AsieJaponské opice se zbavují stresu v horkých pramenech

Japonské opice se zbavují stresu v horkých pramenech

Japonští makakové v parku Jigokudani Monkey Park začínají většinu dní relaxací ve vlastní soukromé vířivce.

Ta se nachází v národním parku Joshinetsu Kogen v japonské prefektuře Nagano a je světově proslulá jako oblíbený opičí horký pramen. Ale život pro sněžné opice Jigokudani nebyl vždy tak jednoduchý. Zpočátku byly vytlačeny ze svého stanoviště v 50. letech 20. století rozvojem blízkých lyžařských středisek. V důsledku toho se přestěhovaly do okolních měst a rychle našly potíže díky nájezdům na ovoce ze sadů místních farmářů. Farmáři požádali vládu a bylo jim uděleno právo tato zvířata lovit.

Legenda praví, že manažer Kourakukanu, nedalekého rjokanu (tradiční japonský hostinec), začal v roce 1957opice krmit. Po zapojení Ústavu pro výzkum primátů na Kjótské univerzitě dostal opice do hledáčků výzkumníků spolu s místním nadšencem do přírody Sogo Hara.

Jak opice napadlo se koupat

Hara a jeho skupina navštívili rjokan, který zahrnoval venkovní onsen (horký pramen) určený pro zábavu hostů. Jednoho dne v roce 1961, spadlo podle příběhu do lidského onsenu jablko. Mladá opice otestovala teplotu vody a vynořila se s jablkem. Vodu ovšem neopustila okamžitě…

Netrvalo dlouho a ostatní opice ji začaly napodobovat. Během několika měsíců se všechny opičí samice začaly koupat v horkých pramenech.

To brzy vedlo k založení Jigokudani Monkey Park v roce 1964. Dnes zde žijí sněžné opice, které se volně a poklidně máčejí ve svých vyhrazených horkých pramenech.

Škody způsobené tajfunem ovlivnily hladinu a teplotu pramene, ale nyní probíhají restaurátorské práce a park je otevřen turistům.

Relaxační namáčení

Opice to nedělají jen kvůli zahřívání, případně lovení jablek. Zdá se, že stejně jako Japonci a návštěvníci Japonska oceňují onsen pro jeho vlastnosti snižující stres. Vzhledem k tomu, že tlustá srst makaků je udržuje v teple a oni se ponoří, i když nejsou v dohledu žádná jablka, vědci zkoumající opice v Jigokudani věří, že horké prameny slouží především ke zmírnění jejich napětí.

Výzkumníci také objevili lhostejnost opic k téměř 500 denním návštěvníkům parku. Jinými slovy, jejich stresové hormony se nezvýšily s rostoucím počtem návštěvníků parku.

Dokonce i během rušné turistické sezóny se opice nonšalantně potulují po parku a koupou se v horkých pramenech, zatímco si je návštěvníci fotografují. Dotýkání nebo krmení je však přísně zakázáno.

Seznamte se s opicemi

Koupel si opice nedopřávají každý den. Proto je lepší si udělat flexibilní itinerář. Hlavní návštěvní měsíce jsou leden a únor. Ideální je čerstvý sníh. Důležitou součástí plánování je také denní doba: Opičí park Jigokudani vyžaduje přenocování, abyste stihli ranní koupání. I když je možné jet sem jen na denní výlet z Tokia, budete tu bohužel s těmi největšími davy.

Park se otevírá v 9 hodin a zavírá v 16 hodin denně s prodlouženou pracovní dobou od 8:30 do 17:00 hodin během hlavní sezóny.

Je lepší přijet večer před plánovanou návštěvou. Ubytujte se v rjokanu, užijte si jeho onsen a hned ráno vyrazte do parku. Pokud můžete, nechte si čas na průzkum onsenů za hranicemi svého rjokanu, protože na úpatí hory je hlavní ulice s devíti jedinečnými onseny určenými unaveným cestovatelům.

Jak se dostat do parku

Většina z těchto hostinců nabízí bezplatnou ranní kyvadlovou dopravu do informačního centra Jigokudani Monkey Parku. Aby se co nejlépe vyhnuli davům turistů, ranní ptáčata se mohou sami vydat po malebné stezce a užít si tak soukromý čas s opicemi.

Z informačního centra je opičí onsen přístupný po krátké stezce lesem, asi 30 minut jedním směrem.

Cesta do parku Jigokudani Monkey z Tokia vyžaduje hodinu a půl jízdy šinkansenem (vysokorychlostním vlakem) do Nagana a poté 50 minut jízdy místním vlakem do stanice Yudanaka v Yamanouchi, městě, u kterého se park nachází. Informační centrum parku Jigokudani Monkey Park je dvě míle od vlakového nádraží.

Nejčtenější

Od mrakodrapů k horským stezkám. Co vidět v Hongkongu

Hongkong není jen hustá změť mrakodrapů, nákupních center a přeplněných ulic. Za moderní fasádou se skrývají buddhistické chrámy, zelené kopce, pláže, rybářské vesnice i desítky turistických tras. Město navíc žije jídlem. Od dim sum přes pouliční kuchyni až po odpolední čaj tu může návštěvník snadno strávit několik dní a stále mít co ochutnávat.

Zapomeňte na Madrid. Salamanca patří k nejpůsobivějším historickým městům Španělska

Salamanca stojí západně od Madridu nedaleko portugalských hranic a její historické centrum patří na seznam UNESCO. Město spojuje monumentální architekturu, jednu z nejstarších univerzit světa, rušná náměstí i klidná zákoutí nad řekou Tormes. Díky kompaktnímu centru se navíc většina hlavních památek dá pohodlně projít pěšky.

Výpravy za horskými gorilami jsou nejlepším wildlife zážitkem světa

Výpravy za horskými gorilami ve Rwandě a Ugandě se dostaly na první místo nového žebříčku nejlepších zážitků s divokými zvířaty na světě. Porazily expedice za tučňáky v Antarktidě i pozorování vzácných sajg v Kazachstánu. V první desítce přitom výrazně dominují Afrika a Asie.

Zlaté pagody nestačí. Tohle je skutečný Rangún

Zlaté pagody, omšelé koloniální domy, hlučné trhy a čajovny plné místních. Rangún nepůsobí jako naleštěná turistická destinace, právě v tom ale spočívá jeho síla. Největší město Myanmaru míchá staré tradice s rychle se měnící současností a několik dní tu snadno uteče rychleji, než člověk čeká.

Co vidět v Canterbury. Od slavné katedrály až po středověkou hospodu

Canterbury patří k nejzajímavějším historickým městům Anglie. Slavná katedrála, středověké uličky, římské památky, zahrady podél řeky Stour i tradiční hospody z něj dělají ideální cíl na jednodenní výlet nebo víkend. Z Londýna se sem navíc dá pohodlně dostat vlakem.

Vídeňské muzeum ukazuje, jak lidé poznávali svět

Vídeňské Muzeum glóbů ukrývá stovky historických modelů Země i oblohy. Návštěvník na nich sleduje nejen vývoj kartografie, ale také lidskou představivost, omyly a dobové předsudky. Jediné veřejné muzeum zaměřené výhradně na glóby sídlí v barokním paláci Mollard nedaleko Hofburgu.

Hranice Norska s Ruskem láká turisty na přísně střežené stezky

Krajina kolem norského města Kirkenes nabízí tundru, březové lesy i výhledy na řeku Pasvik. Stále více návštěvníků sem ale nepřijíždí jen kvůli arktické přírodě. Láká je možnost projít se podél hranice s Ruskem, kterou nepřetržitě sledují kamery, strážní věže a vojenské hlídky.

Morče na talíři. Pro našince nemyslitelné, v Ekvádoru běžná věc

Pro Evropana je morče hlavně domácí mazlíček. V ekvádorských Andách má ale úplně jinou roli. Cuy, jak se mu říká, patří k tradičním jídlům horských oblastí a na trzích se běžně opéká nad uhlíky. Pro místní nejde o turistickou kuriozitu, ale o dlouhou kulinární tradici.

Jak chutná Brusel? Hranolky, mušle, čokoláda a další belgické delikatesy

Brusel patří k evropským městům, kam se vyplatí naplánovat cestu jenom kvůli jídlu. Belgická kuchyně stojí na výrazných chutích, poctivých porcích a kombinacích, které si na nic nehrají. Vedle čokolády a vaflí tu mají pevné místo mušle, hranolky, masové kuličky, dušená masa, krevety i pivo.

Jezero Bafa, zapomenuté vnitrozemské moře Turecka

Jen kousek od rušného tureckého pobřeží leží krajina, která působí skoro jako jiný svět. Jezero Bafa obklopují bizarní skály, olivové háje, pozůstatky antického města i byzantské kláštery. Místo přitom zůstává stranou hlavních turistických tras mezi Bodrumem a Izmirem.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama