Krajina kolem norského města Kirkenes nabízí tundru, březové lesy i výhledy na řeku Pasvik. Stále více návštěvníků sem ale nepřijíždí jen kvůli arktické přírodě. Láká je možnost projít se podél hranice s Ruskem, kterou nepřetržitě sledují kamery, strážní věže a vojenské hlídky.
Norsko-ruská hranice měří 198 kilometrů a v terénu ji vyznačují barevné sloupy. Žluté patří Norsku, červené Rusku. Mezi nimi leží vyčištěný hraniční koridor široký přibližně osm metrů. Turisté do něj nesmějí vstoupit, přestože okolní stezky zůstávají veřejně přístupné.
— VNT Business (@vntbiz) August 28, 2026
Procházka s jasně danými pravidly
Jedna z nabízených tras začíná v lese poblíž Kirkenes. Přibližně kilometr vede souběžně s řekou Pasvik a následně se přibližuje k hraničnímu koridoru. Výlet poté pokračuje na vrch Russehøgda, odkud lze zahlédnout přechod Storskog. Ten představuje jediné legální pozemní spojení mezi Norskem a Ruskem.
Běžná procházka přírodou se zde rychle mění v cestu citlivým bezpečnostním pásmem. Kamery visí na stromech, na obzoru stojí pozorovací věže a vojáci pravidelně kontrolují návštěvníky. Turisté musejí nosit cestovní pas, protože hlídka může kdykoliv požádat o prokázání totožnosti.
Zakázané je fotografování vojenského personálu, odhazování odpadků i dotýkání se hraničních sloupů. Problémy může způsobit také házení kamenů směrem k Rusku. Za podobné jednání už návštěvníci dostali vysoké pokuty. Lidé, kteří překročili vyznačenou hranici, skončili v některých případech v zadržení.
Průvodce Henrik Hoffmann před vstupem do lesa vypíná mobilní telefon, aby se nepřipojil k ruské síti. Pro případ nouze u sebe nosí satelitní telefon. „Túra jim umožňuje zažít krajinu na vlastní kůži a zároveň poznat historii i současnou realitu života vedle Ruska,“ vysvětluje.
Zájem posílila napjatá situace
Hoffmann vede hraniční výpravy od roku 2025. Podle něj Norsko i Rusko po ruském vpádu na Ukrajinu zesílily ochranu společné hranice. Turistický ruch v Kirkenes nejprve oslabil, později však začal růst zájem o místní historii a současné vztahy obou zemí.
Na výlety vyrážejí hlavně cestující z arktických výletních lodí. Po několika dnech na palubě chtějí opustit přístav, protáhnout si nohy a spatřit hranici zblízka. Mnohé starší návštěvníky přitahují také vzpomínky na studenou válku. Jedna z nabízených exkurzí, která zahrnuje i kryt z druhé světové války, se stala nejoblíbenějším výletem v Kirkenes daného provozovatele.
Hraniční turistika přitom není úplnou novinkou. Organizované výpravy se v oblasti konají už od roku 2000. Dnes mohou zájemci vyrazit během celého roku. Některé trasy zahrnují také výhled na pravoslavný kostel Boris Gleb, jiné využívají období půlnočního slunce.
Kirkenes dodnes připomíná dlouhé soužití Norů a Rusů. Jako jediné norské město používá pouliční označení v norštině i ruštině. Památník Rudé armády připomíná osvobození města od nacistické okupace v roce 1944. Místní muzeum zase ukazuje, jak se zde po generace prolínaly norské, finské a ruské vlivy.
Na vrcholu Russehøgda může návštěvník na chvíli zapomenout, že stojí u jedné z nejsledovanějších hranic Evropy. Stačí však pohlédnout na žluté a červené sloupy nebo na vzdálený Storskog. Výprava proto neslouží jako cesta do Ruska, ale jako přísně kontrolovaný výlet s pevně určenou trasou a návratem na norskou stranu.
