Invazivní druhy jsou problémem všude po světě a jsou hrozbou pro původní biologickou rozmanitost. USA jsou například domovem více než 4 000 invazivních druhů. Ty konkurují místním druhům, ohrožují je, mohou šířit nákazy a ničit habitaty. Mnoho z nich se ale v rukách správného šéfkuchaře může proměnit v delikatesu.
Jedním z míst, kde se snaží bojovat s invazivním živočichem, jsou ohrožené mokřady v Louisianě. Na nutrii, která se zde rozšířila, už stát vyhlásil i odměnu za kus. Přes dvacet kuchařů bylo dokonce do této oblasti od místních vědců pozváno, aby si s tímto invazivním druhem poradilo. Nutrie se sice jako jídlo v restauracích zatím neuchytila, ale mnoho jiných nepůvodních a invazivních rostlin a zvířat stále častěji najdete na jídelních lístcích.
Jedním z příkladů mohou být přemnožená divoká prasata. V amerických restauracích se tak můžete setkat s pokrmy jako je uzená šunka z divokých prasat či lasagne z této spárkaté zvěře.
Nejen zvířata se ale dají zpracovat do pokrmů pro hosty. Popínavá rostlina kudzu se v Americe poprvé objevila během světového veletrhu ve Philadelphii v roce 1876. Díky tomu, že tato rostlina může vyrůst o 0,3 metru denně, přerůstá dnes veřejná osvětlení i celé budovy. Kuchaři se ji ale naučili využít. Kuchař Matt Marucs kudzu nakládá, suší a nechává kvasit. Používá ji například i k dochucování salátů či jako polevu na koláč.
„Sebral jsem ji (kudzu) mimo silnici, kde jsem věděl, že nestříkali pesticidy, nějakou jsem získal z telefonního sloupu, vložil do kuchyňského robotu s olivami a praženými žaludy, spoustou česneku, sladkou cibulí a parmazánem,” říká pro National Geographic šéfkuchař Chris Sherrile, který stojí za skupinou NUISANCE. Ta se snaží zvýšit povědomí o rostlinách a zvířatech, která jsou nedostatečně využitá, invazivní a dostupná.
Skupina vznikla v roce 2015, když lidé zabývající se mořskými zdroji zaznamenali znepokojivou invazi perutýnů ve vodách Perského zálivu. Perutýn totiž nemá prakticky žádné predátory. Zavolali tedy Sherrilovi a zeptali se: „Dokážete zjistit, zda chutnají dobře?“
„Existují lidé, kteří by nikdy ani za milion let neuvažovali o zbavení života divokého zvířete,“ říká biolog Alex Fogg. „Ale perutýn je něco, přes co se tito lidé mohou přenést, protože pomáhají životnímu prostředí.„
Perutýna si tak můžete dát například syrového jako crudo. Není ovšem jedinou nepůvodní rybou, která se v místních vodách zabydlela. V restauracích nabízejí i tacos z tolstolobiků, kteří jsou v řece Mississippi problémem.
Šéfkuchař Philippe Parola se zaměřuje právě na tolstolobiky a provozuje web „Can’t Beat ‚Em, Eat‘ Em“ (Nemůžete je porazit, jezte je). Pro National Geographic vzpomíná na Paula Prudhommea, který se svým receptem na okouníka téměř dosáhl díky obrovské poptávce v 80. letech vyhubení této ryby. To šéfkuchaři Parolovi dodává sílu v tom, co dělá.
Na toto téma můžete sehnat už i kuchařky, jako například Green Crab Cookbook: An Invasive Species Meets a Culinary. V ní se objevují recepty zaměřené na kraba pobřežního, který se rozšířil téměř na všechny kontinenty na světě a byl považován za jeden z nejničivějších invazivních druhů všech dob. Živí se původními druhy měkkýšů a ohrožuje ekosystémy. Když v Nové Anglii zdecimoval populace rozchlipky písečné, vědci a ekologové se rozhodli zmírnit jeho invazivní dopad a napadla je myšlenka: Co kdybychom tento problém snědli?
