Starověké město Anuradhapura působí i dnes živě. Poutníci v bílém obcházejí posvátná místa bosí. Mniši zpívají mantry ještě před východem slunce. Mezi nimi se pohybují cestovatelé z celého světa. Uprostřed toho všeho se zvedá jedna z největších cihlových staveb historie Jetavanaramaya.
Jetavanaramaya vyrostla kolem roku 301 našeho letopočtu. Tehdy patřila mezi nejvyšší stavby planety. Předčily ji jen pyramidy v Gíze. Stavitelé použili desítky milionů pálených cihel. Původně sahala do výšky asi 122 metrů. Dnes měří zhruba 71 metrů, přesto budí respekt.
Město mnichů a dávné spory
Stúpa nestála osamoceně. Tvořila srdce rozsáhlého klášterního komplexu Jetavana Vihara. Každá budova směřovala ke kopuli. Mniši tak měli posvátnou stavbu stále na očích. Podle místního mnicha a archeologa zde žilo kolem dvou stovek řeholníků. Lidé sem nosili jídlo, roucha i knihy, aby získali zásluhy.
Vznik komplexu provázely spory. Ležel na území spojeném s ortodoxní školou théravády. Nový klášter se později přiklonil k mahájáně. Přímé písemné prameny z této větve se nedochovaly. Historici tak skládají příběh z nepřímých stop a archeologie.
Sri Lanka’s historic Jetavanaramaya stupa, one of the largest brick structures ever built, has garnered global attention after being featured prominently in CNN’s recent coverage of travel and culture.
— The Morning (@TheMorningLK) February 6, 2026
The 1,700-year-old monument, located in Anuradhapura, has once again… pic.twitter.com/Fuwafd31Iu
Cihly, pot a důmysl
Stavitelé řešili obří logistiku. Cihly museli vyrobit, dopravit a přesně uložit. Odborníci mluví o milionech kusů. V okolí se našly staré cihlářské pece. Přímou vazbu na stúpu ale zatím nikdo nepotvrdil. Na práci se podle kronik podíleli místní i zajatci z válek.
Pomáhala zvířata. Sloni tahali náklad a udusávali podloží. Lešení tvořil hlavně bambus svázaný kokosovým vláknem. Kov sloužil hlavně na nástroje. Základy stavitelé testovali vodou. Zaplavili půdu a sledovali, jak rychle ji země vsákne.
Čas stavbu nešetřil. Otřesy, monzuny i opuštění města způsobily zřícení částí kopule. Ve 12. století proběhla velká oprava. Moderní zásahy s cementem později přinesly další potíže. Uvnitř se našly relikviáře a zlaté destičky s mahájánskými texty. Dnes leží v muzeu v Colombu.
Anuradhapura ale nežije jen minulostí. Nedaleká Ruwanwelisaya zůstává hlavním poutním místem. Přicházejí tisíce věřících, hlavně o svátcích při úplňku. Mniši vítají i cizince. Rituály probíhají denně od úsvitu.
Starověké město působí rozlehle a tichounce. Ruiny se mísí s běžným životem. Silnice vedou kolem chrámů i polí. Návštěvníci často projíždějí na kole. Vedro umí potrápit a vzdálenosti překvapí. O to silnější dojem místo zanechá.
Jetavanaramaya dnes nepřitahuje tolik pozornosti jako pyramidy. Přesto dokazuje schopnosti dávné společnosti. Organizovala práci, materiál i znalosti ve velkém měřítku. A její dílo přežilo sedmnáct století.
