Jižní Albánie ukazuje zemi z úplně jiné stránky než známá přímořská letoviska. Mezi horami se vine divoká řeka Vjosa, pod osmanskými mosty vyvěrají termální prameny a hlubokými kaňony vedou raftingové i pěší trasy. Rostoucí turistický zájem tu zároveň pomáhá chránit přírodu a vrací život do vesnic, které dlouho jejich obyvatelé opouštěli.
Vjosa patří k posledním velkým evropským řekám, které nepřerušují přehrady. Pramení v řeckém pohoří Pindos a pokračuje až k albánskému pobřeží u Vlorë. V březnu 2023 se stala součástí prvního národního parku v Evropě zaměřeného na ochranu divoké řeky.
Za její zachování bojovali místní obyvatelé, ekologové i průvodci. Jednou z výrazných tváří kampaně se stal Zamo Spathara, průkopník raftingu v Albánii. Po letech strávených v Itálii se v 90. letech vrátil domů, začal připravovat vodácké trasy a později založil Albánskou raftingovou federaci.
Od Vjosy k termálním pramenům
Řeka nabízí několik podob. V soutěsce Këlcyrë protéká mezi strmými stěnami, po kterých stékají prameny a vodopády. Na jiných úsecích vytváří peřeje vhodné pro rafting. Právě divoký charakter Vjosy přitahuje návštěvníky, kteří hledají aktivní dovolenou mimo nejznámější turistická místa.
Dobrodružství pokračuje i mimo řeku. U vesnice Bënja leží termální prameny pod vysokým osmanským mostem Kadiut. Teplá sirná voda se shromažďuje v přírodních jezírkách obklopených lesem a skalami. Místo leží nedaleko Përmetu, kterému se díky zeleni a čistým ulicím přezdívá město růží.
Další výraznou zastávkou je Modré oko u Muzinë. Z hlubokého jezírka tam vyvěrá průzračná voda s výrazně modrým středem. Jižní Albánie nabízí také pobřežní túry, odlehlé pláže přístupné jen pěšky nebo lodí a starověké památky v Butrintu.
Velká část cest vede po starých prašných silnicích, na kterých se hodí terénní auto. Krajinu tvoří široká údolí, horské hřebeny, sady a malé vesnice. Právě určitá neuhlazenost patří k místnímu cestování. Návštěvníci tu musejí počítat s méně spolehlivou dopravou i improvizací.
As someone like me who's been to Albania and spent 2 weeks in the country. Albania is truly a hidden gem and just a beautiful place to see. I sometimes mentally feel like I am still in Albania… pic.twitter.com/NE54xsLV8n
— Lucas 🇺🇸🇵🇱 (@pl19971) July 19, 2026
Turismus vrací život do horských vesnic
Jedním z hlavních center jihu je Berat. Zachovalé osmanské domy se zvedají po svazích nad řekou Osum a městu se přezdívá město tisíce oken. Nad starými čtvrtěmi stojí pevnost, ve které stále žijí stovky lidí. Její uličky připomínají více než dva tisíce let střídání ilyrských, římských, byzantských a osmanských vlivů.
Z Beratu se vyráží také do pohoří Tomorr. Místní pastevci tam pro návštěvníky připravují jídlo z jehněčího masa, zeleniny, sýrů a domácího chleba. Nechybí ani rakije, lidová hudba a tanec. Turistika tak přináší příjmy lidem, kteří dříve pochybovali, že by cizince mohl zajímat jejich běžný způsob života.
Podobný vývoj zažívá vesnice Qafë Dardhë. Batjar Koci se po 25 letech práce v Řecku vrátil do rodného kraje a začal obnovovat opuštěné domy. Některé proměnil v pokoje pro turisty, kteří přicházejí pěšky z hor. V krajině znovu vznikají malé podniky, zahrady a ubytování.
Jih Albánie má také vinařskou tradici. Rodina Çobo poblíž Beratu obnovila vinice, o které přišla za komunismu, a začala znovu pracovat s původními odrůdami. Produkce dosahuje přibližně 100 tisíc lahví ročně a albánská vína si postupně hledají zákazníky i za hranicemi země.
Jedním z vrcholů cesty je kaňon Osumi. Vznikal více než tři miliony let, táhne se přes 25 kilometrů a jeho stěny místy klesají do hloubky přes 120 metrů. Na jaře jím projíždějí rafty, zatímco v sušší části roku se návštěvníci brodí korytem, plavou pod vodopády a skáčou z kamenů do vody.
Právě Vjosa, Osumi a horské vesnice ukazují, jak se v Albánii propojuje ochrana přírody s cestovním ruchem. Místní průvodci věří, že řeky, lesy a tradiční způsob života mohou regionu přinést větší užitek než přehrady a průmyslové projekty. Rostoucí počet návštěvníků jim zatím dává za pravdu.
