Soška mávající kočičky, která nechybí v žádné asijské restauraci

Čínská mávající kočka je známá, alespoň vizuálně, po celém světě. Tento kýč, často zlatě zdobený, je všudypřítomný v čínských čtvrtích a asijských obchodech. Jaký mají význam?

Tyto roztomilé sošky nejsou vůbec čínské! Jsou japonské. Figurka, v japonštině pojmenovaná maneki-neko (doslova „vábící kočka“), na rozdíl od všeobecného přesvědčení ve skutečnosti nemává. V Japonsku je na rozdíl od západních kultur, dlaň směřující vpřed a prsty směřující dolů způsobem, jak někoho vyzývat.

Se zvednutou tlapkou, špičatýma červenýma ušima, mincemi a dalším příslušenstvím přináší maneki-neko po staletí štěstí a prosperitu. Příběhů o jejím původu je mnoho a všechny začínají v Japonsku.

Oblíbené kočkovité šelmy

Jedna legenda začíná kočkou narozenou v chrámu Gōtoku-ji v Setagaya Ward v Tokiu během období Edo (1603–1868). Podle chrámových historiků byl při lovu se sokoly daimjó (oblastní vládce) Ii Naotaka zachráněn před bleskem domácí kočkou opata chrámu. Vděčný kočce za záchranu života, vládce z ní udělal patrona chrámu, kde je od té doby uctívána ve své vlastní svatyni.

Dnes je klidný areál Gōtoku-ji posetý tisíci vábících kočičích soch různých velikostí. Návštěvníci přicházejí, aby si je prohlédli a modlili se zde za štěstí.

Kočky přinášejí štěstí

Blízko Asakusa v Tokiu mluví tradice o svatyni Imado Shrine no neko. V roce 1852 byla stará žena žijící v Imadu tak chudá, že už nemohla krmit svou kočku a byla nucena ji opustit. Té noci se kočka zjevila paní ve snu a řekla: „Pokud si vyrobíš figurky s mojí podobou, přinesu ti štěstí.“

Podle pokynů kočky stařena vyrobila figurky a šla do svatyně, kde je za branami prodala. Kočka splnila svůj slib a keramické figurky se rychle staly velmi oblíbenými, což starou ženu zachránilo před chudobou. Ve stejném roce ilustroval přední tiskař Hiroshige Utagawa kočky prodávané na trhu ve svém uznávaném dřevorytu (nejstarší známý obraz kočky štěstí).

Bez ohledu na původ kočičí sošky je jedna věc jistá: kočky přinášejí štěstí.

„Japonské přísloví neko wo koroseba nanadai tataru (pokud zabijete kočku, bude to pronásledovat vaši rodinu po sedm generací) je založeno na lidové víře, že kočky představují pomstu a mají dlouhý život přesahující ten lidský,“ říká Yoshiko Okuyama, profesor japonštiny na Havajské univerzitě v Hilo. Víra v sílu koček říká: postarejte se o ně a oni se postarají o vás.

Dnes existuje více druhů daných sošek pro různé druhy štěstí. Pokud se obáváte bezpečnosti silničního provozu, rozhodněte se pro modrou sošku, která vás udrží v bezpečí. Růžová je pro ty, kteří hledají štěstí v lásce. Zlatá přitahuje prosperitu.

Význam se také mění v závislosti na zvednuté tlapce: pravá tlapka přitahuje peníze a štěstí, levice zve přátelství a zákazníky. Mezi další doplňky patří ryo (japonská mince oválného tvaru), která představuje bohatství.

Expanze koček

Zůstává nejasné, jak se tyto ikonické figurky rozšířily mimo japonské ostrovy, aby se staly tak dobře známými po celé Asii a zbytku světa.

Rozmach japonské popkultury během 80. a 90. let, shodující se s druhou vlnou čínské imigrace do USA, začlenil maneki-neko do tradiční kultury. Ikony se brzy začaly projevovat jako multimediální postavy v umění, módě, a dokonce i ve videohrách. „Tato kočičí mytologie byla rozšířena na dnešní populární kulturu,“ říká Okuyama a cituje anime Hayao Mijazakiho Kočka se vrací, kde je hlavní postava odměněna za záchranu kočky. Dalším příkladem je Meowth, vzhled Pokémona s mincí na hlavě.

Kde je najít

Jejich původní podoba stále vábí zákazníky v mnoha obchodech a podnicích po celém Japonsku. V Okajamě najdeme v Muzeu umění maneki-neko sbírku více než 700 koček z různých období. Během září se v celé zemi koná festival oslavující maneki-neko. V Tokoname City v prefektuře Aichi je dokonce ulice Manekineko-dori, kterou zdobí desítky keramických soch koček. A v Tokiu můžete vyrazit přímo ke zdroji v kočičím Gōtoku-ji nebo navštívit svatyni Imado.