Obří duny z bílého písku, křišťálově čistý oceán plný delfínů i prapodivné stromy, kterým „v žilách“ koluje rudá krev. Sokotra je jedinečný ostrov, na kterém se zastavil čas.
Pět Sokotranců, uhnízděných vysoko na náhorní plošině mezi pohořím Haghier a Arabským mořem, se shromáždilo v kamenné chýši bez elektřiny, tekoucí vody a všeho kromě toho nejnutnějšího. Po večeři, kozy uvařené na ohni, rýži a čaji, se skupina mužů z plošiny Dixam usadila k tradiční noci písní, poezie a diskuzí o budoucnosti jejich ostrova.
Sokotra je ostrov se zhruba 50 000 obyvateli, který se nachází 380 km od pobřeží Jemenu, země, do níž patří pouze technicky. Daleko od politické a bezpečnostní nestability na pevnině, ohromující mikroklima Sokotry a výjimečná biologická rozmanitost z ní činí nenapodobitelný ráj.
Souostroví Socotra, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, je domovem stovek endemických nebo ohrožených druhů rostlin a zvířat. Ikonický strom „Dračí krev“ (Dracaena cinnabari) například vzdoruje drsným podmínkám se svou typickou korunou zachycující vlhkost a mízou barvy krve, která dala rostlině jméno.
Jedinečná kultura přežívala díky izolaci
Jak je typické pro obyvatele ostrova, žádný z mužů v Dixamu nezná svůj věk, natož datum narození. Někteří mluví plynně arabsky, ale většina preferuje mluvit Socotri, ostrým, ale příjemným rodným jazykem, kterým se mluví pouze na ostrově. Od roku 1999, kdy bylo na předměstí hlavního města Hadibu postaveno komerční letiště, však lidé zvenčí začali Sokotru objevovat. Tento trend pomáhá zmírňovat chudobu a diverzifikovat ekonomiku, ale zároveň ohrožuje tradiční způsob života.
Cestovní ruch je pro ekonomiku přínosem. Nedotčené prostředí a atmosféra dělají ze Sokotry lákavou, ale stále relativně málo navštěvovanou destinaci. Turisté se mohou toulat po skalnatých vrcholech, po lesích stromů Dračí krve, hluboko do stalagmitových jeskyní a přes bílé písečné duny. Pak se ponořit do svěžího modrého oceánu.
Můžete se vydat na túru na 1 520 m vysoký vrchol Skand, plavat s delfíny, lézt po skalách, odpočívat na překrásných plážích nebo se zastavit a vyzkoušet místní fermentované kozí mléko.
Kozy, obživa i problém
Od nejzápadnějšího města Qalansiyah po chráněnou oblast Dihamri na severovýchodním bodě ostrova jsou kozy pozoruhodně všudypřítomnou součástí krajiny. Přivezli je na Sokotru před staletími námořníci. Rychle se rozmnožovali a nyní jsou základem života na ostrově a poskytují svým majitelům potravu i příjem. Bohužel také sežerou prakticky vše, co jim přijde do cesty, včetně sazenic vzácných rostlin.
Harry Jans, vášnivý cestovatel a amatérský botanik, se o Sokotře dozvěděl poté, co viděl obrázek stromu Dračí krve v Royal Botanic Garden Edinburgh. Zaujatě zadal slova do Googlu a podivné obrázky ho uchvátily. Najdete tu ale také trpaslíka ze světa rostlin: endemickou pouštní růži (Adenium obesum sokotranum). Ta je se svým statným kmenem bez větví zakončeným trsy zelených listů nejznámějším druhem lahvového stromu na ostrově. Odrůda, která přežívá v sušších oblastech ostrova díky tomu, že ukládá vodu do svých kmenů.
Článek připomíná střep krásně malované mísy – není tam nic co by dávalo smysl ucelenou informaci, smyslu plnou výpověď. Těká od domorodců trávící večer v horách přes přemnožené kozy, po překvapeného botanika – celkem vše jen banálnosti bez pointy. Je tam dosti podivných obratů („muži se uhnízdili mezi…“, „ostrov patří pouze technicky…“) a sémiologických úchylek (na ohni uvařili? kozu), nechybí ani hrubka na poli shody podmětu s přísudkem.
O geografii, geologii, životní úrovni a bezpečnostní situaci není uvedeno nic. Zmínka o idylické vzdálenosti politice je myšlenkou romantické tety… Onen „ikonický strom“ se správně jmenuje dračinec sokotránský, červenou mízu nemá, červený má latex. A Adenium není „trpaslík“ – dorůstá tam výšky cca 2 m. Autorce doporučuji tam vycestovat, na místě nastudovat a potom psát. Méně je někdy více – ve smyslu když už něco publikuji tak hodnotné.