Když neloví chobotnice nebo nepracuje na zahradě před svým bungalovem, král Tavolara vládne na částečný úvazek tomuto maličkému ostrovu s 11 obyvateli a 100 hbitými horskými kozami.
Jižně od světoznámého sardinského Costa Smeralda se osamělý ostrov Tavolara tyčí jako rozeklaná hora z blankytného moře. Nejsou tu žádné silnice ani hotely a jediný obyvatelný úsek je jazyk bílého písku, který nejlépe změříte v krocích.
Král Antonio Bertoleoni, 83letý bývalý rybář, lépe známý jako „Tonino“, vlastní jedinou místní restauraci. Je vládcem ostrova, který je nejmenším obydleným královstvím na světě. Posledních 22 let velel Tonino této minimonarchii o rozloze 5 km čtverečních v šortkách a sandálech.
Nejobyčejnější král na světě
„Jsem pravděpodobně nejobyčejnější král na světě,“ říká Tonino, když boří nohy do písku. „Jediné privilegium, které si užívám, je jídlo zdarma.“
Království Tavolara slaví 186. výročí a vlastně o 25 let předchází Itálii. Vytvoření vlastního ostrovního národa může znít jako něco, o čem byste snili, když jste opuštěni ve Středozemním moři. Ale příběh začal v roce 1807, kdy se Toninův prapradědeček Giuseppe Bertoleoni stal prvním osadníkem tehdy neobydleného ostrova. Genovský přistěhovalec, popisovaný jako „napůl pastýř, napůl pirát“ v knize „Tavolara, ostrov králů“, se oženil se dvěma sestrami a hledal bezpečné útočiště, kde by mohl uniknout svému obvinění z bigamie.
Království za zlaté zuby koz
Giuseppe a jeho malý harém si brzy uvědomili, že sdílejí svůj ostrovní ráj se vzácným druhem divokých koz, jejichž zuby byly obarveny do zlatožluté barvy mořskými řasami a lišejníky. Zvěst o pozlacených kozách se nakonec rozšířila k vládci Sardinie Carlu Albertovi, který v roce 1836 dychtivě cestoval do Tavolary na lov zvířat. Výlety na lov vedl Giuseppeův 24letý syn Paolo.
Díky kozám se tento ostrov stal královstvím. Foto: – Foto HistoryTuan / CC-BY-SA-4.0 (via Wikimedia Commons)
Když přistál, Carlo Alberto se představil slovy: „Jsem Carlo Alberto, král Sardinie,“ říká Tonino. A tak jeho pradědeček prý odpověděl: „No, já jsem Paolo, král Tavolary.“
Poté, co zabil několik koz a tři dny hodoval v Paolově domě, byl Carlo Alberto tak potěšen, že řekl: „Paolo, ty jsi opravdu král Tavolary!“ Ať už to bylo žertem, nebo nikoliv, později potvrdil, že vzdálený ostrov nikdy nebyl oficiálně součástí Sardinského království. A co víc! Poslal Paolovi svitek od královské rodiny Carla Alberta, rodu Savoyů, který potvrdil status monarchie.
Paolo okamžitě vytvořil erb Bertoleoniů a namaloval ho na zeď svého domu. Nakreslil také královský rodokmen a vybudoval na ostrově hřbitov pro sebe a své potomky. Když zemřel, trval na tom, že bude pohřben s korunou zabetonovanou na náhrobku. Něčím, co zaživa nikdy nenosil.
V následujících letech se zprávy o suverenitě ostrova rozšířily za Středozemní moře a malá Tavolara si dokonce vytvořila hrstku politických spojenců. Giuseppe Garibaldi, jeden ze zakladatelů Itálie, se brzy stal důvěryhodným poradcem rodiny Bertoleoni. A tehdejší sardinský král Vittorio Emanuele II. zašel tak daleko, že v roce 1903 podepsal mírovou smlouvu s 33 obyvateli ostrova.
Při shromažďování fotografií světových vůdců pověřila královna Viktorie plavidlo britského námořnictva, aby zastavilo u ostrova, aby důstojníci mohli vyfotografovat „královskou rodinu“ na ostrově Tavolara. Po celá léta byla fotografie ve zlatém rámu vystavena v Buckinghamském paláci s titulkem „Nejmenší království světa“. Dnes visí jeho obří kopie v mísntí restauraci, která se příhodně nazývá The King of Tavolara a zdobí ji královský erb, který jako první navrhl král Paolo I.
Konec království. Nebo ne?
Po 126 letech instalace základny NATO v roce 1962 fakticky ukončila nezávislost království a zakázala čtvrtinu ostrova pro hrstku jeho obyvatel. Přesto, stejně jako San Marino, ani Tavolara nebyla nikdy formálně připojena k moderní Itálii, díky čemuž se Tonino stal pátým králem v království, které svět již neuznává.
V těchto dnech, kdy neloví olihně ani nepracuje na zahradě před svým bungalovem, jeho veličenstvo vládne na částečný úvazek. A jeho poddaní? 11 obyvatel, cca 100 horských koz a několik ohrožených sokolů, kteří žijí na 565 m vysokém vápencovém vrcholu. Posledních 40 let Tonino osobně doprovázel návštěvníky do ostrovního paláce své rodiny. Nejprve na veslici a nyní na trajektu, který provozuje z Porto San Paolo. Jízda trvá 25 minut.
Díky vlně turistického ruchu na ostrově je HDP království v poslední době vysoké. Je ironií, že Tavolara je nyní korunovační klenot v chráněné italské národní mořské rezervaci, která má jednu z nejvyšších úrovní biomasy ve Středomoří. Výsledkem je, že se ostrov rychle stal jednou z nejlepších potápěčských destinací v Itálii a návštěvníci se hrnou, aby si zaplavali s želvami, vorvani a žraloky.„Pro mě je privilegium jen tady žít,“ říká Tonino a zírá za přístaviště na své smaragdové impérium. „Kdo potřebuje korunu, když máte palác?“
