Švýcarský gruyère se stal nejlepším sýrem světa Perex: Bern hostil letošní World Cheese Awards a porota mezi více než pěti tisíci vzorky vybrala vítěze, který ukázal, jak pestrý a někdy až dramatický svět sýrů může být. Soutěž nabídla nečekané vůně, odvážné chutě i atmosféru, která lákala nejen gurmány, ale i cestovatele hledající autentické zážitky. Švýcarský gruyère Vorderfultigen Spezial uspěl mezi 5 244 sýry ze 46 zemí. Zrál osmnáct měsíců v horské sýrárně v oblasti Gantrisch nedaleko Bernu. Podle porotce Perryho Wakemana jde o sýr, který dokáže „rozeznít emoce“. V chuti se podle něj objevují tóny karamelu, ovoce i jemné kouřovosti. Vítězství má pro místní sýraře velký význam, soutěž se totiž ve Švýcarsku konala poprvé. Hodnocení probíhalo ve Festhalle, kde 265 expertů v žlutých zástěrách procházelo nekonečné řady stolů pokrytých bílými ubrusy. Jednotlivé porce se řezaly, krájely, sbíraly lžící i rozpadaly v prstech. Porotci hodnotili vzhled, vůni i chuť. Polský sýrař Kuba Maziarczyk popsal postup prostě: nejdřív se dívá, pak přičichne a nakonec ochutná. Šílené vůně i jemné oblaky chuti Porota se dostala k tvrdým i mazlavým sýrům, některé byly pokryté květy, jiné obarvené spirulinou. Objevily se sýry v nálevu, sýry připomínající dezert a dokonce i takové, které podle britské porotkyně Emmy Young skončily v kategorii „no swallow“. Mnohé další však patřily mezi nejlepší, které kdy ochutnala. U jednoho z nich prý „jako by člověk kousl do oblaku“. Mezi finalisty se probojovaly sýry z Japonska, Velké Británie, USA a samozřejmě několik dalších švýcarských. Vliv domácího prostředí byl znát. Sýry špatně snášejí dlouhé cesty a právě místní výrobky dorazily v nejlepší kondici. Přesto však vítězství nikdy není jisté a v minulosti uspěly i sýry ze vzdálenějších zemí. Festival chutí, vůní a cestovatelských zážitků Soutěž přilákala dva tisíce návštěvníků, kteří sledovali finální hodnocení jako napínavou show. Pro cestovatele jde o jedinečný zážitek. V jednom sále se potkají vůně Alp, britských pastvin, japonských ostrovů i amerických farem. Bern tak na jeden den proměnil obyčejnou expozici v globální mapu chutí. Soutěž vznikla v osmdesátých letech s cílem podpořit malé výrobce. Organizátoři chtěli připomenout propojení krajiny, mléka a lidské práce. Právě to je vidět v tomto ročníku. Vítězný gruyère pochází z malé horské sýrárny a jeho autor Pius Hitz odmítá navýšit produkci, aby neohrozil tradici a rovnováhu chráněného označení. Na konci dne zůstaly stoly pokryté zbytky sýrů, které podle pravidel nemohou ochutnat ani diváci. Organizátoři je proto nechávají zrecyklovat a využít jako energii. I to připomnělo, že svět sýrů je nejen chutný, ale i praktický. A že cesta za poznáním místních specialit může být stejně dobrodružná jako výlet do hor nad Bernem.

Jen 40 kilometrů severně od Phnompenhu se zvedá kopec Phnom Oudong, lemovaný zlatými stúpami a výhledy, které berou dech. Málokteré místo v Kambodži tak výmluvně vypráví o slávě dávné královské minulosti. Oudong býval hlavním městem země více než dvě století a dodnes si uchoval duchovní a historický význam, který v zemi nemá obdoby.

Chua-šan leží asi 120 kilometrů od Si-anu a patří mezi nejznámější hory Číny. Nabízí nekonečné schody, ostré hřebeny a slavnou prkennou stezku nad dvoukilometrovou propastí. Nemusíte být horolezec, ale připravte se na poctivý celodenní výšlap.

Švýcarský gruyère se stal nejlepším sýrem světa Perex: Bern hostil letošní World Cheese Awards a porota mezi více než pěti tisíci vzorky vybrala vítěze, který ukázal, jak pestrý a někdy až dramatický svět sýrů může být. Soutěž nabídla nečekané vůně, odvážné chutě i atmosféru, která lákala nejen gurmány, ale i cestovatele hledající autentické zážitky. Švýcarský gruyère Vorderfultigen Spezial uspěl mezi 5 244 sýry ze 46 zemí. Zrál osmnáct měsíců v horské sýrárně v oblasti Gantrisch nedaleko Bernu. Podle porotce Perryho Wakemana jde o sýr, který dokáže „rozeznít emoce“. V chuti se podle něj objevují tóny karamelu, ovoce i jemné kouřovosti. Vítězství má pro místní sýraře velký význam, soutěž se totiž ve Švýcarsku konala poprvé. Hodnocení probíhalo ve Festhalle, kde 265 expertů v žlutých zástěrách procházelo nekonečné řady stolů pokrytých bílými ubrusy. Jednotlivé porce se řezaly, krájely, sbíraly lžící i rozpadaly v prstech. Porotci hodnotili vzhled, vůni i chuť. Polský sýrař Kuba Maziarczyk popsal postup prostě: nejdřív se dívá, pak přičichne a nakonec ochutná. Šílené vůně i jemné oblaky chuti Porota se dostala k tvrdým i mazlavým sýrům, některé byly pokryté květy, jiné obarvené spirulinou. Objevily se sýry v nálevu, sýry připomínající dezert a dokonce i takové, které podle britské porotkyně Emmy Young skončily v kategorii „no swallow“. Mnohé další však patřily mezi nejlepší, které kdy ochutnala. U jednoho z nich prý „jako by člověk kousl do oblaku“. Mezi finalisty se probojovaly sýry z Japonska, Velké Británie, USA a samozřejmě několik dalších švýcarských. Vliv domácího prostředí byl znát. Sýry špatně snášejí dlouhé cesty a právě místní výrobky dorazily v nejlepší kondici. Přesto však vítězství nikdy není jisté a v minulosti uspěly i sýry ze vzdálenějších zemí. Festival chutí, vůní a cestovatelských zážitků Soutěž přilákala dva tisíce návštěvníků, kteří sledovali finální hodnocení jako napínavou show. Pro cestovatele jde o jedinečný zážitek. V jednom sále se potkají vůně Alp, britských pastvin, japonských ostrovů i amerických farem. Bern tak na jeden den proměnil obyčejnou expozici v globální mapu chutí. Soutěž vznikla v osmdesátých letech s cílem podpořit malé výrobce. Organizátoři chtěli připomenout propojení krajiny, mléka a lidské práce. Právě to je vidět v tomto ročníku. Vítězný gruyère pochází z malé horské sýrárny a jeho autor Pius Hitz odmítá navýšit produkci, aby neohrozil tradici a rovnováhu chráněného označení. Na konci dne zůstaly stoly pokryté zbytky sýrů, které podle pravidel nemohou ochutnat ani diváci. Organizátoři je proto nechávají zrecyklovat a využít jako energii. I to připomnělo, že svět sýrů je nejen chutný, ale i praktický. A že cesta za poznáním místních specialit může být stejně dobrodružná jako výlet do hor nad Bernem.

Jen 40 kilometrů severně od Phnompenhu se zvedá kopec Phnom Oudong, lemovaný zlatými stúpami a výhledy, které berou dech. Málokteré místo v Kambodži tak výmluvně vypráví o slávě dávné královské minulosti. Oudong býval hlavním městem země více než dvě století a dodnes si uchoval duchovní a historický význam, který v zemi nemá obdoby.

Viktoriiny vodopády na hranici Zambie a Zimbabwe patří k nejpůsobivějším místům Afriky. Jeden kilometr šířky, padající Zambezi a vodní tříšť tvořící „kouř, který hřmí“. Základní rozhodnutí při plánování je jednoduché: kde se ubytovat a z které strany začít jejich objevování.

Lipton’s Seat patří k ikonickým místům srílanské vysočiny. Východ slunce nad nekonečnými plantážemi, jednoduchá čajovna na vrcholu a továrna v Dambatenne pod kopcem z něj dělají výlet, kvůli kterému se vyplatí vstávat za tmy.

Nikaragua. To jsou černé lávové svahy, karibské pláže i hlučné trhy v koloniálních městech. Cestovatelé tu zažijí sjíždění sopky na prkně, lenošení na palmami lemovaných plážích a výlety lodí mezi ostrůvky na jezerech. Země je levná, poměrně bezpečná a dá se projet „na pohodu“ od severu k jihu.

Na Kanárských ostrovech nejde jen o pláže a sopky, ale také o talíř plný slaných brambor, čerstvých ryb a voňavých omáček mojo. V každém baru vám naservírují papas arrugadas, vydatné rybí hrnce i sladké dezerty z gofia, které jinde v Evropě neseženete. Stačí si sednout ke stolu a ochutnávat.

Italská lyžařská sezona začala s novým bezpečnostním pravidlem. Od 1. listopadu 2025 musí mít helmu úplně každý, kdo vyrazí na tamní sjezdovky. Týká se to místních i turistů, lyžařů, snowboardistů i sáňkařů.

Španělská Malaga leží uprostřed pobřeží Costa del Sol a v jejím okolí se dá podniknout překvapivé množství zajímavých výletů. Za hodinu jízdy se dostanete k dramatickým soutěskám, horským vesnicím, jeskyním i k méně známým plážím. Stačí auto, trochu času a chuť sjíždět vedlejší silnice místo dálnice.

Airbus během pár dní stáhl tisíce letadel A320 na mimořádnou softwarovou opravu. Globální grounding kvůli chybě v softwaru způsobil zpoždění a rušení letů, ale výrobce tvrdí, že velkou část flotily už technici znovu zprovoznili.