Projížďka gondolou v Benátkách nebo cesta filipínským jeepneyem kolikrát nejsou jen turistickou atrakcí. V mnoha zemích světa podobná vozidla stále slouží jako běžná veřejná doprava. Některá vznikla z nouze, jiná díky místní vynalézavosti. Výsledkem jsou dopravní prostředky, které připomínají pojízdné umělecké instalace, plovoucí autobusy nebo motorky popírající fyzikální zákony.
Na Filipínách ještě donedávna dominovaly ulicím jeepneye. Barevné autobusy vznikly přestavbou amerických vojenských jeepů po druhé světové válce a rychle se staly symbolem země. Zdobí je výrazné barvy, náboženské motivy i extravagantní názvy. Místní je milují, přesto je vláda postupně nahrazuje modernějšími a ekologičtějšími vozy.
Podobně výrazné jsou i takzvané chicken busy ve Střední Americe. Staré americké školní autobusy tam dostaly nový život. V Guatemale a Nikaragui je lidé poznají podle pestrých barev a přeplněného interiéru. Název vznikl podle častého převážení živých kuřat. Cestování bývá chaotické, hlučné a často i nepohodlné, ale pro místní jde o nejlevnější způsob dopravy.
Motorky, rikši a vozítka bez pravidel
V Asii se doprava často mění v improvizovanou disciplínu. Ve Vietnamu patří ke koloritu ulic cyklo rikši, kde cestující sedí vpředu a řidič šlape za nimi. Pomalá jízda dává možnost sledovat ruch města, i když při jízdě do kopce bývá pasažérům trochu trapně, že starší muž tlačí několik lidí na jediném kole.
V Indii zase dominují auto rikši. Tříkolová vozítka připomínají „sekačku s plechy kolem“. Přesto zvládají každodenní provoz milionových měst. Některé mají výkonné reproduktory, jiné sotva drží pohromadě. Právě jejich jednoduchost a nízké náklady z nich udělaly jeden z nejběžnějších dopravních prostředků v zemi.
Filipíny ale nabízejí ještě extrémnější variantu. Habal habal je motorka rozšířená o dřevěná prkna po stranách, aby uvezla více lidí najednou. Na jediném stroji tak někdy sedí i deset pasažérů. Řidiči přitom balancují v sandálech po rozbitých silnicích, jako by šlo o úplně běžnou věc.
No es una moto común, es una solución sobre ruedas. En Filipinas, el “Skylab” o habal-habal nació de la necesidad.
— Pasiones Ocultas (@LatidosDePasion) April 6, 2026
Una motocicleta modificada capaz de transportar varias personas y carga en zonas rurales donde no existen buses ni carreteras adecuadas. pic.twitter.com/xovPScHRSn
Lodě, sáňky i autobusy do vody
Neobvyklou dopravu najdou cestovatelé i mimo silnice. V Egyptě dodnes plují po Nilu tradiční feluky. Dřevěné plachetnice vozí lidi i turisty mezi vesnicemi a památkami. Posádky během plavby zpívají, cestující jedí přímo na lodi a večer spí pod hvězdami.
V Bolívii zase na jezeře Titicaca plují lodě z rákosu totora. Ze stejného materiálu místní staví i plovoucí ostrovy. Lodě vypadají křehce, ale unesou desítky lidí. V nizozemských městech naopak fungují moderní obojživelné autobusy. Po silnici jedou jako běžný autobus, pak sjedou do kanálu a pokračují po vodě jako loď.
Kuriózní dopravu mají i v portugalské Madeiře. Ve Funchalu vozily lidi z kopce proutěné sáňky už v 19. století. Dnes slouží hlavně turistům. Dvojice řidičů běží za saněmi a pomocí bot s gumovou podrážkou je brzdí v úzkých ulicích.
Svět podobných dopravních kuriozit nabízí mnohem víc. V Dakaru jezdí pestrobarevné autobusy car rapide, v Aljašce spojují odlehlé oblasti malá bush planes a v čínském Wu-chanu testují závěsnou jednokolejku, která visí pod kolejnicí hlavou dolů. Právě podobná vozidla často ukazují, jak kreativně se lidé dokážou přizpůsobit místním podmínkám.
