ZajímavostiBen Smime, opuštěné tuberkulózní sanatorium s temnou pověstí a paranormálními jevy

Ben Smime, opuštěné tuberkulózní sanatorium s temnou pověstí a paranormálními jevy

Opuštěné tuberkulózní sanatorium Ben Smime v pohoří Středního Atlasu patří k nejzáhadnějším místům Maroka. Rozsáhlý nemocniční komplex dnes chátrá uprostřed lesa a láká dobrodruhy, urbexery i milovníky temných příběhů. Kromě působivé architektury se s místem pojí zvěsti o politických intrikách, kletbách a paranormálních jevech.

Sanatorium leží nedaleko vesnice Ben Smime poblíž města Azrou, v nadmořské výšce zhruba 1 650 metrů. Obklopuje ho přibližně čtyřicet akrů lesa s cedry, duby a borovicemi. Dominantou je osmipodlažní budova dlouhá asi 180 metrů, která i dnes působí monumentálně, přestože je z velké části vybydlená. Architektura kombinuje prvky brutalismu s tehdejšími představami o léčbě světlem, vzduchem a klidem horského prostředí.

Vznik sanatoria se pojí se jménem Maurice Bonjean, bohatého Francouze, který projekt inicioval ve čtyřicátých letech. Stavba začala v polovině dekády a zařízení bylo slavnostně otevřeno v roce 1955. Nemocnice sloužila pacientům s tuberkulózou a patřila k největším svého druhu v regionu. Disponovala téměř čtyřmi sty lůžky a personálem tvořeným čtyřmi lékaři a dvaatřiceti zdravotními sestrami.

Od ambiciózního projektu k úpadku

Zlom přišel v roce 1965, kdy provoz převzalo marocké ministerstvo zdravotnictví. Podle pozdějších svědectví začala instituce postupně upadat kvůli špatnému řízení a nedostatku investic. V roce 1975 sanatorium definitivně ukončilo provoz a od té doby zůstalo opuštěné. Budova se rychle stala terčem rabování a postupně přišla o většinu vybavení, nábytku i techniky.

S uzavřením nemocnice se začaly šířit i spekulace o skutečných důvodech jejího konce. Některé zdroje tvrdí, že areál sloužil jako tajné místo setkávání skupin plánujících spiknutí proti tehdejšímu králi Hassanovi II. Tyto domněnky se nikdy nepotvrdily, ale výrazně přispěly k mytologii celého místa. Prázdné chodby a opuštěné pokoje tak získaly politický rozměr, který přesahuje běžný příběh zaniklé nemocnice.

Strašidelné historky a marné hledání investorů

Postupem času se Ben Smime stal synonymem pro „strašidelné“ místo. Návštěvníci i urbexeři popisují nevysvětlitelné zvuky, samovolně se zavírající dveře nebo kameny létající z různých směrů a neznámých příčin. Objevují se i vyprávění o přízracích a o tom, že lidé, kteří do areálu vstoupili, později zahynuli při podivných nehodách. Tyto příběhy nelze ověřit, ale významně posilují pověst sanatoria jako prokletého místa.

Navzdory opakovanému zájmu investorů se dosud nenašel projekt, který by objekt zachránil. Diskutovalo se o rekonstrukci i novém využití, žádný plán ale nebyl realizován. Budova dál chátrá a příroda si ji postupně bere zpět. Z někdejšího symbolu moderní medicíny se tak stal mrazivý památník minulých ambicí, politických stínů a lidské fascinace opuštěnými místy.

Ben Smime dnes stojí na pomezí historie a legendy. Pro jedny jde o architektonickou a kulturní památku, pro jiné o nebezpečný objekt, kterému je lepší se vyhnout. Jisté je jen to, že sanatorium zůstává jedním z nejdiskutovanějších opuštěných míst v Maroku a jeho příběh dál přitahuje pozornost dobrodruhů z celého světa.

Nejčtenější

Jak vypadaly Spojené arabské emiráty v minulosti? Navštivte zahradní město Al Ain

Mrakodrapy, luxusní hotely a nekonečné pobřeží nejsou jedinou tváří Spojených arabských emirátů. Al Ain leží hluboko ve vnitrozemí u hranice s Ománem a místo futuristických panoramat nabízí palmové oázy, staré pevnosti, archeologické památky i tradiční velbloudí trh. Město tak připomíná, jak oblast vypadala dávno před ropným boomem.

Od mrakodrapů k horským stezkám. Co vidět v Hongkongu

Hongkong není jen hustá změť mrakodrapů, nákupních center a přeplněných ulic. Za moderní fasádou se skrývají buddhistické chrámy, zelené kopce, pláže, rybářské vesnice i desítky turistických tras. Město navíc žije jídlem. Od dim sum přes pouliční kuchyni až po odpolední čaj tu může návštěvník snadno strávit několik dní a stále mít co ochutnávat.

Zapomeňte na Madrid. Salamanca patří k nejpůsobivějším historickým městům Španělska

Salamanca stojí západně od Madridu nedaleko portugalských hranic a její historické centrum patří na seznam UNESCO. Město spojuje monumentální architekturu, jednu z nejstarších univerzit světa, rušná náměstí i klidná zákoutí nad řekou Tormes. Díky kompaktnímu centru se navíc většina hlavních památek dá pohodlně projít pěšky.

Výpravy za horskými gorilami jsou nejlepším wildlife zážitkem světa

Výpravy za horskými gorilami ve Rwandě a Ugandě se dostaly na první místo nového žebříčku nejlepších zážitků s divokými zvířaty na světě. Porazily expedice za tučňáky v Antarktidě i pozorování vzácných sajg v Kazachstánu. V první desítce přitom výrazně dominují Afrika a Asie.

Zlaté pagody nestačí. Tohle je skutečný Rangún

Zlaté pagody, omšelé koloniální domy, hlučné trhy a čajovny plné místních. Rangún nepůsobí jako naleštěná turistická destinace, právě v tom ale spočívá jeho síla. Největší město Myanmaru míchá staré tradice s rychle se měnící současností a několik dní tu snadno uteče rychleji, než člověk čeká.

Co vidět v Canterbury. Od slavné katedrály až po středověkou hospodu

Canterbury patří k nejzajímavějším historickým městům Anglie. Slavná katedrála, středověké uličky, římské památky, zahrady podél řeky Stour i tradiční hospody z něj dělají ideální cíl na jednodenní výlet nebo víkend. Z Londýna se sem navíc dá pohodlně dostat vlakem.

Vídeňské muzeum ukazuje, jak lidé poznávali svět

Vídeňské Muzeum glóbů ukrývá stovky historických modelů Země i oblohy. Návštěvník na nich sleduje nejen vývoj kartografie, ale také lidskou představivost, omyly a dobové předsudky. Jediné veřejné muzeum zaměřené výhradně na glóby sídlí v barokním paláci Mollard nedaleko Hofburgu.

Hranice Norska s Ruskem láká turisty na přísně střežené stezky

Krajina kolem norského města Kirkenes nabízí tundru, březové lesy i výhledy na řeku Pasvik. Stále více návštěvníků sem ale nepřijíždí jen kvůli arktické přírodě. Láká je možnost projít se podél hranice s Ruskem, kterou nepřetržitě sledují kamery, strážní věže a vojenské hlídky.

Morče na talíři. Pro našince nemyslitelné, v Ekvádoru běžná věc

Pro Evropana je morče hlavně domácí mazlíček. V ekvádorských Andách má ale úplně jinou roli. Cuy, jak se mu říká, patří k tradičním jídlům horských oblastí a na trzích se běžně opéká nad uhlíky. Pro místní nejde o turistickou kuriozitu, ale o dlouhou kulinární tradici.

Jak chutná Brusel? Hranolky, mušle, čokoláda a další belgické delikatesy

Brusel patří k evropským městům, kam se vyplatí naplánovat cestu jenom kvůli jídlu. Belgická kuchyně stojí na výrazných chutích, poctivých porcích a kombinacích, které si na nic nehrají. Vedle čokolády a vaflí tu mají pevné místo mušle, hranolky, masové kuličky, dušená masa, krevety i pivo.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama