Okruh Huandao vede kolem celého Tchaj-wanu a měří téměř tisíc kilometrů. Pro místní představuje oblíbený přechodový rituál, turistům zase ukazuje odlehlé pobřeží, původní kulturu i překvapivou pohostinnost. Náročná cesta přitom není jen sportovním výkonem. Nabízí pestrý obraz ostrova, který se za řídítky mění téměř každou hodinou.
Každý rok vyrážejí na Huandao tisíce Tchajwanců. Většina z nich jede ve směru hodinových ručiček z Tchaj-peje, někteří ale začínají jinde nebo si vyberou pouze část trasy. Okruh mohou lidé absolvovat také autem či na motorce. Právě jízdní kolo však umožňuje poznávat krajinu pomalu a zastavovat v místech, která zahraniční návštěvníci často míjejí.
Z měst do světa hor a oceánu
Trasa spojuje dramatické skalní útvary severního pobřeží, rybářské vesnice, liduprázdnější východ, pláže na jihu a hustě osídlená města západu. Cyklisté projíždějí lesy, šplhají přes horská sedla a sledují temně modré vody Tichého oceánu. Na jihu je čeká také Kenting, nejstarší tchajwanský národní park a jediný tropický park na ostrově.
Dálková cyklistika má na Tchaj-wanu tradici delší než půl století. Myšlenku objet celý ostrov výrazně zpopularizoval film Island Etude z roku 2006. Jeho hlavní hrdina během sedmi dnů poznává památky spojené s japonskou okupací, poslouchá původní lidové písně a potkává lidi, kteří mu nabízejí jídlo nebo nocleh. Film inspiroval řadu studentů, aby podobnou cestu podnikli sami.
Vláda později okruh oficiálně označila jako Tchajwanskou cyklotrasu číslo jedna a propojila stezky se silnicemi. Výlet tak získal pevnější zázemí, přesto zůstal dobrodružstvím. Cestovatelé mohou využívat půjčovny kol, hustou síť obchodů i rodinné penziony. Nejvhodnější podmínky obvykle přicházejí na jaře a na podzim, mimo letní monzuny a největší vedra.
Silný kontrast nabízí východní pobřeží. Centrální horské pásmo dlouho oddělovalo tuto část ostrova od urbanizovaného západu. Nedostatek rovin zároveň omezil rozsáhlejší osidlování a výstavbu. Východ si proto uchoval výraznější vazbu na původní obyvatele, včetně komunit Amis, Truku a Puyuma. Připomínají je dřevěné totemy, geometrické mozaiky, tradiční pokrmy i hudba.
Taiwan's Cycling Route No. 2 is expected to be completed by the end of the year.
— TCN Taiwan Current News (@TCN_Taiwan) June 12, 2026
But Taiwan's cycling appeal goes far beyond a new route. From coastal roads to mountain scenery, here's why riders keep coming back.
🔗 Full story in the comments.#CycleAroundTaiwan #BikeTourism pic.twitter.com/2rY1fAd0GN
Cesta, na které pomáhají cizí lidé
Huandao stojí také na drobných setkáních. Jeden cyklista pomůže neznámému člověku opravit prázdnou duši, majitel penzionu obvolá okolní ubytování a rodina nabídne unavenému hostovi nudle s polévkou. Siloko Akila, která vede penzion ve východním Dulanu, shrnula zdejší přitažlivost jednoduše: „Lidé jsou tu přátelští, srdeční a ochotní. Je tu zkrátka lidskost.“
Pro mnoho mladých Tchajwanců představuje okruh zkoušku před nástupem na univerzitu. Yafan Chang vyrazila poprvé v šestnácti letech se školou. Tajfun jí tehdy zabránil trasu dokončit, později se proto vrátila s bratrem a strýcem. Za nejoblíbenější část označila stoupání severně od Kentingu, po kterém následuje dlouhý sjezd mezi travnatými pláněmi a oceánem.
Když cyklistům docházejí síly, místní je povzbuzují z aut nebo od krajnice. Často volají tchajwanské „jiāyóu“, tedy výzvu, aby pokračovali. Právě taková podpora posiluje pocit, že Huandao není jen vyznačený okruh. Patří k místní identitě a funguje jako cesta k vlastní zemi, její historii i lidem.
Někteří dobrodruzi volí ještě pomalejší tempo. Doris Kwok a Jessie Chan obešly celý ostrov pěšky. Na otázku, proč místo kola nebo auta zvolily chůzi, Kwok odpověděla: „Tchaj-wan je jednoduše příliš krásný na to, abyste spěchali.“ Stejnou myšlenku nese celý Huandao. Nejde pouze o návrat do výchozího bodu, ale o tisíc kilometrů postupného objevování ostrova.
