pouze hranice kontinentů. Zachycují obchodní cesty, krajinu, geologii, podnebí i představy o vesmíru. „Glóbus je skvělý, protože představuje zmenšený model naší planety, takže na něm můžete vyprávět příběhy o světě,“ vysvětluje Schobesberger.

Oproti ploché mapě dokáže glóbus věrněji zachovat tvar Země. Má však jiný problém. Na běžném modelu s průměrem 32 centimetrů odpovídá jediný centimetr přibližně 400 kilometrům skutečného povrchu. Podrobnosti se proto rychle ztrácejí. Někteří výrobci tento nedostatek řešili jednoduše a vyráběli podstatně větší modely.

První glóby sloužily hlavně šlechticům a bohatým obchodníkům jako vědecké nástroje i symboly společenského postavení. Postupně se zmenšovaly, rozšířily do škol a domácností a nakonec se staly také dětskými hračkami. Přesto neztratily schopnost probouzet zvědavost. „Není to pouze vědecký nástroj. Je to také předmět, který umožňuje snít o cizích zemích,“ říká Schobesberger.

Muzeum připomíná rovněž přítomnost glóbů v umění, architektuře a filmu. Jejich známým příkladem zůstává tanec Charlieho Chaplina s nafukovací zeměkoulí ve filmu Diktátor. Další glóby se skrývají přímo ve vídeňských ulicích. Přibližně padesát jich zdobí střechy a fasády, takže hledání může pokračovat i po odchodu z paláce Mollard.

Nejčtenější

Hranice Norska s Ruskem láká turisty na přísně střežené stezky

Krajina kolem norského města Kirkenes nabízí tundru, březové lesy i výhledy na řeku Pasvik. Stále více návštěvníků sem ale nepřijíždí jen kvůli arktické přírodě. Láká je možnost projít se podél hranice s Ruskem, kterou nepřetržitě sledují kamery, strážní věže a vojenské hlídky.

Morče na talíři. Pro našince nemyslitelné, v Ekvádoru běžná věc

Pro Evropana je morče hlavně domácí mazlíček. V ekvádorských Andách má ale úplně jinou roli. Cuy, jak se mu říká, patří k tradičním jídlům horských oblastí a na trzích se běžně opéká nad uhlíky. Pro místní nejde o turistickou kuriozitu, ale o dlouhou kulinární tradici.

Jak chutná Brusel? Hranolky, mušle, čokoláda a další belgické delikatesy

Brusel patří k evropským městům, kam se vyplatí naplánovat cestu jenom kvůli jídlu. Belgická kuchyně stojí na výrazných chutích, poctivých porcích a kombinacích, které si na nic nehrají. Vedle čokolády a vaflí tu mají pevné místo mušle, hranolky, masové kuličky, dušená masa, krevety i pivo.

Jezero Bafa, zapomenuté vnitrozemské moře Turecka

Jen kousek od rušného tureckého pobřeží leží krajina, která působí skoro jako jiný svět. Jezero Bafa obklopují bizarní skály, olivové háje, pozůstatky antického města i byzantské kláštery. Místo přitom zůstává stranou hlavních turistických tras mezi Bodrumem a Izmirem.

Z Londýna na den k římským lázním, univerzitám i moři

Londýn dokáže zabavit na týdny, ale řada nejzajímavějších míst Anglie leží jen hodinu či dvě od něj. Vlakem se dá snadno vyrazit za královskými sídly, římskými lázněmi, univerzitní historií, pobřežím i venkovskou krajinou. Na jednodenní výlet tak není nutné půjčovat auto ani plánovat složitou trasu.

Galway, nejirštější město v Irsku. Žije hudbou a hospodami a divokým Atlantikem

Galway patří k nejživějším městům Irska. Barevné ulice, tradiční hudba, hospody plné lidí a čerstvé mořské plody vytvářejí atmosféru, která je výrazně irská, ale zároveň mladá a uvolněná. Město navíc leží jen kousek od Connemary, Aranských ostrovů a Moherských útesů.

Pěšky přes ranvej, tajné tunely a výhled na Afriku. Gibraltar je plný překvapení

Gibraltar zabírá necelých sedm kilometrů čtverečních, přesto na něm lze bez problémů strávit několik dní. Vedle slavné skály a makaků tu čekají jeskyně, vojenské tunely, výhledy na Afriku, britské ulice, pláže i letištní dráha, přes kterou se stále chodí pěšky.

Hamburk ukrývá největší modelovou železnici světa

Hamburské modelové museum Miniatur Wunderland proměňuje dětský sen o vláčcích v propracovaný svět plný pohybu. Návštěvníci tu během několika hodin překonají celé kontinenty, sledují provoz rušného letiště a objevují tisíce drobných příběhů. Jedna z nejoblíbenějších německých atrakcí přitom není jen hravou podívanou pro rodiny.

Stovky opuštěných aut v belgickém lese. Nikdo neví, jak se tam dostaly

V belgickém lese u městečka Châtillon desítky let rezivěly stovky automobilů. Mezi stromy stály Pontiacy, Fordy i další americké klasiky z 50. a 60. let. Dlouhé řady vraků připomínaly dopravní zácpu uprostřed přírody. Původ neobvyklého automobilového hřbitova ale dodnes není úplně jasný.

Tiny Tourism odvádí cestovatele od přeplněných památek

Nový cestovatelský přístup vybízí turisty, aby na chvíli odložili seznam povinných památek. Místo slavných náměstí, muzeí a vyhlídek mají poznávat supermarkety, tramvaje, místní obchody nebo obyčejné ulice. Tiny Tourism, tedy malý či skromnější turismus, může ulevit přetíženým centrům, úplnou náhradu tradičního cestování však nenabízí.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama