Podobně jako její býložravý jmenovec se Leaf sheep, „listová ovce“ žijící v oceánu, živí pastvou. Svou stravu však doplňuje jedinečným způsobem: silou slunce.
„Shaun the Sheep“ je to, co mnoho potápěčů na Filipínách láskyplně nazývá zvědavým mořským tvorem známým jako listová ovce (Costasiella kuroshimae) kvůli jeho podobnosti s animovaným jehnětem. Na rozdíl od toho, co její název napovídá, listová ovce není ani list, ani ovce – je to mořský slimák.
„Jsou to jemná stvoření a jejich těla jsou jako šneci bez ulity,“ říká Genevieve Reyesová, potápěčka a fotografka. „Listové ovce se neschovávají ani nestahují, když cítí vaši přítomnost. Mají rutinní život, krouží kolem listu řasy a pasou se ve svém vlastním malém světě.“
„Lidé jsou uchváceni listovou ovečkou, protože má roztomilý obličej a zajímavý tvar,“ vysvětluje Terrence Gosliner, hlavní kurátor zoologie a geologie bezobratlých na Kalifornské akademii věd a odborník na mořské slimáky. Většinu svého výzkumu zaměřil na nesčetné druhy nalezené na Filipínách.
Tito tvorové v dospělosti dorůstají maximální délky sedm nebo osm milimetrů a žijí mezi šesti měsíci a rokem. Podle Goslinera jsou listové ovce hermafroditi (mají samčí i samičí reprodukční orgány) a k produkci vaječné hmoty se musí pářit s jiným jedincem. „Z vajíček se vylíhnou larvy ve skořápce, které stráví týden nebo dva v planktonu. Poté své skořápky odhodí a začnou svůj život jako malý slimák,“ dodává.
Ovčí fotosyntéza
Listové ovce žijí na Avrainvillea, plstnatém druhu řasy rostoucí v oblastech s měkkými substráty, jako je bahno nebo jemný písek. „Nenacházejí se v korálových útesech, ale v oblastech vedle korálových útesů,“ říká Gosliner. „Ovce tráví celý svůj život na tomto druhu řas a často jich tam můžete vidět celou kolonii. Viděl jsem jich až 15 nebo 20 na jedné čepeli řasy.“
Avrainvillea není jen domovem mořského slimáka, ale také jeho zdrojem výživy. Pase se na řasách, vysává jejich chloroplasty (struktury v buňkách řas, které obsahují chlorofyl, zelený fotosyntetický pigment) a udržují v tkáních jeho cerata po dobu až 10 dnů. Tento proces se nazývá kleptoplastika. Díky tomu mohou listové ovce doplňovat stravu prostřednictvím fotosyntézy, o které je obecně známo, že ji provádějí pouze rostliny. Tato fotosyntetická schopnost vynesla listové ovci titul „mořský slimák poháněný sluneční energií“.
Environmentální hrozby
Listové ovce nejsou v kritickém nebezpečí, ale i tak čelí ohrožení, včetně ztráty přirozeného prostředí. Praktiky, jako je nezákonný a destruktivní rybolov (např. pomocí dynamitu nebo kyanidu) ničí mořská stanoviště a zabíjejí zvířata, která v nich žijí. Zatímco tyto praktiky byly na Filipínách oficiálně zakázány, nelegální rybolov a destruktivní rybolov ve skutečnosti v zemi stále přetrvávají.
Na stanoviště mořského slimáka má dopad i změna klimatu. Intenzivnější bouře a tajfuny (a Filipínách jich přijde v průměru 20 ročně) způsobené globálním oteplováním by mohly poškodit mořské oblasti, silné vlny a proudy vytvářejí víry písku, které by mohly vykořenit řasy, ve kterých žijí. Teplejší a kyselejší oceány by také mohly změnit chování zvířete.
Znečištění planety, další riziko pro tento druh
Více než třetina z 1,9 milionu metrických tun nesprávně spravovaného plastového odpadu na Filipínách skončí v oceánu. To z této země dělá třetího největšího přispěvatele do globálního mořského plastového odpadu. Požití mikroplastů by mohlo ucpat tlamu listové ovce, nebo se hromadit v jejím trávicím traktu a vyplavování chemikálií by mohlo být škodlivé pro její zdraví.
Kde se za nimi potápět
Listová ovce byla poprvé objevena v roce 1993 na japonském ostrově Kurošima, ale je také široce rozšířena po celé Asii. Pozorována byla v Singapuru, Thajsku a v Korálovém trojúhelníku, oblasti považované za světové epicentrum mořské biodiverzity zahrnující vody Indonésie, Malajsie, Filipín, Papui Nová Guinei, Šalamounových ostrovů a Východního Timoru.
Ve filipínských vodách byly listové ovce nalezeny v severních, středních a jižních oblastech země – od korály pokrytých štěrbin Anilao v provincii Batangas v regionu Luzon, až po dna plná bahna Dauin v provincii Negros Oriental Oblast Visayas a vulkánovité svahy a útesy ostrovní provincie Camiguin v regionu Mindanao.
Filipíny. Foto: Unsplash
Nejlepší doba k návštěvě je od prosince do května, kdy jsou vody klidné a sezóna tajfunů skončila. Na většinu potápěčských lokalit se dostanete jízdou lodí, ale některá potápěčská střediska mají v blízkosti svůj „domácí útes“.
Protože listové ovce procházejí fotosyntézou, lze je nalézt mezi devíti a 18 m pod oceánem, kam může stále pronikat sluneční světlo. Přesto může být obtížné najít mořské slimáky kvůli jejich nepatrné velikosti. Pomohlo by, kdybyste s sebou měli pozorovatele – místního průvodce potápěním, který ví, kde je na konkrétní potápěčské lokalitě najít.
