Více
    26.9 C
    Czech
    Pondělí 29. dubna 2024

    Jeskyně Ajanta, výlet do starověké Indie

    Tento komplex skalních chrámů je jednou z vrcholných památek staroindické kultury. Podívejte se s námi do hor západní Indie a budete mít pocit, jako byste cestovali časem.

    Toto místo světového dědictví UNESCO je sbírkou obrazů, soch a chrámů buddhistického umění, postavené v letech 200 př. n. l. až 500 n. l. Jeskyně Ajanta jsou jen jednou ze série horských jeskyní rozšířených po západní Indii, dalšími jsou Ellora, Bhaja a Karla. Komplex jeskyně Ajanta tvoří největší dochovanou sbírku nástěnných maleb a soch z indické historie.

    Nacházejí se 105 km od Aurangabadu v oblasti Marathawada v Maharashtě, západoindickém státě. Leží podél rokle menší řeky Waghur ve tvaru podkovy. Byly vytesány během dvou odlišných období, první od 200 př. n. l. do 100 n. l. a druhé zhruba od pátého století n. l. Jeskyně byly opuštěny jejich patrony po každé fázi stavby.

    Rané jeskyně (období Satavahana)

    Předpokládá se, že jeskyně č. 9, 10, 12, 13 a 15 pocházejí z období Satavahany (první období) a jsou ovlivněny buddhismem Hinayana. Byly pravděpodobně postaveny pod patronací dynastie Satavahana. Jeskyně 9 a 10 jsou Chaitya-grihas (buddhistické svatyně nebo modlitebny se stúpou na jednom konci), zatímco jeskyně 12, 13 a 15 jsou Viharas (síně modlitby a života).

    V dřívějším období buddhismu známého jako buddhismus Hinayana, sahající od Buddhova života do zhruba roku 200 n. l., byl Buddha uctíván ve formě stúpy v sálech zvaných Chaityas, jak je vidět v jeskyních 9 a 10. Některé nástěnné malby z prvního období přežily a ukazují nám jedinečné vlastnosti indických obrazů z těchto dob. Od prvního století našeho letopočtu byly tyto jeskyně z velké části opuštěny z důvodů, které historici dosud neznají.

    Druhé období (období Vakataka)

    V pátém století během dynastie Vakataka začala druhá fáze jeskynního řezbářství. Této fázi dominoval oblasti mahájánový buddhismus (i když s touto interpretací panuje určitá neshoda) s některými možnými hinduistickými vlivy. V pátém století bylo současně vytesáno kolem 20-25 jeskyní. Podle současného konsensu byly jeskyně opuštěny od šestého století, protože dynastie Vakataka padla.

    Celkově byly jeskyně Ajanta v obou obdobích používány buddhistickými mnichy jako centra učení, meditace i k pobytu. Předpokládá se, že mniši zůstali v jeskyních během monzunových dešťů, protože jim bylo zakázáno v tomto ročním období cestovat. Využívali tak čas k vytvoření mnoha nádherných obrazů a soch.

    Znovuobjevení

    V roce 1819 vedly kroky Johna Smitha, britského důstojníka, který lovil tygry, až do této oblasti. Zde objevil jeskyně Ajanta. Netrvalo dlouho a krása a výjimečnost jeskyní upoutala pozornost Britů. Vzhledem k hustým lesům, které obklopovaly jeskyně v 19. století, a údajně obávaným lidem z Bhilu, kteří obývali tyto lesy, byl výlet do Ajanty považován viktoriánskou elitou za velké dobrodružství.

    Světové dědictví UNESCO

    Jeskyně Ajanta jsou od roku 1983 na seznamu světového dědictví UNESCO a jsou právem považovány za jednu z nejcennějších památek starověké Indie. Mnoho původních obrazů bylo znovu vytvořeno pro návštěvníky, aby získali lepší vizuální představu. Spolu s nedalekými jeskyněmi Ellora každoročně přitahují obrovské zástupy domácích i zahraničních turistů.

    Sledujte nás na sítích

    Tradiční kavárenský život či písečné duny: Za těmito památkami UNESCO stačí vyrazit k sousedům

    Mnoho vášnivých cestovatelů má na svém seznamu "povinných" míst světové ikony, jako je Tádž Mahal, Velký bariérový útes nebo Velká čínská zeď. Za některými klenoty ale stačí dojet přes hranice k sousedům.

    Tradiční kavárenský život či písečné duny: Za těmito památkami UNESCO stačí vyrazit k sousedům

    Mnoho vášnivých cestovatelů má na svém seznamu "povinných" míst světové ikony, jako je Tádž Mahal, Velký bariérový útes nebo Velká čínská zeď. Za některými klenoty ale stačí dojet přes hranice k sousedům.