Libye poslední dva roky láká zahraniční turisty a mění pravidla pro návštěvníky. Zavedla e-víza, opravuje památky a zkouší přitáhnout návštěvníky i do pouště. Zároveň však zůstává zemí, kde cestování vyžaduje nejen povolení, ale i policejní doprovod a opatrnost.
Ještě nedávno zněla Libye jako jasné ne. Občanská válka, roztříštěná moc, občasné střety i po příměří z roku 2020. Většina země zůstala pro cizince mimo mapu možností. Teď se ale situace mění a Tripolis chce ukázat, že umí nabídnout víc než titulky o konfliktech v médiích.
Země poslední dva roky cíleně tlačí na návrat turismu. V roce 2024 zavedla systém e-víz a výrazně zjednodušila dříve zdlouhavý proces. Z online žádosti se obvykle stává povolení během pár týdnů, místo návštěvy ambasády a dlouhého čekání. Stát zároveň hlásí, že v první polovině roku 2025 navštívilo klíčové archeologické lokality včetně Sabrathy a Leptis Magna 282 tisíc lidí.
Tourists are slowly returning to war-torn Libya after over a decade https://t.co/ByviJXsv5w
— Euronews Travel (@euronewstravel) January 16, 2026
Památky, muzeum a pouštní rally
K viditelným změnám patří opravené a znovu otevírané atrakce. Národní muzeum v Tripolisu se podle úřadů znovu otevřelo po čtrnácti letech. V historickém centru metropole pokračují práce na starém městě, tržištích a pískově zbarvených domech s pomocí UNESCO. Znovu se rozbíhají i projekty, které roky stály, například turistický komplex Al Andalus s hotely, marinou a obchody.
Libye zkouší přilákat pozornost i akcemi. V lednu se konala pouštní rally ve Wadi al Hayat. V plánu je také nová národní letecká společnost, která má zlepšit spojení do zahraničí. A cestovky zkoušejí, co trh unese.
Po čtrnácti letech se do země vrátila i adventure firma Untamed Borders. Její zakladatel James Willcox vedl v listopadu 2025 první výpravu na jih od roku 2011. Skupiny míří do Sahary, do oblasti Jebel Acacsus, k oázám Ubari a do pouštního města Ghat. Na trase bývá i Ghadamis na hranici s Tuniskem. Cestovka znovu nabízí i východ, například Benghazi, Apollonii a Kyrenu.
Doprovod policie, pojištění a málo hotelů
Cestování v Libyi ale pořád připomíná jízdu podle přesného itineráře. Turisté často potřebují povolení a doprovod státních bezpečnostních složek nebo policie. Willcox říká, že problém nastává hlavně ve chvíli, kdy chcete změnit plán. Trasa se předem schvaluje a improvizace může znamenat nové žádosti a čekání.
Didier Goudant, francouzský právník žijící v Portugalsku, však popisuje, že policejní doprovod na jeho cestě působil spíš jako logistická pomoc než ochrana před nebezpečím. Mluví o kontrolních stanovištích na silnicích a o policistovi v civilu, který měl usnadnit průjezd a vyřídit otázky. V Tripolisu se prý k výpravě přidal i doprovod na sever, který bral cestu jako vlastní výlet.
Další překážkou je pojištění. Libye zůstává na seznamech mnoha vlád jako destinace, kam se nemá jezdit. Britské ministerstvo zahraničí například varuje před cestami do země s výjimkou Benghazi a Misraty. To obvykle vylučuje běžné pojistky a nutí cestovatele hledat speciální produkty.
Země navíc nese i společenská rizika. Homosexualita je nelegální a cestovatelé by se měli vyhnout veřejným projevům náklonnosti. Ženy podle Willcoxe nemají tak přísný dress code jako jinde, přesto doporučuje volit nenápadné oblečení. A v poušti pořád narážíte na jednoduchou realitu. Hotely chybí, některé se teprve opravují a část nocí řešíte v guesthousech nebo pod širákem.
