EvropaV této kyperské vesnici s termálními prameny se zastavil čas

V této kyperské vesnici s termálními prameny se zastavil čas

Vesnice Kalopanagiotis, která leží na svěžích svazích kyperského pohoří Troodos, vyzařuje autentický půvab díky svým dlážděným uličkám, byzantským klášterům a starobylým termálním pramenům.

Tato typická kyperská vesnice se nachází vysoko nad údolím Marathasa. Její dlážděné uličky se klikatí mezi tradičními domy se zdobenými balkony a krajinou tiše šumí řeka Setrachos. Zdá se, že každý kámen zde vypráví svůj příběh a každá cesta vede k nečekanému objevu.

Návštěvníci, které přitahuje klidná krása tohoto místa, se toulají mezi byzantskými ruinami a termálními prameny a ochutnávají bohatou škálu místních chutí. Čas zde plyne jinak, za zvuku klášterních zvonů a uklidňujícího zpěvu cikád.

Kalopanagiotis, pozoruhodné duchovní a architektonické dědictví

Ve vesnici Kalopanagiotis se nachází jeden z nejcennějších duchovních pokladů Kypru: klášter svatého Jana Lampadistise, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Tato církevní památka, jejíž různé části byly postaveny mezi 10. a 18. stoletím, uchvacuje návštěvníky svými pozoruhodně zachovalými byzantskými freskami. Na stěnách jsou živě zobrazeny starověké příběhy prostřednictvím biblických výjevů, jejichž barvy jsou navzdory uplynulým staletím stále nápadně živé.

Okolí kláštera dotvářejí malé kaple rozeseté po svazích kopce. Kamenné mosty se klenou přes řeku Setrachos a dodávají krajině malebné kouzlo. Každý kámen, každý vyřezávaný dřevěný detail je poctou řemeslníkům minulosti a jejich pozoruhodné zručnosti.

Termální prameny Kalopanagiotis

Termální prameny Kalopanagiotis přitahují návštěvníky od pradávna. Tyto vody bohaté na minerály vyvěrají z hlubin země při stálé teplotě a jsou proslulé svými léčivými účinky. Zrekonstruované historické lázně, které jsou nyní přeměněny na moderní lázně, nabízejí klidné útočiště pro ty, kdo chtějí relaxovat v okouzlujícím prostředí.

Podél řeky Setrachos je cítit vlhký a slabě sirný vzduch. Napovídá o podzemní činnosti. Procházka po stinných březích pod korunami prastarých platanů nabízí možnost vychutnat si klidnou krásu okolí. Zdá se, že čas se zde zpomalil.

Kulinářské tradice a kyperská pohostinnost

Žádná návštěva Kalopanagiotis není úplná bez ochutnávky lahodných místních jídel. V rodinných tavernách rozmístěných po celé vesnici se podávají autentické pokrmy z čerstvých lokálních surovin. Grilované halloumi pokapané domácím medem potěší chuťové buňky, stejně jako vydatná dušená jídla, která se pomalu vařila mnoho hodin.

Okouzlí vás také vřelá pohostinnost místních obyvatel, kteří se s vámi vždy rádi podělí o příběhy své vesnice. Kolem stolu obloženého jídlem volně plynou rozhovory plné smíchu. Tradice zde žijí dál, zakořeněné v každém gestu a receptu předávaném z generace na generaci.

Nejčtenější

Soul plný kontrastů. Od královských paláců až k hranici s KLDR

Jihokorejská metropole je obrovská, ale i během několika dnů se dá poznat to nejlepší z ní. Historické paláce tu stojí pár stanic metrem od futuristické architektury, mezi mrakodrapy vede zelená promenáda a za hodinu lze dojet až k demilitarizovanému pásmu mezi oběma Korejemi.

Jak vypadaly Spojené arabské emiráty v minulosti? Navštivte zahradní město Al Ain

Mrakodrapy, luxusní hotely a nekonečné pobřeží nejsou jedinou tváří Spojených arabských emirátů. Al Ain leží hluboko ve vnitrozemí u hranice s Ománem a místo futuristických panoramat nabízí palmové oázy, staré pevnosti, archeologické památky i tradiční velbloudí trh. Město tak připomíná, jak oblast vypadala dávno před ropným boomem.

Od mrakodrapů k horským stezkám. Co vidět v Hongkongu

Hongkong není jen hustá změť mrakodrapů, nákupních center a přeplněných ulic. Za moderní fasádou se skrývají buddhistické chrámy, zelené kopce, pláže, rybářské vesnice i desítky turistických tras. Město navíc žije jídlem. Od dim sum přes pouliční kuchyni až po odpolední čaj tu může návštěvník snadno strávit několik dní a stále mít co ochutnávat.

Zapomeňte na Madrid. Salamanca patří k nejpůsobivějším historickým městům Španělska

Salamanca stojí západně od Madridu nedaleko portugalských hranic a její historické centrum patří na seznam UNESCO. Město spojuje monumentální architekturu, jednu z nejstarších univerzit světa, rušná náměstí i klidná zákoutí nad řekou Tormes. Díky kompaktnímu centru se navíc většina hlavních památek dá pohodlně projít pěšky.

Výpravy za horskými gorilami jsou nejlepším wildlife zážitkem světa

Výpravy za horskými gorilami ve Rwandě a Ugandě se dostaly na první místo nového žebříčku nejlepších zážitků s divokými zvířaty na světě. Porazily expedice za tučňáky v Antarktidě i pozorování vzácných sajg v Kazachstánu. V první desítce přitom výrazně dominují Afrika a Asie.

Zlaté pagody nestačí. Tohle je skutečný Rangún

Zlaté pagody, omšelé koloniální domy, hlučné trhy a čajovny plné místních. Rangún nepůsobí jako naleštěná turistická destinace, právě v tom ale spočívá jeho síla. Největší město Myanmaru míchá staré tradice s rychle se měnící současností a několik dní tu snadno uteče rychleji, než člověk čeká.

Co vidět v Canterbury. Od slavné katedrály až po středověkou hospodu

Canterbury patří k nejzajímavějším historickým městům Anglie. Slavná katedrála, středověké uličky, římské památky, zahrady podél řeky Stour i tradiční hospody z něj dělají ideální cíl na jednodenní výlet nebo víkend. Z Londýna se sem navíc dá pohodlně dostat vlakem.

Vídeňské muzeum ukazuje, jak lidé poznávali svět

Vídeňské Muzeum glóbů ukrývá stovky historických modelů Země i oblohy. Návštěvník na nich sleduje nejen vývoj kartografie, ale také lidskou představivost, omyly a dobové předsudky. Jediné veřejné muzeum zaměřené výhradně na glóby sídlí v barokním paláci Mollard nedaleko Hofburgu.

Hranice Norska s Ruskem láká turisty na přísně střežené stezky

Krajina kolem norského města Kirkenes nabízí tundru, březové lesy i výhledy na řeku Pasvik. Stále více návštěvníků sem ale nepřijíždí jen kvůli arktické přírodě. Láká je možnost projít se podél hranice s Ruskem, kterou nepřetržitě sledují kamery, strážní věže a vojenské hlídky.

Morče na talíři. Pro našince nemyslitelné, v Ekvádoru běžná věc

Pro Evropana je morče hlavně domácí mazlíček. V ekvádorských Andách má ale úplně jinou roli. Cuy, jak se mu říká, patří k tradičním jídlům horských oblastí a na trzích se běžně opéká nad uhlíky. Pro místní nejde o turistickou kuriozitu, ale o dlouhou kulinární tradici.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama