V oblasti Vịnh Mốc ve středním Vietnamu vznikl během vietnamské války unikátní podzemní komplex, který nesloužil jen jako kryt. Místní obyvatelé si pod zemí vybudovali plnohodnotnou vesnici, kde žili, pracovali i vychovávali děti. Dnes patří tunely Vịnh Mốc k nejvýznamnějším historickým místům v zemi.
Na pobřeží provincie Quảng Trị dnes návštěvníky vítají stánky s jídlem, plastové židle a poklidná atmosféra rybářské vesnice. Jen pár kroků od nich ale vede vstup do světa, který připomíná jednu z nejtěžších kapitol vietnamských dějin. Tunely Vịnh Mốc vznikly jako útočiště pro obyvatele oblasti, která se během války ocitla v samém středu bojů.
Vesnice ležela nedaleko demilitarizovaného pásma na 17. rovnoběžce. Kvůli své poloze se stala častým cílem bombardování. Místní proto nechtěli odejít ze svých domovů a rozhodli se hledat bezpečí pod zemí. Výstavba rozsáhlého tunelového systému začala v roce 1965 a trvala přibližně dva roky.
Podzemní město pod vrstvou červené půdy
Tunely se nacházejí v pevné červené bazaltové půdě, která umožnila vyhloubit stabilní chodby bez složité techniky. Celý komplex měří téměř dva kilometry a tvoří ho tři úrovně v hloubce zhruba 15 až 23 metrů. Chodby vedou v mírných zatáčkách, protože přímé linie by lépe přenášely tlakové vlny po výbuších.
Na rozdíl od známějších tunelů Củ Chi nebyl systém ve Vịnh Mốc určen hlavně pro vojenské operace. Obyvatelé ho navrhli jako místo pro dlouhodobý život. V podzemí vznikly rodinné místnosti, společenský sál, zdravotní středisko, sklady potravin i kuchyně se speciálním odvodem kouře.
Tunelový komplex měl také desítky ventilačních otvorů a třináct východů směrem k moři nebo na okolní pole. Ty sloužily jako únikové cesty i zásobovací trasy. Některé spojovaly vesnici s pobřežím a pomáhaly při zásobování ostrova Cồn Cỏ.
“The underground tunnel village where Vietnamese people lived for years to hide from war” @CNN 1 mile of tunnels, Cu Chi had about 155 miles, Saigon-Gia Dinh region 300 miles, compare that to over 500-600 miles in Gaza. https://t.co/Z4d1PUnciC @yadinsoffer @traysartech
— John Spencer (@SpencerGuard) June 13, 2026
The…
Děti se rodily i během bombardování
Pod zemí žilo podle odhadů kolem 400 lidí. Přes den zůstávali ukrytí v tunelech a na povrch vycházeli hlavně v noci, kdy obdělávali pole, rybařili nebo obstarávali zásoby. Podmínky byly stísněné. Rodinné výklenky ve stěnách měřily jen několik metrů a často sloužily jako ložnice pro celé rodiny.
Přesto se život nezastavil. V tunelech fungovala porodnice a narodilo se zde nejméně 17 dětí. Jeden z průvodců popisuje tehdejší podmínky slovy: „Pupeční šňůru přestřihli obyčejným nožem a novorozence zabalili do starého oblečení.“ Později děti krmili rozmačkanou maniokovou kaší nebo sladkými bramborami.
Obyvatelé museli řešit i vaření. Pomáhal jim systém kuchyní Hoàng Cầm, který odváděl kouř dlouhými podzemními kanály. Kouř se cestou ochladil a rozptýlil, takže nepřitahoval pozornost letadel ani pozorovatelů na povrchu.
Dnes si návštěvníci mohou projít většinu zachovaných chodeb a nahlédnout do jednotlivých místností. Součástí areálu je také expozice s fotografiemi, mapami, nástroji používanými při hloubení tunelů a dalšími předměty z každodenního života.
Prohlídka často končí u jednoho z výstupů směrem k moři. Po dlouhé cestě úzkými chodbami návštěvníci vyjdou na pobřežní svah s výhledem na Jihočínské moře. Kontrast mezi temným podzemím a otevřenou krajinou působí silně i po desítkách let od konce války.
Tunely Vịnh Mốc dnes patří mezi nejnavštěvovanější historické lokality ve středním Vietnamu. Často je lidé spojují s návštěvou mostu Hiền Lương, řeky Bến Hải nebo bývalé americké základny Khe Sanh. Především ale připomínají, jak daleko byli obyvatelé schopni zajít, aby ochránili své rodiny a zachovali běžný život uprostřed války.

