Na svazích nejvyšší africké hory rostou rostliny, které vypadají jako z jiného světa. Mají mohutné kmeny, koruny připomínající ananas a dorůstají výšky až devíti metrů. Obří starčky z Kilimandžára navíc zvládají mráz, prudký vítr i dlouhá období sucha. Vyvinuly si k tomu několik pozoruhodných triků.
Na první pohled připomínají křížence palmy a kaktusu. Ve skutečnosti jsou však příbuzné docela obyčejného starčku obecného, plevele, který roste podél cest nebo na rumištích a obvykle nepřesahuje 40 centimetrů. Jeho afričtí příbuzní přitom mohou dorůstat až devíti metrů, tedy více než dvacetinásobné výšky.
Jedním z nejpozoruhodnějších druhů je Dendrosenecio kilimanjari, který neroste nikde jinde na světě než na svazích tanzanského Kilimandžára. Jeho dřevnatý kmen se někdy větví jako svícen a jednotlivé větve zakončují mohutné růžice listů. Některé exempláře dosahují šesti až devíti metrů, většina však zůstává přibližně ve výšce člověka.
Places on Earth that look too magical to be real A Thread 🧵 1. Giant Groundsels plants found on top of Mt Kilimanjaro https://t.co/DESWRhocMS
— Earth (@earthcurated) September 5, 2024
Přes den sbírají slunce, v noci se balí do listů
Obří starčky rostou především v nadmořských výškách od 2 800 do 4 000 metrů. Zdejší podmínky jsou nevyzpytatelné. Přes den může svítit ostré slunce, v noci teploty prudce klesají pod bod mrazu. Na Kilimandžáru se navíc střídají období dešťů a sucha.
Rostliny proto využívají vlastní systém ochrany. Odumřelé listy neopadávají, ale zůstávají kolem kmene a postupně vytvářejí silnou izolační vrstvu. Ta chrání vnitřní části rostliny před chladem. Živé listy se zase na noc skládají k sobě, čímž pomáhají omezovat únik tepla.
Další výhodou je schopnost vytvářet látky, které fungují podobně jako nemrznoucí směs. Brání vzniku ledových krystalků v rostlinných pletivech. Obří starčky tak dokážou přežít i teploty kolem minus 20 stupňů Celsia. Některé příbuzné druhy zvládají podobně drsné podmínky na dalších východoafrických horách.
Rostliny se připravily také na nedostatek vody. Vodu ukládají do stonků a listů, zatímco jemné chloupky na jejich povrchu omezují odpařování. Výška jim navíc pomáhá získat více slunečního světla v prostředí, kde o něj soupeří s okolní vegetací.
Devět metrů může růst celé století
Taková odolnost má svou cenu. Obří starčky rostou mimořádně pomalu, podle údajů turistických průvodců přibližně o 2,5 až pět centimetrů ročně. Nejvyšší exempláře tak mohou být staré nejméně sto let.
Genetický výzkum zveřejněný v časopise PNAS naznačuje, že předkové těchto rostlin osídlili Kilimandžáro během posledního milionu let. Postupně se přizpůsobovali stále náročnějším podmínkám ve vyšších polohách. Výsledkem jsou rostliny, které se vzhledem i způsobem života výrazně liší od svých nížinných příbuzných.
Obří starčky mají také důležitou roli v místním ekosystému. Jejich žluté květy opyluje hmyz a semena následně roznáší vítr. Rostliny poskytují potravu a úkryt ptákům i drobným savcům. Hluboké kořeny navíc pomáhají zpevňovat půdu a zpomalovat erozi.
Turisté je mohou spatřit například na náhorní plošině Shira nebo v okolí tábora Barranco. Vedou kolem nich také oblíbené trekové trasy Machame, Lemosho a Northern Circuit. Návštěvníci by se však měli vyhnout jejich poškozování. Rostliny, které dnes lemují horské stezky, totiž mohly začít růst ještě v době, kdy po nich chodili první evropští horolezci.
