ZajímavostiKdy je nejvhodnější doba pro to naučit vaše děti lyžovat

Kdy je nejvhodnější doba pro to naučit vaše děti lyžovat

Není nad to vyrazit v zimě na hory za čerstvě napadaným sněhem, svěžím vzduchem a pohádkovou atmosférou. Vaše děti se už určitě taky těší, i když zatím neumějí lyžovat. Kdy je nejvhodnější doba, aby se to začaly učit? Jakým způsobem by přitom měli rodiče postupovat? Odpovědi najdete v našem článku.

V kolika letech by se děti měly začít učit lyžovat?

Standardně se doporučuje začít s výukou lyžování po třetím roce věku, přesto se však na svahu objevují i mnohem mladší, dvouleté či dokonce půlroční děti. Záleží totiž na stupni psychického a fyzického vývoje každého jednotlivce. Co to přesně znamená? Že je třeba brát ohled na motorické schopnosti dítěte a také na to, zda už je vůbec schopno pochopit, že lyžuje a proč. U některých dětí může vývoj motorických schopností probíhat déle, a tak mohou mít zpočátku problémy s koordinací pohybu. Pokud se rozhodneme pro výuku v lyžařských školách, je třeba také zvážit, jestli a jak dlouho vydrží dítě bez přítomnosti rodičů.

Jak si nejlépe ověřit, zda už je dítě pro výuku lyžování připraveno? Pokusme se zodpovědět si následující otázky. Zvládne bez problému půldenní pěší výlet? Jezdí už na kole? Umí udělat kotoul? Všechny tyto základní věci nám pomohou určit, jak je na tom dítě s rovnováhou a obratností. Pamatujte, že nic se nesmí uspěchat, a pokud dítě není fyzicky ani psychicky zralé, můžeme to klidně zkusit až příští rok.

Rozhodneme-li se však začít již ve třech letech dítěte, měli bychom s ním lyžovat hodinu, maximálně dvě denně. Děti v tomto věku se totiž poměrně rychle unaví a neudrží pozornost. Ideální je začít hned ráno, případně dopoledne, dokud jsou děti čerstvé. I tak se ovšem doporučuje během první hodiny udělat několik přestávek a zkusit dítě zaujmout i něčím jiným, aby se nezačalo nudit. Rozhodně bychom jej do lyžování neměli nutit.

Někteří rodiče možná budou chtít místo lyžování naučit dítě snowboardingu. Protože se jedná o motoricky náročnější sport, než je lyžování, doporučuje se s ním začít až kolem šestého roku věku. Udržení rovnováhy je přece jen daleko těžší, nicméně i tady výjimky potvrzují pravidlo. Na svahu natrefíte občas i na tříleté snowboardisty, takže zase – záleží na motorických schopnostech a vývoji konkrétního dítěte.

Obecně se doporučuje začít nejprve s lyžováním, jelikož lze začít v mnohem útlejším věku. Ale pokud chcete mít z dítěte vyloženě snowboardistu, není třeba, aby muselo ještě předtím umět lyžovat.

Jak začít děti učit lyžovat?

Možností je více. Mnozí rodiče netouží své dítě okamžitě odložit do lyžařské školy, ale chtějí ho sami začít učit lyžovat. Koneckonců, může být hezčí pohled, než když se díváte na své dítě, jak se s vaší pomocí zlepšuje?

Začínáme výběrem správných lyží. Pro děti často není rozhodující značka, ale spíše barva. Každopádně musíme určit správnou délku lyží, a ty by měly být o deset až dvacet centimetrů kratší, než kolik malý lyžař měří. Takže by mu měly sahat zhruba pod bradu.

Pokud jde o lyžáky, volíme skeletové a ne příliš těsné. A v žádném případě nezapomeneme na bezpečnostní helmu a lyžařské brýle. Pro první lyžování na zkoušku zcela postačí, když si všechnu tuto výbavu půjčíme. Nezapomínejme ale, že k vlastním lyžím, které děti chápou spíše jako své hračky, mají malí lyžaři úplně jiný vztah.

Se samotnou přípravou začínáme tzv. „na suchu“. Vyzkoušíme dětem boty i lyže přímo doma, než vyrazíme na hory, ať poznají, jaké to je, mít ty zvláštní věci na nohou. Nechme je, ať si zkusí vstát ze země a trošku chodit. Samozřejmě něčím – např. dekou – zakryjeme podlahu, abychom ji nepoškodili.

Když už se octneme přímo na horách, snažíme se vybrat mírný a přehledný svah, kde nebude příliš rušno. Ideální jsou třeba rakouská střediska začátkem prosince, kdy ještě bývá na kopcích relativně prázdno. Vybíráme taková, která mají k dispozici sedačkové lanovky či kabinky. Nečekejte, že dítě hned zvládne samo jezdit na vleku. Od počátku ho vedeme ke správnému postoji na lyžích. Někteří rodiče volí metodu „výuky na laně“, kterou odborníci příliš nedoporučují, ale někomu se naopak může osvědčit.

Můžeme jezdit s hůlkami i bez nich, každá taková změna dítě baví a motivuje. Možná je koneckonců lepší začít napřed bez hůlek. Nejdříve zkoušíme oblouk šikmo ke svahu, čímž se dítě naučí samo zastavit a bude mít větší pocit bezpečí. Trénujeme práci kolínek a postupně vedeme prcka k plynulým, otevřenějším obloukům. Posléze můžeme využít dětských lyžařských parků v některých střediscích, které nabízejí různé slalomy, skokánky, jízdu v hlubším sněhu. To vše pozvolna zvyšuje sebejistotu dítěte.

Samozřejmě, pokud si nejsme jistí vlastními schopnosti a nevíme, jak při výuce správně postupovat, nebo dokonce ztrácíme při učení trpělivost a klid, raději dáme dítě do lyžařské školičky, kde se o jeho výuku postarají zkušení odborníci.

Skiareály vhodné (nejen) pro děti

Problémem na svazích bývá hustý provoz a neohleduplnost lyžařů i snowboardistů. Proto bychom si měli najít vyloženě dětské sjezdovky s malými vleky, které jsou pro naše nezkušené potomky mnohem vhodnější. Doporučujeme např. Benecko v Krkonoších, Severák v Jizerských horách či Chotouň u Jílového. Přijatelné jsou rovněž speciální hotelové sjezdovky, určené pouze ubytovaným hostům, kde bývá obvykle klidnější provoz.

Lyžařské resorty vstřícné k rodinám s dětmi najdete i v zahraničí, např. v již zmíněném Rakousku. Pro děti, začátečníky a milovníky lyžování bez stresů je vhodný rodinný lyžařský areál Weissensee v Korutanech. Třináct lyžařských škol, z nichž jedna má svůj cvičný areál na vrcholku Brandstadl a vyniká inovativním přístupem k výuce dětí, najdete v největším rakouském lyžařském komplexu Wilder Kaiser-Brixental v Tyrolsku. Spoustu zábavy rodinám s dětmi přináší i areál Tannheim Tal, nacházející se taktéž v Tyrolsku.

Nejčtenější

Jak vypadaly Spojené arabské emiráty v minulosti? Navštivte zahradní město Al Ain

Mrakodrapy, luxusní hotely a nekonečné pobřeží nejsou jedinou tváří Spojených arabských emirátů. Al Ain leží hluboko ve vnitrozemí u hranice s Ománem a místo futuristických panoramat nabízí palmové oázy, staré pevnosti, archeologické památky i tradiční velbloudí trh. Město tak připomíná, jak oblast vypadala dávno před ropným boomem.

Od mrakodrapů k horským stezkám. Co vidět v Hongkongu

Hongkong není jen hustá změť mrakodrapů, nákupních center a přeplněných ulic. Za moderní fasádou se skrývají buddhistické chrámy, zelené kopce, pláže, rybářské vesnice i desítky turistických tras. Město navíc žije jídlem. Od dim sum přes pouliční kuchyni až po odpolední čaj tu může návštěvník snadno strávit několik dní a stále mít co ochutnávat.

Zapomeňte na Madrid. Salamanca patří k nejpůsobivějším historickým městům Španělska

Salamanca stojí západně od Madridu nedaleko portugalských hranic a její historické centrum patří na seznam UNESCO. Město spojuje monumentální architekturu, jednu z nejstarších univerzit světa, rušná náměstí i klidná zákoutí nad řekou Tormes. Díky kompaktnímu centru se navíc většina hlavních památek dá pohodlně projít pěšky.

Výpravy za horskými gorilami jsou nejlepším wildlife zážitkem světa

Výpravy za horskými gorilami ve Rwandě a Ugandě se dostaly na první místo nového žebříčku nejlepších zážitků s divokými zvířaty na světě. Porazily expedice za tučňáky v Antarktidě i pozorování vzácných sajg v Kazachstánu. V první desítce přitom výrazně dominují Afrika a Asie.

Zlaté pagody nestačí. Tohle je skutečný Rangún

Zlaté pagody, omšelé koloniální domy, hlučné trhy a čajovny plné místních. Rangún nepůsobí jako naleštěná turistická destinace, právě v tom ale spočívá jeho síla. Největší město Myanmaru míchá staré tradice s rychle se měnící současností a několik dní tu snadno uteče rychleji, než člověk čeká.

Co vidět v Canterbury. Od slavné katedrály až po středověkou hospodu

Canterbury patří k nejzajímavějším historickým městům Anglie. Slavná katedrála, středověké uličky, římské památky, zahrady podél řeky Stour i tradiční hospody z něj dělají ideální cíl na jednodenní výlet nebo víkend. Z Londýna se sem navíc dá pohodlně dostat vlakem.

Vídeňské muzeum ukazuje, jak lidé poznávali svět

Vídeňské Muzeum glóbů ukrývá stovky historických modelů Země i oblohy. Návštěvník na nich sleduje nejen vývoj kartografie, ale také lidskou představivost, omyly a dobové předsudky. Jediné veřejné muzeum zaměřené výhradně na glóby sídlí v barokním paláci Mollard nedaleko Hofburgu.

Hranice Norska s Ruskem láká turisty na přísně střežené stezky

Krajina kolem norského města Kirkenes nabízí tundru, březové lesy i výhledy na řeku Pasvik. Stále více návštěvníků sem ale nepřijíždí jen kvůli arktické přírodě. Láká je možnost projít se podél hranice s Ruskem, kterou nepřetržitě sledují kamery, strážní věže a vojenské hlídky.

Morče na talíři. Pro našince nemyslitelné, v Ekvádoru běžná věc

Pro Evropana je morče hlavně domácí mazlíček. V ekvádorských Andách má ale úplně jinou roli. Cuy, jak se mu říká, patří k tradičním jídlům horských oblastí a na trzích se běžně opéká nad uhlíky. Pro místní nejde o turistickou kuriozitu, ale o dlouhou kulinární tradici.

Jak chutná Brusel? Hranolky, mušle, čokoláda a další belgické delikatesy

Brusel patří k evropským městům, kam se vyplatí naplánovat cestu jenom kvůli jídlu. Belgická kuchyně stojí na výrazných chutích, poctivých porcích a kombinacích, které si na nic nehrají. Vedle čokolády a vaflí tu mají pevné místo mušle, hranolky, masové kuličky, dušená masa, krevety i pivo.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama