Papua-Nová Guinea patří k zemím, kde se cestovatel bez přípravy snadno spálí. Turistická infrastruktura je omezená, přesuny komplikované a ceny překvapivě vysoké. Odměnou jsou stovky kultur, divoká příroda a místa, kam stále míří jen málo zahraničních návštěvníků.
Ideální období pro cestu připadá přibližně na květen až říjen, kdy bývá méně srážek. Déšť ale může přijít kdykoliv. Období od prosince do března bývá nejdeštivější a prudké lijáky mohou způsobit záplavy či sesuvy půdy. Některé turistické společnosti v této době dokonce omezují provoz.
Zajímavou volbou je naplánovat návštěvu na dobu některého z velkých kulturních festivalů. Mount Hagen Show se koná v srpnu, Goroka Show v září. Právě festivaly umožňují na jednom místě poznat řadu místních komunit, jejich tradiční oděvy, hudbu, masky a tance.
This is what Papua New Guinea looks like when you stop describing it and simply show it. 🇵🇬
— AJ Inapi (Allan) (@aj_inapi) September 9, 2026
No over-selling. No filters needed.
Just a country with sparkling white sandy beaches, landscapes, culture and experiences that can speak for themselves.
🎥 Video credit: Jerry Albaniel pic.twitter.com/wLDnASkiVA
Bez letadla se cestuje těžko
Papua-Nová Guinea má velmi omezenou silniční síť a mezi mnoha částmi země pozemní spojení prakticky neexistuje. Cestovatelé proto často využívají vnitrostátní lety. Hlavními domácími dopravci jsou Air Niugini a PNG Air.
Při plánování je dobré počítat s velkou rezervou. Lety mohou nabírat zpoždění nebo být zrušeny a návazné spoje jsou proto riskantní. Před mezinárodním odletem se vyplatí nechat si alespoň jeden volný den v Port Moresby.
Levnější alternativou na některých trasách jsou takzvané PMV, místní autobusy a sdílená doprava. Nemají pevný jízdní řád, ale stojí zpravidla jen několik dolarů. Relativně snadno se tímto způsobem cestuje například v oblasti Highlands.
Snahu vidět během jedné dovolené co největší část země je lepší krotit. Přesuny mezi regiony znamenají další lety, čas i peníze. Smysluplnější může být vybrat si dvě oblasti a prozkoumat je důkladněji. K nejzajímavějším patří údolí řeky Sepik, Highlands nebo ostrovní oblasti.
Průvodce může cestu výrazně usnadnit
Nezávislé cestování je možné, vyžaduje však zkušenosti a velkou flexibilitu. V odlehlých oblastech navíc nelze jednoduše přijít do vesnice a očekávat, že návštěvník automaticky pozná místní tradice. Kulturní návštěvy se obvykle domlouvají prostřednictvím místních průvodců a v každém regionu může být potřeba jiný.
Průvodce pomůže také s pohybem po krajině. Přibližně 97 procent půdy v zemi spadá pod tradiční vlastnictví místních komunit. Turista tak může nevědomky vstoupit na cizí pozemek. Před výletem je proto vhodné zjistit, kudy je možné bezpečně projít.
Papua-Nová Guinea zároveň není levnou destinací. Omezená infrastruktura, drahé přesuny a dovážené zboží zvyšují náklady. Organizované zájezdy mohou stát tisíce dolarů za týden a individuální cestovatel musí počítat s vysokými cenami dopravy i některých kulturních aktivit. Ušetřit lze využíváním PMV, ubytováním u místních nebo nákupy na trzích.
Hotovost zůstává mimo velká města zásadní. Místní měnou je kina a platební karta nemusí být v menších obchodech, na trzích ani ve vesnicích použitelná. Podobně proměnlivé je internetové připojení. Největší pokrytí nabízí Digicel, signál ale nelze všude považovat za samozřejmost.
Před cestou je potřeba vyřídit vízum a krátce před příjezdem také elektronickou příjezdovou kartu. Hodí se rovněž konzultace s lékařem kvůli očkování a malárii. Mimo Port Moresby jsou možnosti zdravotní péče omezené, proto má smysl přibalit dobře vybavenou lékárničku a sjednat pojištění zahrnující případnou zdravotní evakuaci.
Země má pověst nebezpečné destinace, rizika ale nejsou všude stejná. Cestovatelé by se měli vyhýbat nočním přesunům pěšky, nevystavovat na odiv drahou elektroniku a před cestou do neznámé oblasti ověřit aktuální situaci. Kmenové konflikty se turistů většinou přímo netýkají, mohou však znemožnit cestování v konkrétní oblasti.
Papua-Nová Guinea od návštěvníka vyžaduje více času, peněz a improvizace než běžné turistické destinace. Právě omezená infrastruktura a kulturní rozmanitost jsou ale zároveň součástí její přitažlivosti. V zemi žijí tisíce kulturních skupin a používá se více než 800 jazyků. Pro cestovatele, který přijede připravený a nesnaží se během několika dnů stihnout celou zemi, tak může jít o jednu z nejneobvyklejších cest v Pacifiku.
