Více
    1.3 C
    Czech
    Pátek 19. dubna 2024

    Ráj s příliš mnoha palmami. Proměna seychelského ostrova v domov statisíců ptáků

    Seychelský Ptačí ostrov byl kdysi pokryt kokosovými háji. Když ho jeden místní koupil, rozhodl se pro jiný směr. Udělal z něj domov pro 500 000 ptáků. A vy ho můžete navštívit.

    Pokud stojíte na nejsevernějším cípu Ptačího ostrova, můžete mít pocit, jako byste se dívali na věčnost. Vidíte oceán, kam až oko dohlédne. Efekt je podobný, když šnorchlujete u stejného břehu. Nedaleko od pláže se dno noří do temné oceánské propasti hluboké stovky, pak tisíce metrů. Pocit je podobný závrati.

    Bird Island je nejsevernějším ostrovem seychelského souostroví se 115 ostrovy. Leží na vnějším okraji rozlehlé podmořské náhorní plošiny Mascarene, mimořádného vzestupu mělké vody ve středním oceánu, která pokrývá oblast větší než Portugalsko. Náhorní plošina začíná na Bird Island a pokračuje na jih v délce 2 000 km. V druhém směru, severně od Ptačího ostrova, je Indický oceán hluboký, široký a nepřerušovaný žádnou pevninou až po Arabský poloostrov.

    Už jen díky jeho geografické poloze stojí příběh ptačího ostrova za vyprávění. V uplynulém půlstoletí je to příběh o přirozené obnově, který ve světě ptáků téměř nemá obdoby. A to vše souvisí s jedním rozporem: Ptačí ostrov byl kdysi ostrovem s příliš mnoha palmami.

    Trosečníci na ostrově přežili díky ptákům

    Bird Island poprvé vstoupil do historických záznamů v roce 1771, kdy kapitán projíždějící obchodní lodi The Eagle popsal ostrov jako „pokrytý množstvím ptáků“ a „mnoha mořskými kravami (dugongy) na pláži“. Pojmenoval ho Ptačí ostrov. O třicet sedm let později, v roce 1808, najela francouzská soukromá loď Hirondelle na mělčinu na útesu u severovýchodního pobřeží tohoto ostrova. Polovina ze 180 lidí na palubě zemřela, druhá polovina se dostala na Ptačí ostrov.

    Částečně přežili, protože bylo září, kdy je ostrov plný ptáků – tolik potřebného zdroje potravy. Přesto se po 22 dnech, s omezenou vodou a bez vyhlídek na záchranu, se šest námořníků vydalo na provizorním voru na Mahé, největší ostrov v seychelském souostroví 100 km jižně od Ptačího ostrova. Přeživší ztroskotanci byli následně zachráněni.

    Kokosy a ptačí trus na vývoz

    Dalších 150 let se s ostrovem stalo jen velmi málo. Jeden podnikavý farmář se pokusil pěstovat papáju, bavlnu a kokosové ořechy. Pouze kokosy přinesly nějaký skutečný příjem. V roce 1882 nalezla projíždějící britská loď dva Afričany žijící na ostrově, jak solili ryby a ptáky. Nejosamělejší ze všech existencí. V desetiletí po roce 1895 vyvezl Bird téměř 20 000 tun (20 milionů kg) guana (ptačí trus) jako hnojivo pěstitelům cukrové třtiny na Mauriciu. V té době žilo na ostrově 100 lidí.

    Nikdy zde nebylo město a jediní lidé, kteří na ostrově žili, byli ti, kteří tam pracovali. Kdykoli obchod upadal nebo úroda selhala, dělníci odešli a ostrov zůstal téměř opuštěný.

    V 50. letech 20. století zbyla jen hrstka lidí, kokosové háje pokryly celý ostrov a hnízdní kolonie rybáků klesla z více než milionu párů na sotva 18 000. Neexistovala totiž žádná omezení týkající se pojídání ptáků a šíření kokosových palem. Ty způsobily, že zde nemohlo zahnízdit více ptáků.

    Úspěšná sázka na ptáky proti kokosům

    Když seychelský účetní jménem Guy Savy koupil ostrov v roce 1967, světové ceny kopry (sušený kokos) padaly volným pádem. „Provozovali jsme to jako normální kokosovou plantáž,“ řekl Savy, „dokud nebylo jasné, že v ptácích je více peněz než v kokosech, že turismus za divokou zvěří je budoucnost.“

    Sázka na divoké ptáky místo kokosů byl průkopnický krok. Bird byl prvním z menších seychelských ostrovů, který šel touto cestou. Sázka byla ještě odvážnější, že v té době byla jediná cesta, jak se do země dostat, na měsíční lodi připlouvající z Mumbaje nebo Mombasy v Keni. Tehdy cesta na Bird z hlavního ostrova Mahé vyžadovala 12hodinovou plavbu lodí.

    Ale všechno se mělo změnit. V roce 1972 získaly Seychely konečně své první mezinárodní letiště. Než se otevřelo, Savy dokončil vlastní přistávací dráhu na ostrově. Následující rok ostrov přivítal své první turisty s 10 chatami a o několik let později se jejich počet zvýšil na 24.

    Návštěvníci ostrova se zamilovali zejména do Esmeraldy: obří želvy Aldabra s téměř 2 metry délky. V roce 1989 se zapsal do Guinessovy knihy rekordů jako nejtěžší želva na světě, vážila 298 kg. Podle místní legendy se Esmeralda narodila v 80. letech 18. století a na Ptačí ostrov dorazila na palubě ztroskotané lodi Hirondelle v roce 1808.

    Ptáci, co nepřistávají

    Ale skutečným středem zájmu jsou ptáci. Když Savy ostrov koupil, hnízdilo zde 15 000 párů rybáků černohřbetých. Jsou to pozoruhodní ptáci. Nemají žádný olej v peří, a proto nemohou plavat. Většina rybáků přistává pouze při hnízdění a odchovu mláďat. To se na Ptačím ostrově děje od dubna nebo května do října.

    „Mezi sezónami tráví celou dobu ve vzduchu, nevracejí se na pevninu, aby se usadili nebo odpočívali,“ říká Rachel Bristolová, odbornice na rybáky. „Samozřejmě spí, ale pravděpodobně spí často v krátkých časových úsecích při létání a mohou být schopni vypnout obě poloviny mozku odděleně, takže si vždy uvědomují, co je kolem nich.“ Stejně tak je neuvěřitelné, že „mohou strávit roky ve vzduchu. Když vyletí, možná se nevrátí na pevninu, dokud nedosáhnou věku rozmnožování, což je kolem pěti let.“

    Vejce rybáka místní lidé na Seychelách tradičně považovali za pochoutku. Savy od začátku zakazoval komukoli jíst ptáky a vejce z ostrova. Protože králíci a krysy způsobují zkázu těmto ptákům hnízdícím na zemi, jeho tým je vymýtil. Zásadní je, že rybáci potřebují otevřenou písčitou půdu, na kterou by kladli vajíčka. Proto nemohli hnízdit pod kokosovými palmami, kterých bylo na Birdu až příliš mnoho. Savy vykácel kokosové palmy ze severu ostrova.

    Téměř okamžitě se rybáci vrátili. V sezóně je zde nyní odhadem 350 000 hnízdících párů, i když v minulosti počet dosáhl 500 000. Rozprostírají se v hustotě sedmi hnízd na čtvereční metr po 13hektarové chovné kolonii. Bird Island je nyní jednou z největších světových ptačích hnízdních kolonií a jednou z nejdůležitějších a nejlépe spravovaných takových kolonií kdekoli na seychelském souostroví.

    Pobyt na ostrově

    Let mezi Mahé a Ptačím ostrovem trvá jen půl hodiny. Ale jsou to světy oddělené. Mahé je poměrně hustě obydlené s množstvím moderní infrastruktury. Na Ptačím ostrově nejsou žádná motorová vozidla a přistávací dráha musí být zkontrolována, zda na ní nejsou želvy, než letadla obdrží povolení k přistání.

    Může být lákavé sundat si boty, když vystupujete na Bird, zastrčit je do kufru a znovu si je neobout, dokud není čas odletět. Je to místo, kde můžete cítit písek mezi prsty na nohou, procházet se pod stromy casuarina na jihu ostrova nebo mezi zbývajícími kokosovými palmami, které stíní pěší stezky ve vnitrozemí. Pozorování ptáků je nezbytnou součástí zážitku, s někým z Bird Island Resort vždy po ruce, aby vám pomohl identifikovat, co vidíte. Nejlepší na tom je, že vám nic nebrání obejít celý ostrov. Trvá to jen hodinu, aniž byste opustili pláž. Jedinými překážkami budou pravděpodobně časté zastávky na koupání, šnorchlování nebo pohled na moře a nekonečný horizont.

    Ostrov stvořený z korálu

    Korály jsou všude. „Je to korálový útes, na rozdíl od žulového nebo vulkanického ostrova jako mnoho jiných ostrovů na Seychelách,“ řekl Savy. „Převládající větry přicházejí z jihovýchodu a během tisíců let vytlačily korály. Tak byl ostrov vytvořen. Pokud budete kopat kdekoli na ostrově, nenajdete kameny. Najdete korál.“

    Na rozdíl od jiných seychelských ostrovů, které mají luxusní letoviska, Savy a jeho tým vsadili na jednoduchost, na věrnost bosé turistice s přírodním ascendentem. V pokoji je například elektřina a wifi, ale místo klimatizace zaplavuje pokoje oceánský vánek.

    „Vždy jsme se snažili dělat věci jednoduše,“ řekl Savy. „Je to návrat k přírodě. Neděláme kompromisy. Nikdy jsme ostrov nenarušili. Necháme ho být a uvidíme, co se s ním stane.“

    Sledujte nás na sítích

    Od Dolomit po Sicílii: Nejlepší gurmánská místa v neprobádané Itálii

    Ať už milujete slané pochoutky, jako jsou arancini či čerstvé těstoviny, nebo máte raději sladkosti, méně prozkoumané italské destinace nabízejí nečekané kulinářské zážitky. Kam se za nimi vydat?

    Největší evropské destinace pro „konopnou turistiku“

    Konopí je ve skutečnosti v řadě evropských zemí legální. Většinou je však k dispozici pouze pro lékařské použití nebo je dekriminalizováno pro osobní potřebu. Které země jsou známé pro tzv. „konopnou turistiku“?

    „Jděte do pr*ele domů“: Málaga bojuje proti turistům samolepkami

    Na pobřeží Costa de Sol a do Málagy, jedné z nejoblíbenějších destinací v Evropě, každoročně přijíždějí miliony turistů. Místní obyvatelé už říkají dost. Jsou rostoucím přílivem turistů frustrováni a nyní své pocity vyjadřují nekompromisně.

    Od Dolomit po Sicílii: Nejlepší gurmánská místa v neprobádané Itálii

    Ať už milujete slané pochoutky, jako jsou arancini či čerstvé těstoviny, nebo máte raději sladkosti, méně prozkoumané italské destinace nabízejí nečekané kulinářské zážitky. Kam se za nimi vydat?

    Největší evropské destinace pro „konopnou turistiku“

    Konopí je ve skutečnosti v řadě evropských zemí legální. Většinou je však k dispozici pouze pro lékařské použití nebo je dekriminalizováno pro osobní potřebu. Které země jsou známé pro tzv. „konopnou turistiku“?

    „Jděte do pr*ele domů“: Málaga bojuje proti turistům samolepkami

    Na pobřeží Costa de Sol a do Málagy, jedné z nejoblíbenějších destinací v Evropě, každoročně přijíždějí miliony turistů. Místní obyvatelé už říkají dost. Jsou rostoucím přílivem turistů frustrováni a nyní své pocity vyjadřují nekompromisně.