Více
    14.1 C
    Czech
    Sobota 4. května 2024

    Lochnesská příšera: vyhynulý mořský plaz nebo pouhá legenda

    Lochnesská příšera, Lochneska, Nessie. O obrovském vodním monstru žijícím v hlubinách skotského jezera slyšel asi každý. Existuje, nebo je to legenda?

    Jezero Loch Ness

    Loch Ness je jezero ležící v oblasti Highland Council ve Skotsku. S hloubkou 240 metrů a délkou asi 36 kilometrů má největší objem sladké vody ve Velké Británii. Je součástí systému vodních cest napříč Skotskem, které stavební inženýr Thomas Telford propojil přes Caledonian Canal (otevřen 1822).

    Povodí jezera Loch Ness pokrývá více než 1 800 čtverečních kilometrů a zahrnuje několik řek. Prudký vzestup a pokles hladiny jezera je jedním z důvodů omezené flóry vod. Dalším důvodem je velká hloubka jezera poblíž pobřeží.

    Stejně jako u některých dalších velmi hlubokých jezer ve Skotsku a ve Skandinávii se říká, že v Loch Ness žije vodní netvor. Bylo hlášeno nespočet pozorování takzvaného lochnesského monstra a možnost jeho existence – možná v podobě osamělého přeživšího dávno vyhynulého plesiosaura – stále zajímá mnoho výzkumníků a dobrodruhů.

    Lochnesská příšera, přezdívkou Nessie nebo Lochneska, by měla být obrovské mořské stvoření. Většina údajných důkazů podporujících jeho existenci však byla zdiskreditována a obecně se předpokládá, že monstrum je mýtus.

    Lochnesská příšera – první zmínky

    Zprávy o nestvůře obývající Loch Ness pocházejí z dávných dob. Pozoruhodné je, že místní kamenné řezby od Pikta zobrazují záhadné zvíře s ploutvemi. První písemná zpráva se objevuje v biografii sv. Columby z roku 565 n. l. Podle této práce monstrum kouslo plavce a bylo připraveno zaútočit na jiného muže, když zasáhl Columba a nařídil šelmě „vrátit se zpět“. To poslechlo a v průběhu dalších staletí byla hlášena jen občasná pozorování. Mnoho z těchto údajných setkání se zdálo inspirováno skotským folklórem, který oplývá mýtickými vodními tvory.

    Skotský herec hledá Lochnesku

    V roce 1933 začala legenda o monstru z jezera Loch Ness růst. V té době byla dokončena silnice sousedící s jezerem, která na něj skýtala nerušený výhled. V dubnu pár turistů viděl obrovské zvíře, které přirovnávali k „drakovi nebo prehistorickému monstru“. Poté, co překročilo silnici před jejich vozem, zmizelo ve vodě. Incident byl zaznamenán ve skotských novinách a následovala řada pozorování. V prosinci 1933 Daily Mail pověřil herce a režiséra Marmaduke Wetherella nalezením Lochnesky. Ten podél břehu jezera našel velké stopy, o nichž se domníval, že patří „velmi silnému zvířeti s měkkými nohama, dlouhému asi 6 stop.“ Při bližším zkoumání však zoologové v Přírodovědeckém muzeu zjistili, že stopy jsou jedna jako druhá a byly vyrobeny uměle.

    Zdá se, že tato zpráva podnítila úsilí dokázat existenci monstra. V roce 1934 vyfotografoval stvoření anglický lékař Robert Kenneth Wilson. Ikonický obrázek – známý jako „fotografie chirurga“ – zobrazoval malou hlavu a krk příšery. Daily Mail fotografii otiskl, což vyvolalo mezinárodní senzaci. Vznikly spekulace, že tvor byl plesiosaurus, mořský plaz, který vyhynul před asi 65,5 miliony let.

    Lovci příšer ani vědecké výzkumy existenci Lochnesky neprokázaly

    Oblast Loch Ness přilákala četné lovce příšer. Za ta léta bylo provedeno několik sonarových průzkumů (zejména v letech 1987 a 2003), aby se zvíře našlo. Žádný nebyl úspěšný. Objevilo se mnoho fotografií lochnesské příšery, většina z nich ale byla zdiskreditována jako padělky nebo jako zobrazení jiných zvířat či předmětů. V roce 1994 také vyšlo najevo, že i fotografie lékaře Wilsona byla podvrh. Jednalo se o hlavu z plastu a dřeva, připevněnou na hračce ponorky. V roce 2018 byl proveden výzkum, který měl zjistit, jaké organismy žijí ve vodách jezera.

    Nebyly nalezeny žádné známky plesiosaura nebo jiného tak velkého zvířete, i když výsledky naznačovaly přítomnost mnoha úhořů. Toto zjištění ponechalo otevřenou možnost, že netvor je nadměrně velký úhoř. Navzdory nedostatku přesvědčivých důkazů zůstala lochneská příšera populární. A zisková. Na počátku 21. století se předpokládalo, že přispívá ročně téměř 80 miliony dolarů do skotské ekonomiky.

    Sledujte nás na sítích

    Můžete si svůj Ploom vzít do letadla? Kam patří zařízení na zahřívání tabáku během letu?

    „Připoutejte se, prosím, za chvíli odlétáme. Upozorňujeme, že tento let je nekuřácký.“ S podobnými upozorněními se pasažéři na palubách letadel setkávají již od devadesátých let 20. století. Jak je to ale se zařízením na zahřívaný tabák?

    5 nejkrásnějších hradů v Portugalsku

    Portugalské hrady rozeseté po zelených loukách a skalnatých kopcích tvoří malou, ale důležitou součást rozsáhlého historického dědictví země. Toto jsou nejkrásnější a nejkouzelnější hrady v Portugalsku.

    Afghánistán jako nová turistická destinace? Studenti cestovního ruchu se učí, jak jednat s cizinkami

    Institut vedený Talibanem školí odborníky na cestovní ruch a pohostinství, aby přilákali do Afghánistánu návštěvníky. Jeho debutovou skupinu studentů tvoří přibližně 30 mužů, kteří se vzdělávají v jedné z kábulských učeben.

    Můžete si svůj Ploom vzít do letadla? Kam patří zařízení na zahřívání tabáku během letu?

    „Připoutejte se, prosím, za chvíli odlétáme. Upozorňujeme, že tento let je nekuřácký.“ S podobnými upozorněními se pasažéři na palubách letadel setkávají již od devadesátých let 20. století. Jak je to ale se zařízením na zahřívaný tabák?

    5 nejkrásnějších hradů v Portugalsku

    Portugalské hrady rozeseté po zelených loukách a skalnatých kopcích tvoří malou, ale důležitou součást rozsáhlého historického dědictví země. Toto jsou nejkrásnější a nejkouzelnější hrady v Portugalsku.

    Afghánistán jako nová turistická destinace? Studenti cestovního ruchu se učí, jak jednat s cizinkami

    Institut vedený Talibanem školí odborníky na cestovní ruch a pohostinství, aby přilákali do Afghánistánu návštěvníky. Jeho debutovou skupinu studentů tvoří přibližně 30 mužů, kteří se vzdělávají v jedné z kábulských učeben.