EvropaJedna z největších přírodních katastrof a záhad starověkého světa - zkamenělá těla...

Jedna z největších přírodních katastrof a záhad starověkého světa – zkamenělá těla v Pompejích

Prosperující město Římské říše, to byly Pompeje před rokem 79 n. l. Toho roku se přihodilo něco, co je navždy změnilo a co dodnes vyvolává hrůzu i úžas. Před takřka dvěma tisíci lety byly zničeny sopkou Vesuv a tisíce jejich obyvatel byly nemilosrdně pohřbeny pod pěti metry popela. Jedná se o jednu z největších přírodních katastrof a záhad starověkého světa, jež nepřestala fascinovat ani současný svět.

Turisté přijíždějí každý rok, aby si prohlédli zbytky Pompejí a zkamenělá těla mrtvých, pokroucená v nepřirozených pozicích. Jak asi tito lidé zemřeli? To je otázka, kterou si vědci lámali hlavu celá desetiletí.

Jak oběti v Pompejích zemřely

V 19. století objevili italští archeologové pod vrstvou popela dutiny po lidských tělech a nalili do nich sádru, čímž získali odlitky mrtvých. Také ony pomohly objasnit řadu tajemství, například totožnost některých obětí. Jedna z teorií předpokládala, že příčinou jejich smrti mohlo být udušení sopečným popelem. Tuto domněnku podporoval mezkař, odlitek oběti nalezené poblíž těla mezka pod sloupovím palestry. Mezkaři přepravovali zboží a díky tomu se vyznali v úzkých pompejských uličkách. Ne že by jim to pomohlo na útěku před sopkou…

Odlitek mezkařovy skrčené postavy je v současnosti uložen v bývalé pompejské sýpce. Badatelé dospěli k závěru, že příčinou jeho smrti nebylo prosté udušení. V objasnění tajemného skonu pomohlo Herculaneum, město ležící za Pompejemi a ještě blíže k Vesuvu. Také zde byla nalezena těla mrtvých, respektive jen jejich kostry, což samozřejmě vyvolalo další otázky. Jak je možné, že z nich zbyly pouze ohořelé kosti, zatímco v Pompejích se dochovaly i lidské tkáně a oblečení?

Co se stalo v Pompejích po výbuchu sopky

Při výbuchu Vesuvu se uvolnila lavina žhavých plynů a prachu, což je jev známý jako pyroklastická vlna či pyroklastický proud. Mračno o teplotě i 1000 °C se může řítit rychlostí přes 500 km/h. Skutečnost, že něco tak děsivého zasáhlo Pompeje, byla dlouho považována za nemožnou, ačkoli o ní podrobně napsal očitý svědek události, mladý spisovatel Plinius. Teprve po výbuchu sopky St. Helens roku 1980 se odborníci přesvědčili, že to bylo opravdu možné a že to byl tedy pyroklastický proud, co způsobilo zkázu Herculanea i Pompejí.

Mohutná žhavá vlna v Herculaneu uvařila mozky obětí a sežehla jim maso. Proč v Pompejích nepůsobila totožným způsobem? Poněvadž přívalových vln bylo tehdy více a první tři nestačily dorazit až k nim. Teprve čtvrtá vlna k nim dosáhla. Mozek vystavený jejímu žáru se okamžitě uvařil a došlo k zástavě dýchacího ústrojí. Příčinou smrti obyvatel Pompejí tudíž skutečně bylo udušení, proud musel nicméně překonat větší vzdálenost, čímž se ochladil. Přestože zabíjel, nespálil lidské tkáně ani oblečení.

Pompeje

Odlitky zemřelých znamenají pro lidstvo cenný poklad, jediný svého druhu. Jsou však křehké a vědci se obávají, že nevydrží navěky. Proto navštivte Pompeje co nejdřív, abyste s jejich zkamenělými obyvateli mohli prožít onen slavný tragický příběh. Nenajdete tu pouze němé svědky někdejšího neštěstí, ale i mnohé stopy jejich kdysi bohatého života – zachovalé malby na stěnách, nedotčené chrámy, lázeňské domy a také nejstarší dochovaný kamenný amfiteátr na světě.

Ruiny Pompejí a Herculanea jsou vskutku jedinečnými archeologickými nalezišti, která dokážou návštěvníky vtáhnout do minulosti a navrátit do časů Římské říše. Už jen z toho důvodu si nelze představit výlet do Itálie bez zastávky na těchto výjimečných místech.

Nejčtenější

Skotské údolí jako z jiného světa. Glencoe proslavil James Bond a příběh krvavé zrady

Hory zahalené mlhou, vodopády řítící se ze skal a silnice, která se vine mezi strmými štíty. Skotské údolí Glencoe vypadá jako kulisa fantasy filmu. Není divu, že si ho filmaři skutečně oblíbili. Vedle dechberoucích scenérií tu návštěvníci objeví také skryté horské údolí, pohádkové jezero nebo místa spojená s jednou z nejtemnějších kapitol skotské historie.

Na Kilimandžáru rostou devítimetroví obři. Před mrazem se chrání vlastními listy

Na svazích nejvyšší africké hory rostou rostliny, které vypadají jako z jiného světa. Mají mohutné kmeny, koruny připomínající ananas a dorůstají výšky až devíti metrů. Obří starčky z Kilimandžára navíc zvládají mráz, prudký vítr i dlouhá období sucha. Vyvinuly si k tomu několik pozoruhodných triků.

Čtyři lodní trasy, desítky ostrovů a pláže schované před světem. To je El Nido

Vápencové útesy, tyrkysové laguny, bílé pláže a stovky malých ostrovů. El Nido na severu filipínského Palawanu patří k vyhledávaným místům pro milovníky tropické přírody. Největší zážitky tu čekají na moři, ale za návštěvu stojí také okolní pláže, jeskyně a místní vesnice.

Pod Polskem se skrývá celé město ze soli. Má vlastní jezera, sochy i kapli s obřími lustry

Nedaleko Krakova se více než sto metrů pod zemí ukrývá svět, který nemá s běžnými doly mnoho společného. Historický solný důl Wieliczka nabízí rozsáhlé sály, podzemní jezera i sochy vytesané přímo do solných stěn. Největším překvapením je monumentální kaple svaté Kingy, kterou horníci proměnili v podzemní chrám s oltáři, reliéfy a lustry ze solných krystalů.

Hluboko pod zemí čeká nečekaná podívaná. Slovinské jeskyně ukrývají obrovský kaňon

Hluboko pod povrchem slovinského krasu se skrývá místo, které svou velikostí připomíná podzemní svět z dobrodružného filmu. Škocjanské jeskyně ukrývají mohutný kaňon, kterým protéká divoká řeka Reka. Návštěvníci se nad ní mohou projít po mostě zavěšeném desítky metrů nad vodou. Jedna z nejpozoruhodnějších přírodních památek Slovinska je navíc přístupná i během listopadu.

Od sopek po ledovce Nového Zélandu. Jednodenní túry s dechberoucími výhledy

Kouřící sopky, tyrkysová jezera, ledovce i horské hřebeny s výhledy, ze kterých se tají dech. Nový Zéland je rájem pěší turistiky a na mnohá z jeho nejkrásnějších míst se dá vyrazit jen na jeden den. Vybrali jsme trasy, které stojí za trochu námahy. A někdy i za pořádnou porci potu.

Nejkrásnější evropská kluziště: Bruslení pod hrady, mezi památkami i kolem vánočních stromků

Bruslení pod vánočními světly, před historickými paláci nebo přímo uprostřed starobylého amfiteátru. Evropská města se připravují na zimní sezonu a s ní se vracejí i oblíbená venkovní kluziště. Některá už otevřela, další přivítají první bruslaře během listopadu a prosince.

Berlín proměnil průmyslovou halu v kouzelný zimní les. Nechybí ani kluziště

Berlín láká návštěvníky na nevšední zimní zážitek. V uměleckém prostoru DARK MATTER se otevřela světelná instalace Winterlights, která proměnila průmyslovou halu v zářící les s více než 600 zavěšenými jedlemi. Přímo pod nimi se mohou návštěvníci projet na bruslích a užít si světelnou show doprovázenou hudbou.

Za kondory, sopkami a plameňáky. Nejkrásnější výlety z peruánské Arequipy

Mohutné kaňony, šestitisícové sopky, laguny s plameňáky i bílé kamenolomy připomínající měsíční krajinu. Okolí peruánské Arequipy nabízí mimořádně rozmanité přírodní scenérie a řadu dobrodružných výletů. Některé zvládnou návštěvníci během několika hodin, jiné vyžadují náročný výstup a přespání ve vysokých nadmořských výškách.

Mexické vodopády, které netečou. Hierve el Agua vznikaly tisíce let

Na první pohled vypadají jako obrovské vodopády, které někdo zastavil uprostřed pádu. Ve skutečnosti jde o skalní útvary vytvořené minerální vodou během tisíců let. Hierve el Agua v mexickém státě Oaxaca patří k pozoruhodným přírodním úkazům. Nad strmými útesy se navíc rozprostírají přírodní prameny a jezírka s výhledem na okolní hory, ve kterých se návštěvníci mohou vykoupat.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama