Je to hlavní město Jižní Ameriky, které skutečně vyniká. Díky své bohaté přistěhovalecké minulosti a geografické odlehlosti hluboko pod rovníkem, se Buenos Aires nepodobá žádnému jinému.
Neříkají mu Paříž jihu nadarmo. Důvod je v jeho ohromující architektuře evropského stylu a živé kultuře, opojné směsi vlivů starého světa a energie nového světa. Projděte se ulicemi Buenos Aires a ve vzduchu ucítíte vzrušení.
Ať už chcete romantické tango, divoké a vzteklé vzrušení na fotbalových stadionech, nebo špičkové umění v parcích a muzeích, Buenos Aires má vše.
Tanec v ulicích
V La Boca, původním barevném přístavu Buenos Aires, je tato atmosféra nevyhnutelná. Právě v této oblasti, kam na počátku 20. století přicházeli v houfech italští přistěhovalci, se pěstovaly dvě největší vášně Argentiny, fotbal a tango.
Ve stínu La Bombonera, stadionu Boca Juniors, kde si udělal jméno zesnulý Diego Maradona, tango stále přitahuje turisty, kteří se zoufale snaží být svědky tohoto doutnajícího romantického tance zblízka. Přitom využívají příležitosti, aby si ho sami vyzkoušeli.
„Lidé začínají tančit, protože chtějí mít něco s dámami, víš?“ šklebí se tanečník a instruktor Horacio Godoy. Zpočátku bylo tango tancem pro chudé. Méně formální než waltz a dravější než foxtrot. Netrvalo dlouho a stalo se národní a poté globální senzací.
Tango je však stejně tak o socializaci jako o romantice, což je patrné ve stovkách milong, které se konají po celém městě. Lidé se na nich scházejí, aby tančili, pili a zapomněli na své starosti.
Ale nejen ve společenských klubech tango pomáhá vytvářet pouta. Tango se tančí všude, kde je prostor – na ulici, v parku nebo doma.
Tančí všichni a všude. Foto: Pixabay
Pocta minulosti
Tango může být spolu s fotbalem jednou z životodárných sil v Buenos Aires. Ale mrtví jsou také uctíváni v hlavním městě Argentiny. Možná více než kdekoli jinde v Latinské Americe, především díky velkolepému hřbitovu Recoleta.
Je to pohřebiště, které může soupeřit s pařížským Pere Lachaise, s obrovskými hrobkami a tyčícími se monumenty, jež vyzařují evropské vlivy, které zde dominují na každém kroku. Žádná hrobka zde ale není navštěvovanější než hrobka Evy Peronové, známé spíše jako Evita.
Evita, herečka, která se stala političkou a ikonou, zemřela v roce 1952 ve věku pouhých 33 let. Přesto bylo její tělo původně na 20 let pohřbeno pod pseudonymem v Itálii. „Je to jedna z nejvýznamnějších postav naší historie,“ říká místní historička Camila Perochena. „V naší historii 20. století… myslím, že je to jedna z nejznámějších Argentinek mimo naši zemi.“
Přestože je Evita 70 let mrtvá, její přítomnost žije dál, ať už v muzeu pojmenovaném na její počest ve čtvrti Palermo, bývalém ženském azylovém domě získaném její vlastní sociální nadací v roce 1948, nebo na ministerstvu zdravotnictví a sociálního rozvoje.
