Pod povrchem zelených Botanických zahrad v Glasgow se skrývá tichý památník jedné éry. Zatímco tisíce návštěvníků obdivují květiny a stromy, jen málokdo ví, že pod jejich nohama leží zapomenutá železniční stanice z viktoriánských dob.
Společnost Caledonian Railway otevřela stanici v roce 1896 jako součást linky Glasgow Central Railway. Podle serveru Atlas Obscura dostaly budovy přezdívku ‚Kreml‘ díky cihlové fasádě a dvěma cibulovitým věžím. Architekt James Miller jí vtiskl nezaměnitelný vzhled, připomínající ruský styl.
Video of the Glasgow Botanic Train Station, also known as Botanic Gardens railway station, was a train station on the Glasgow railway network located near Kelvinside in Glasgow's West End. It was part of the Glasgow Central Railway line, which was opened in 1896 and it was… pic.twitter.com/nHg6fgbK72
— Pix By Pedro 📷 🚁 (@PixByPedro) May 21, 2024
Přesto si stanice nezískala velkou oblibu. Cestující si stěžovali na špinavé, zakouřené podzemní prostory a raději volili tramvaje. Poprvé byla uzavřena během první světové války, definitivně pak v roce 1939. Vlaky přes ni projížděly ještě čtvrt století, než trať v roce 1964 zavřeli úplně.
Místo chátrá téměř půl století
Po uzavření se hlavní budova změnila na kavárnu The Silver Slipper, instalatérství Morton’s a noční klub Sgt Pepper’s. Právě v klubu začal 22. března 1970 ničivý požár, nejspíš kvůli cigaretě zapomenuté na půdě. Pes majitele kavárny přišel o život a požár vedl k demolici věží i zbytku budovy.
V 70. letech se opuštěné perony staly cílem průzkumníků a sprejerů nejen z celého Skotska. Přístup do tunelů byl časem uzavřen, ale zbytky stanice jsou dodnes vidět – hlavně z ventilačních šachet v zahradách, které kdysi odváděly dým z parních lokomotiv.
Záměry stanici zrekonstruovat se nikdy neuskutečnily. Ačkoliv se v roce 2007 uvažovalo o přestavbě na bar a restauraci, místo chátrá už téměř půl století. Stále lze spatřit i základy stavby a původní tramvajový kiosek z roku 1903.
Botanic Gardens Station tak zůstává tichým svědkem doby, kdy se železnice snažila prorazit i pod zemí. Dnes už jen ventilační šachty a zarostlé perony připomínají její krátkou, ale pestrou existenci.
