ZajímavostiLochnesská příšera: vyhynulý mořský plaz nebo pouhá legenda

Lochnesská příšera: vyhynulý mořský plaz nebo pouhá legenda

Lochnesská příšera, Lochneska, Nessie. O obrovském vodním monstru žijícím v hlubinách skotského jezera slyšel asi každý. Existuje, nebo je to legenda?

Jezero Loch Ness

Loch Ness je jezero ležící v oblasti Highland Council ve Skotsku. S hloubkou 240 metrů a délkou asi 36 kilometrů má největší objem sladké vody ve Velké Británii. Je součástí systému vodních cest napříč Skotskem, které stavební inženýr Thomas Telford propojil přes Caledonian Canal (otevřen 1822).

Povodí jezera Loch Ness pokrývá více než 1 800 čtverečních kilometrů a zahrnuje několik řek. Prudký vzestup a pokles hladiny jezera je jedním z důvodů omezené flóry vod. Dalším důvodem je velká hloubka jezera poblíž pobřeží.

Stejně jako u některých dalších velmi hlubokých jezer ve Skotsku a ve Skandinávii se říká, že v Loch Ness žije vodní netvor. Bylo hlášeno nespočet pozorování takzvaného lochnesského monstra a možnost jeho existence – možná v podobě osamělého přeživšího dávno vyhynulého plesiosaura – stále zajímá mnoho výzkumníků a dobrodruhů.

Lochnesská příšera, přezdívkou Nessie nebo Lochneska, by měla být obrovské mořské stvoření. Většina údajných důkazů podporujících jeho existenci však byla zdiskreditována a obecně se předpokládá, že monstrum je mýtus.

Lochnesská příšera – první zmínky

Zprávy o nestvůře obývající Loch Ness pocházejí z dávných dob. Pozoruhodné je, že místní kamenné řezby od Pikta zobrazují záhadné zvíře s ploutvemi. První písemná zpráva se objevuje v biografii sv. Columby z roku 565 n. l. Podle této práce monstrum kouslo plavce a bylo připraveno zaútočit na jiného muže, když zasáhl Columba a nařídil šelmě „vrátit se zpět“. To poslechlo a v průběhu dalších staletí byla hlášena jen občasná pozorování. Mnoho z těchto údajných setkání se zdálo inspirováno skotským folklórem, který oplývá mýtickými vodními tvory.

Skotský herec hledá Lochnesku

V roce 1933 začala legenda o monstru z jezera Loch Ness růst. V té době byla dokončena silnice sousedící s jezerem, která na něj skýtala nerušený výhled. V dubnu pár turistů viděl obrovské zvíře, které přirovnávali k „drakovi nebo prehistorickému monstru“. Poté, co překročilo silnici před jejich vozem, zmizelo ve vodě. Incident byl zaznamenán ve skotských novinách a následovala řada pozorování. V prosinci 1933 Daily Mail pověřil herce a režiséra Marmaduke Wetherella nalezením Lochnesky. Ten podél břehu jezera našel velké stopy, o nichž se domníval, že patří „velmi silnému zvířeti s měkkými nohama, dlouhému asi 6 stop.“ Při bližším zkoumání však zoologové v Přírodovědeckém muzeu zjistili, že stopy jsou jedna jako druhá a byly vyrobeny uměle.

Zdá se, že tato zpráva podnítila úsilí dokázat existenci monstra. V roce 1934 vyfotografoval stvoření anglický lékař Robert Kenneth Wilson. Ikonický obrázek – známý jako „fotografie chirurga“ – zobrazoval malou hlavu a krk příšery. Daily Mail fotografii otiskl, což vyvolalo mezinárodní senzaci. Vznikly spekulace, že tvor byl plesiosaurus, mořský plaz, který vyhynul před asi 65,5 miliony let.

Lovci příšer ani vědecké výzkumy existenci Lochnesky neprokázaly

Oblast Loch Ness přilákala četné lovce příšer. Za ta léta bylo provedeno několik sonarových průzkumů (zejména v letech 1987 a 2003), aby se zvíře našlo. Žádný nebyl úspěšný. Objevilo se mnoho fotografií lochnesské příšery, většina z nich ale byla zdiskreditována jako padělky nebo jako zobrazení jiných zvířat či předmětů. V roce 1994 také vyšlo najevo, že i fotografie lékaře Wilsona byla podvrh. Jednalo se o hlavu z plastu a dřeva, připevněnou na hračce ponorky. V roce 2018 byl proveden výzkum, který měl zjistit, jaké organismy žijí ve vodách jezera.

Nebyly nalezeny žádné známky plesiosaura nebo jiného tak velkého zvířete, i když výsledky naznačovaly přítomnost mnoha úhořů. Toto zjištění ponechalo otevřenou možnost, že netvor je nadměrně velký úhoř. Navzdory nedostatku přesvědčivých důkazů zůstala lochneská příšera populární. A zisková. Na počátku 21. století se předpokládalo, že přispívá ročně téměř 80 miliony dolarů do skotské ekonomiky.

Nejčtenější

Pohádkový přístav, královské paláce a kouzlo hygge. Objevte Kodaň

Malebné kanály, historické paláce, moderní architektura a kavárny, v nichž se nikam nespěchá. Dánská metropole Kodaň nabízí jedinečnou kombinaci skandinávského designu, královské historie a pohodové atmosféry. Město, které proslavily pohádky Hanse Christiana Andersena i slavný pojem hygge, láká na romantické procházky, gastronomické zážitky a množství památek, které lze pohodlně objevovat pěšky nebo na kole.

Barevné domky, úchvatné fjordy a hory na dosah. Norský Bergen má všechno, co cestovatelé milují

Malebné dřevěné domky, úzké dlážděné uličky, rušný přístav a dramatické horské scenérie. Norský Bergen patří k nejkrásnějším městům Skandinávie a nabízí mnohem víc než jen pohlednicové výhledy. Návštěvníci tu mohou objevovat středověkou historii, ochutnávat čerstvé mořské plody nebo vyrazit na plavbu mezi slavnými norskými fjordy. A to všechno bez nutnosti půjčovat si auto.

Kdo cestuje mimo sezonu, může ušetřit a zažít víc. Kam vyrazit, když ostatní zůstávají doma?

Slavné památky bez nekonečných front, prázdnější pláže a ubytování za příznivější ceny. Kdo si dovolenou naplánuje mimo hlavní turistickou sezonu, může objevit známé destinace v úplně jiném světle. A nemusí přitom obětovat ani krásné počasí. Stačí vědět, kam a kdy vyrazit. Některá místa totiž ukazují svou nejhezčí tvář právě ve chvíli, kdy většina turistů odjíždí.

Skotské údolí jako z jiného světa. Glencoe proslavil James Bond a příběh krvavé zrady

Hory zahalené mlhou, vodopády řítící se ze skal a silnice, která se vine mezi strmými štíty. Skotské údolí Glencoe vypadá jako kulisa fantasy filmu. Není divu, že si ho filmaři skutečně oblíbili. Vedle dechberoucích scenérií tu návštěvníci objeví také skryté horské údolí, pohádkové jezero nebo místa spojená s jednou z nejtemnějších kapitol skotské historie.

Na Kilimandžáru rostou devítimetroví obři. Před mrazem se chrání vlastními listy

Na svazích nejvyšší africké hory rostou rostliny, které vypadají jako z jiného světa. Mají mohutné kmeny, koruny připomínající ananas a dorůstají výšky až devíti metrů. Obří starčky z Kilimandžára navíc zvládají mráz, prudký vítr i dlouhá období sucha. Vyvinuly si k tomu několik pozoruhodných triků.

Čtyři lodní trasy, desítky ostrovů a pláže schované před světem. To je El Nido

Vápencové útesy, tyrkysové laguny, bílé pláže a stovky malých ostrovů. El Nido na severu filipínského Palawanu patří k vyhledávaným místům pro milovníky tropické přírody. Největší zážitky tu čekají na moři, ale za návštěvu stojí také okolní pláže, jeskyně a místní vesnice.

Pod Polskem se skrývá celé město ze soli. Má vlastní jezera, sochy i kapli s obřími lustry

Nedaleko Krakova se více než sto metrů pod zemí ukrývá svět, který nemá s běžnými doly mnoho společného. Historický solný důl Wieliczka nabízí rozsáhlé sály, podzemní jezera i sochy vytesané přímo do solných stěn. Největším překvapením je monumentální kaple svaté Kingy, kterou horníci proměnili v podzemní chrám s oltáři, reliéfy a lustry ze solných krystalů.

Hluboko pod zemí čeká nečekaná podívaná. Slovinské jeskyně ukrývají obrovský kaňon

Hluboko pod povrchem slovinského krasu se skrývá místo, které svou velikostí připomíná podzemní svět z dobrodružného filmu. Škocjanské jeskyně ukrývají mohutný kaňon, kterým protéká divoká řeka Reka. Návštěvníci se nad ní mohou projít po mostě zavěšeném desítky metrů nad vodou. Jedna z nejpozoruhodnějších přírodních památek Slovinska je navíc přístupná i během listopadu.

Od sopek po ledovce Nového Zélandu. Jednodenní túry s dechberoucími výhledy

Kouřící sopky, tyrkysová jezera, ledovce i horské hřebeny s výhledy, ze kterých se tají dech. Nový Zéland je rájem pěší turistiky a na mnohá z jeho nejkrásnějších míst se dá vyrazit jen na jeden den. Vybrali jsme trasy, které stojí za trochu námahy. A někdy i za pořádnou porci potu.

Nejkrásnější evropská kluziště: Bruslení pod hrady, mezi památkami i kolem vánočních stromků

Bruslení pod vánočními světly, před historickými paláci nebo přímo uprostřed starobylého amfiteátru. Evropská města se připravují na zimní sezonu a s ní se vracejí i oblíbená venkovní kluziště. Některá už otevřela, další přivítají první bruslaře během listopadu a prosince.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama