Vypadá to jako místo, ke kterému člověk dojde za hodinu, udělá si fotku a jde zpět. Ve skutečnosti je Trolltunga jednou z nejdelších a nejpůsobivějších túr v Norsku. Cesta vede přes prudké svahy, kameny, sněhová pole i hrany útesů a odměnou je výhled, kvůli kterému sem míří turisté z celého světa.
Trolltunga neboli Trolí jazyk vyčnívá ze skalního masivu vysoko nad jezerem Ringedalsvatnet. Pod kamenem je přibližně 700 metrů prázdna, takže pohled dolů rozhodně není pro každého. Samotná skála je ale širší a stabilnější, než působí na fotografiích.
Největší omyl je myslet si, že hlavním zážitkem je jen několik minut na jejím konci. Stejně důležitá je cesta. Během jediného dne se tu střídá bláto, skály, potoky, sníh i úzké úseky podél svahů. Počasí navíc dokáže během krátké doby úplně změnit charakter celé túry.
Trolltunga, Norway, is ituated about 1,100 meters above sea level and hovering some 700 meters above Lake Ringedalsvatnet and it's one of the world's most pitoresque scenic points.
— Massimo (@Rainmaker1973) May 7, 2024
Trolltunga literally means "the troll's tongue".
[📹 sembler8]pic.twitter.com/rvoj1Z2H0R
Délku trasy určuje parkoviště
Na Trolltungu vedou různé trasy podle toho, kde necháte auto. Z nejbližšího parkoviště P3 Mågelitopp měří zpáteční cesta kolem 20 kilometrů a zabere přibližně šest až deset hodin. Z P2 Skjeggedal se trasa prodlouží na 27 kilometrů a z P1 Tyssedal dokonce na 38 kilometrů.
Právě P3 dokáže cestu výrazně zkrátit, má ale jen omezenou kapacitu a je nutné ho rezervovat předem. Kdo chce zůstat flexibilní kvůli počasí, často volí P1 nebo P2 a pokračuje kyvadlovým autobusem.
Samotný výstup není technicky extrémní, ale vyžaduje slušnou kondici. Nejprudší část čeká hlavně na začátku, poté už je profil mírnější. Trasa je dobře značená, přesto se hodí pevná obuv a zkušenost s delšími horskými túrami.
Nejlepší období je od června do září. Mimo hlavní sezonu komplikuje cestu sníh, led a kratší den. V zimních měsících se doporučuje vyrazit s průvodcem, protože podmínky mohou být výrazně náročnější.
Počasí je větší problém než samotná skála
Na trase nejsou obchody ani toalety a mobilní signál je slabý. Je proto potřeba počítat s celým dnem venku a mít dostatek jídla, teplé vrstvy, nepromokavé oblečení a základní bezpečnostní vybavení. Vodu lze podle jednoho ze zdrojů doplňovat z horských potoků.
Největším rizikem není samotná Trolltunga, ale rychlá změna počasí a členitý terén. Déšť dokáže proměnit kameny i bahnité úseky ve velmi kluzký povrch a některé části stezky vedou blízko prudkých srázů.
Kdo chce slavnou fotografii přímo na skále, musí často počítat i s čekáním. V září to může být kolem půl hodiny, v hlavní sezoně déle. Návštěvníci obvykle stojí ve frontě a jednotlivé skupiny mají krátký čas na snímek.
Ještě působivější zážitek nabízí noc poblíž Trolltungy. Stanování v okolí umožňuje vidět skálu při západu nebo východu slunce, kdy už většina jednodenních turistů odešla. Znamená to ale nést s sebou další vybavení a připravit se na chladnou noc i během léta.
Trolltunga tak není cílem pro rychlou zastávku mezi dvěma norskými městy. Je to celodenní horská túra, která si žádá přípravu, čas a respekt k počasí. Právě díky tomu ale cesta působí jako skutečné dobrodružství, ne jen jako fronta na jednu slavnou fotografii.
