Zatímco minimální věkové limity u podniků, co servírují alkohol, patří po světě k běžné praxi, opačný přístup je výjimkou. Právě proto vzbudil pozornost tokijský bar, který zavedl horní věkovou hranici pro své hosty. Otevřel tak širší debatu o tom, kde končí péče o atmosféru podniku a začíná diskriminace.
V tokijské čtvrti Šibuja se na začátku roku objevil nápis, který okamžitě obletěl sociální sítě. Vstup povolen pouze lidem ve věku od 29 do 39 let. Podnik se označuje za izakaju určenou mladší generaci a hostům nad čtyřicet dává jasně najevo, že nejsou cílovou skupinou. Majitelé mluví o snaze sladit složení hostů s živou a hlučnou atmosférou baru.
Podnik Tori Yaro Dogenzaka patří do většího řetězce, ale zatím jde o jedinou pobočku, která věkové omezení veřejně přiznala. Zákaz navíc není absolutní. Starší hosté mohou vstoupit, pokud je ve skupině alespoň jeden člověk mladší čtyřiceti let. Výjimku mají také rodinní příslušníci zaměstnanců a obchodní partneři.
Tokyo pub bans older customers saying they complain too much
— Euronews Travel (@euronewstravel) January 28, 2026
➡️ https://t.co/6UnRkYVbGz pic.twitter.com/7yeWMdeYHM
Když věk rozhoduje o vstupu
Omezení navíc nemá právní oporu a nelze jej vymáhat silou. Lidé nad čtyřicet let mohou o vstup požádat a personál je musí vpustit, pokud splní základní podmínky. Podle japonských médií personál posuzuje, zda je host v „odpovídajícím stavu“ a zda souhlasí s atmosférou podniku, ať už jde o hlučnost nebo celkové prostředí.
Zástupci řetězce otevřeně přiznávají, že důvodem nejsou čísla v občance, ale chování. Podle jejich slov starší hosté častěji podávají stížnosti na hluk a živější provoz, což jde proti konceptu levné a energické hospody zaměřené na mladé. Cílem má být to, aby všichni odcházeli spokojení.
Na internetu se ale rychle objevily kritické reakce. Někteří lidé upozorňují, že fyzický věk neříká nic o chování nebo toleranci k hlučnému prostředí. Jiní mluví otevřeně o diskriminaci a nebezpečném precedentu, který může vést k dalším podobným omezením.
Inspirace z Jižní Koreje
Japonský případ není ve východní Asii ojedinělý. V sousední Jižní Koreji fungují takzvané „zóny bez seniorů“ už delší dobu. V Soulu, zejména v univerzitní čtvrti Hongdae, řada klubů a barů neoficiálně odmítá hosty starší třiceti let. Někde leží hranice ještě níž, kolem pětadvaceti.
V některých čtvrtích se podobná praxe rozšířila i do kaváren, sportovišť nebo menších podniků. Majitelé často argumentují bezpečností nebo nesouladem atmosféry s očekáváním starších zákazníků. Terčem bývají většinou lidé nad sedmdesát let, kteří podle provozovatelů narušují prostředí určené mladším.
Tento trend přitom sílí zrovna v zemi, jejíž populace rychle stárne. Počet obyvatel starších 65 let v Jižní Koreji už přesáhl deset milionů a tvoří zhruba pětinu populace. Kritici varují, že podobná omezení mohou prohlubovat sociální napětí a izolaci starších lidí.
Korejská komise pro lidská práva už některé případy označila za diskriminační a vyzvala provozovatele ke změně praxe. Podle odborníků může dlouhodobé vylučování seniorů z běžných aktivit negativně dopadat nejen na jejich zdraví, ale i na společenské vztahy a ekonomiku.
