AktualityZemě Pána prstenů, kde se maká až 17 hodin denně. Cestování i...

Země Pána prstenů, kde se maká až 17 hodin denně. Cestování i práce na Novém Zélandu s Tomášem Šapovalovem

Nový Zéland se po dlouhé době opět otevřel světu. A co je nejzásadnější pro české cestovatele, opět se otevřela i kvóta na Working Holiday víza pro ČR. Jak s nimi vycestovat do země Pána prstenů?

Jaké jsou v současné době možnosti cestování či práce na Novém Zélandu nám prozradil Tomáš Šapovalov, cestovatel, odborník na Nový Zéland a autor největšího českého portálu o Novém Zélandu Visitkiwi.cz. Povídat si budeme nejen o situaci v době pandemie covidu, ale zejména o tom, proč se do této země vydat a jak naplno využít možnosti, které máme.

Tomáši, jaké byly ty bezmála 2 roky, kdy byl Nový Zéland z důvodu covidu uzavřený?

No, byla to rozhodně velmi nezvyklá situace. Nový Zéland podobně jako Austrálie zvolil cestu absolutní izolace. Je třeba říct, že tyto země k tomu mají na rozdíl od nás podmínky. Velmi jednoduše se mohou naprosto odříznout od zbytku světa. Novozélandská vláda reagovala na hrozbu pandemie velice rychle a z našeho pohledu velmi drastickými opatřeními.

Na jejich způsobu řízení covidové situace jsem obdivoval, jak byly jasně definovány jednotlivé stupně, tzv. Alerty a vláda mezi nimi jen přepínala. Takže každý jasně věděl, jaká opatření se ho v té dané chvíli týkají. Nedocházelo k žádným zmatkům, kdy večer platilo to, co se ráno předtím zrušilo a naopak.

Jaká je situace teď?

Nový Zéland se postupně otevírá. Už před létem se obnovila možnost vycestovat většině držitelů víz a postupně do podzimu už budou moct cestovat i běžní turisté. Důležité však je, že se Nový Zéland otevřel pro držitele českých Working Holiday víz. Nejen že se obnovila víza pro všechny, kdo je dostali v roce 2020 a nemohli odjet, ale zároveň se otevřela nová kvóta! Další cestovatelé si tak o ně mohli zažádat.

Byl o víza zájem jako v předchozích letech?

Česká republika má přiděleno každý rok 1200 míst. V přechozích letech všechna místa zmizela za několik desítek minut. Letos byla situace velmi odlišná a kvóta se nevyčerpala ihned po otevření. Dokonce byla volná místa k dispozici ještě před pár dny, když jsem se na to naposledy díval.

Čím je to způsobeno?

Na tohle se poměrně těžko odpovídá, ale podle mého názoru je to z několika důvodů. Jednak se o Novém Zélandu ve spojitosti s Working Holiday vízy prakticky nemluvilo, spousta lidí také za 2 roky změnila své plány. Dalším faktorem je to, že Nový Zéland vyžaduje pro vstup na své území dokončené očkování. A věková kategorie do 35 let, které se tato víza týkají, je u nás poměrně výrazně neočkovaná.

Pobavme se víc o samotných Working Holiday vízech. V čem jsou tak zajímavá pro mladé české cestovatele?

Toto vízum umožňuje mladým lidem do 35 let žít, pracovat, studovat a cestovat na Novém Zélandu po dobu jednoho roku. Není vůbec složité ho získat a jde tak o nejjednodušší cestu, jak se na tak dlouhou dobu dostat na Nový Zéland a navíc tam i pracovat.

Je těžké na Novém Zélandu sehnat práci? A v jakých oborech se mladí lidé nejčastěji uplatňují?

Sehnat práci není těžké, koneckonců Working Holiday víza existují hlavně proto, aby mladí lidé z celého světa pokryli pracovní pozice, o které místní nemají zájem. Nejčastěji se jedná o práci v zemědělské produkci, zejména sady a podobně. Sběr jablek, třešní nebo kiwi je fyzicky velmi náročný a na místní poměry nejde o moc dobře placenou práci. Na druhou stranu, mladí cestovatelé si takto mohou vydělat poměrně dost peněz, pokud pracují intenzivně a dlouho. Není výjimkou, že se pracuje 17 hodin denně, 7 dní v týdnu. Tímhle tempem jste schopni si za 3 týdny vydělat na další 3 měsíce cestování. Vše samozřejmě záleží na vašem životním stylu.

Cestovatelé se také často uplatňují ve službách. Restaurace, bary, hotely, tam všude se dá najít práce, stejně jako ve stavebnictví, ideálně pokud máte nějakou zkušenost. Kvalifikovaná práce se shání obtížněji, ale v některých oborech máte velkou šanci, například v IT. Platy zde jsou pak na úplně jiné úrovni.

Nový Zéland je pověstný svou panenskou přírodou, je to stále pravda?

Příroda je stále největším lákadlem pro turisty, o tom není pochyb. Zároveň už ale úplně neplatí, že je panensky netknutá. Nápor turistů a intenzivní chov dobytka si vybírají svou daň. Před pandemií sem jezdilo více turistů, než je příroda schopná zvládnout bez následků. Chování některých z nich zrovna nepomáhá, proto se dnes zpřísňují pravidla pro návštěvníky. Například dříve povolené volné kempování je dnes na mnoha místech omezeno a smíte přespat leda v kempech.

Intenzivní přechod z chovu ovcí na chov hovězího dobytka zatěžuje louky a zejména podzemní vody. V důsledku globálního oteplování odtávají místní ledovce. Plošná aplikace jedu 1080 proti drobným šelmám je také velkým tématem.

Tohle vše vždy zmiňuji i na svých přednáškách, protože je podle mě nutné prezentovat obě strany mince. Nicméně stále bezesporu platí, že místní příroda je nádherná a jedinečná. Nový Zéland je velmi specifický. Tím, že se hlavní ostrovy rozkládají o severu k jihu, se charakter krajiny mění každých pár set kilometrů. Během jedné jízdy autem můžete vidět naprosto odlišné scenérie. Zasněžené hory dělí jen pár hodin jízdy od zlatých písečných pláží, pouštní duny jsou nedaleko deštných pralesů. Když vyrazíte ve správnou dobu a na správné místo, můžete mít sami pro sebe rozsáhlé planiny nebo kilometry horských stezek. Stejně tak ale můžete absolvovat v plné sezoně hlavní treky ve společnosti stovek dalších turistů.

Na jak dlouho je potřeba na Nový Zéland vyrazit, aby člověk viděl alespoň to nejzajímavější?

Tohle je velmi častá otázka a téměř vždy musím lidi přesvědčovat, aby změnili své plány. Za mě je naprosté minimum na Severní ostrov 1 týden a 3 týdny na Jižní ostrov. To se ale bavíme opravdu jen o těch nejznámějších místech a stále budete trávit dost času na cestách.

Já osobně jsem cestováním po Jižním ostrově strávil něco přes 3 měsíce a stejně jsme nenavštívili úplně všechno. Pokud tedy nemáte alespoň měsíc času, doporučuji navštívit pouze jeden ostrov a na druhý se vrátit později. Člověk by si měl ta místa vychutnat, ne trávit hodiny v autě, vyběhnout ven, udělat pár fotek a pokračovat dál.

Nový Zéland je neodmyslitelně spojen s Pánem prstenů. Jak často lze na odkazy na toto dílo narazit?

Tak pokud přiletíte do Aucklandu, tak hned na letišti!

Pán prstenů je pro Nový Zéland samozřejmě velké téma. Všech 6 filmů je vlastně obrovskou reklamou na přírodu Nového Zélandu. Bohužel pro filmové nadšence a naštěstí pro novozélandskou přírodu zde platí přísné zákony pro filmaře. Každé místo, na kterém se natáčí, je nutné opustit v původním stavu. Takže v reálu na žádné pozůstatky po natáčení nenarazíte.

Samozřejmě najdete ikonická místa, jako je třeba Hora osudu, kterou v reálu představuje hora Mt. Ngauruhoe. Největším turistickým cílem je samozřejmě Hobitín, kde se během chvilky přenesete do kouzelného světa plného hobitů, čarodějů a dalších nadpřirozených bytostí. Filmoví nadšenci pak vyrážejí hledat místa, kde se natáčelo, podle dostupných map a seznamů lokací.

Ty se snažíš o propagaci Nového Zélandu i tzv. offline, naživo. Pořádáš festival Zažij Nový Zéland. Jak se ti to daří?

Festival Zažij Nový Zéland má za sebou 2 úspěšné ročníky v pražském kině Dlabačov, ale pak přišel covid a následující 2 ročníky tak proběhly pouze online. Namísto toho jsme s kamarádem Slávkem Králem a obcí Dolní Hradiště rozjeli festival Cestovatelská Střela. Ten není zaměřen na Nový Zéland, ale naopak se snažíme pokrýt co nejširší množství témat a zveme k nám ty nejznámější české cestovatele. Koná se pravidelně koncem srpna, tento rok v termínu 26. – 28. 8. v Dolním Hradišti poblíž Plzně.

Nejčtenější

Od mrakodrapů k horským stezkám. Co vidět v Hongkongu

Hongkong není jen hustá změť mrakodrapů, nákupních center a přeplněných ulic. Za moderní fasádou se skrývají buddhistické chrámy, zelené kopce, pláže, rybářské vesnice i desítky turistických tras. Město navíc žije jídlem. Od dim sum přes pouliční kuchyni až po odpolední čaj tu může návštěvník snadno strávit několik dní a stále mít co ochutnávat.

Zapomeňte na Madrid. Salamanca patří k nejpůsobivějším historickým městům Španělska

Salamanca stojí západně od Madridu nedaleko portugalských hranic a její historické centrum patří na seznam UNESCO. Město spojuje monumentální architekturu, jednu z nejstarších univerzit světa, rušná náměstí i klidná zákoutí nad řekou Tormes. Díky kompaktnímu centru se navíc většina hlavních památek dá pohodlně projít pěšky.

Výpravy za horskými gorilami jsou nejlepším wildlife zážitkem světa

Výpravy za horskými gorilami ve Rwandě a Ugandě se dostaly na první místo nového žebříčku nejlepších zážitků s divokými zvířaty na světě. Porazily expedice za tučňáky v Antarktidě i pozorování vzácných sajg v Kazachstánu. V první desítce přitom výrazně dominují Afrika a Asie.

Zlaté pagody nestačí. Tohle je skutečný Rangún

Zlaté pagody, omšelé koloniální domy, hlučné trhy a čajovny plné místních. Rangún nepůsobí jako naleštěná turistická destinace, právě v tom ale spočívá jeho síla. Největší město Myanmaru míchá staré tradice s rychle se měnící současností a několik dní tu snadno uteče rychleji, než člověk čeká.

Co vidět v Canterbury. Od slavné katedrály až po středověkou hospodu

Canterbury patří k nejzajímavějším historickým městům Anglie. Slavná katedrála, středověké uličky, římské památky, zahrady podél řeky Stour i tradiční hospody z něj dělají ideální cíl na jednodenní výlet nebo víkend. Z Londýna se sem navíc dá pohodlně dostat vlakem.

Vídeňské muzeum ukazuje, jak lidé poznávali svět

Vídeňské Muzeum glóbů ukrývá stovky historických modelů Země i oblohy. Návštěvník na nich sleduje nejen vývoj kartografie, ale také lidskou představivost, omyly a dobové předsudky. Jediné veřejné muzeum zaměřené výhradně na glóby sídlí v barokním paláci Mollard nedaleko Hofburgu.

Hranice Norska s Ruskem láká turisty na přísně střežené stezky

Krajina kolem norského města Kirkenes nabízí tundru, březové lesy i výhledy na řeku Pasvik. Stále více návštěvníků sem ale nepřijíždí jen kvůli arktické přírodě. Láká je možnost projít se podél hranice s Ruskem, kterou nepřetržitě sledují kamery, strážní věže a vojenské hlídky.

Morče na talíři. Pro našince nemyslitelné, v Ekvádoru běžná věc

Pro Evropana je morče hlavně domácí mazlíček. V ekvádorských Andách má ale úplně jinou roli. Cuy, jak se mu říká, patří k tradičním jídlům horských oblastí a na trzích se běžně opéká nad uhlíky. Pro místní nejde o turistickou kuriozitu, ale o dlouhou kulinární tradici.

Jak chutná Brusel? Hranolky, mušle, čokoláda a další belgické delikatesy

Brusel patří k evropským městům, kam se vyplatí naplánovat cestu jenom kvůli jídlu. Belgická kuchyně stojí na výrazných chutích, poctivých porcích a kombinacích, které si na nic nehrají. Vedle čokolády a vaflí tu mají pevné místo mušle, hranolky, masové kuličky, dušená masa, krevety i pivo.

Jezero Bafa, zapomenuté vnitrozemské moře Turecka

Jen kousek od rušného tureckého pobřeží leží krajina, která působí skoro jako jiný svět. Jezero Bafa obklopují bizarní skály, olivové háje, pozůstatky antického města i byzantské kláštery. Místo přitom zůstává stranou hlavních turistických tras mezi Bodrumem a Izmirem.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama