Starobylá Pilgrims’ Way patří mezi nejznámější poutní trasy v Anglii. Spojuje Winchester s Canterbury a po staletí přitahuje poutníky i milovníky pěší turistiky. Dnes nabízí nejen historické památky, ale také rozmanitou krajinu a možnost navázat na tradici, která sahá až do středověku.
Pilgrims’ Way měří téměř 200 kilometrů a vede mezi katedrálami ve Winchesteru a Canterbury. Její kořeny sahají mnohem dál než do středověku. Přirozený hřeben North Downs sloužil jako pohodlná cesta už v pravěku. Od 12. století po ní putovali lidé k hrobu Thomase Becketa, arcibiskupa zavražděného v Canterbury roku 1170. Trasu později znovu připomněl spisovatel Hilaire Belloc a nesmazatelně ji proslavily také Chaucerovy Canterburské povídky.
Výchozím bodem bývá Winchester se svou slavnou katedrálou. Odtud cesta pokračuje údolím řeky Itchen přes historická města Alresford a Alton nebo vesnici Chawton, kde žila Jane Austen. Dál se napojuje na stezky podél řeky Wey a postupně přechází na North Downs Way, která dnes tvoří hlavní část původní poutní trasy.
via @GuardianTravel
— World Travel Index | News and Inspiration (@Wtravelindex_en) July 20, 2026
A Canterbury trail: my pilgrimage from the cathedral to the white cliffs of Dover https://t.co/6tGUF2YlxR
Cesta mezi historií a přírodou
Poutníci míjejí aleje tisů, křídové louky, rozlehlé pastviny i staré lesy. Nechybějí ani drobné kostely a kaple, které po staletí nabízely místo k odpočinku. Mezi nejzajímavější zastávky patří zřícenina kaple svaté Kateřiny nebo kostel svaté Marty na vrchu s výhledem do okolní krajiny. Oblíbeným místem je také Box Hill, odkud se otevírá široký pohled na oblast Weald.
Mnozí si vybírají jen kratší část celé trasy. Oblíbený úsek mezi Rochesterem a Canterbury měří zhruba 72 kilometrů a dá se projít za šest dní. Vede přes největší kentský les Kings Wood, kde se kdysi poutníci obávali loupežníků. Nedaleko vesnice Lenham stojí socha odpočívajícího poutníka a cestou lze narazit i na hostinec Dirty Habit, který svým názvem připomíná dávné poutníky.
Poutě zažívají novou vlnu zájmu
Canterbury zůstává cílem poutníků i dnes. Britský spisovatel Peter Ross sem dorazil během letní vlny veder, aby se zúčastnil večerní bohoslužby v místní katedrále. Atmosféru popsal jako mimořádnou a připomněl, že město přitahovalo poutníky už po staletí. Na hlavní třídě ho přivítala socha Geoffreyho Chaucera s úvodními slovy Canterburských povídek: „Když v dubnu přijdou sladké deště… tehdy lidé zatouží vydat se na pouť.“
Podle pracovníka canterburské katedrály Torin Brown zájem o poutě v posledních letech výrazně roste. „Od covidu sledujeme návrat poutnictví. Lidé hledají staré cesty a snaží se najít smysl. Dokonce i ti, kteří se označují za ateisty, se zapojují do této dávné náboženské tradice putování k posvátným místům,“ uvedl.
Ross si nechal orazítkovat poutnický pas a vydal se po anglické části Via Francigena směrem k Doveru. Trasa sleduje North Downs Way a vede přes pole, vesnice i lesy. Brzké ranní mlhy rychle vystřídalo úmorné vedro, které proměnilo závěr cesty v náročnou zkoušku. Přesto dorazil až k bílým útesům u Doveru, odkud pokračují poutníci trajektem do Francie a dál směrem do Říma. Pro něj ale cesta skončila mnohem prostším cílem. Po dlouhém dni hledal hlavně zmrzlinu a náplasti na puchýře.
