Zapomeňte na Tokio či Kjóto, o slovo se hlásí Okinawa. V žebříčcích pro rok 2026 vystřelila mezi nejvyhledávanější destinace a láká na tropický mix, který v Japonsku nečekáte. Místo sněhu slaný vzduch, palmy a moře skoro za každou zatáčkou.
Souostroví leží na samém jihu země a tvoří dlouhý oblouk mezi Kjúšú a Tchaj-wanem. Rozkládá se přes více než 160 ostrovů a jeho historie se dlouho psala mimo Tokio. Okinawa kdysi fungovala jako samostatné království Rjúkjú a dodnes si drží vlastní rytmus i kulturu.
Moře, které se neokouká
Nejvíce života pulzuje na hlavním ostrově kolem města Naha. Odtud se dá vyrazit na sever do národního parku Yanbaru, kde se rozkládá jedna z posledních subtropických džunglí v Japonsku. Čekají vás obří stromy, skryté řeky a živočichové, které jinde v zemi nepotkáte.
Na jihu a na okolních ostrovech začíná plážová pohádka. Miyako nabízí slavnou Sunayama s korálovým obloukem a tyrkysovou vodou. A Yonaha Maehama přidává dlouhý pás bílého písku, který vypadá jako z katalogu, jen bez kýčovitého filtru.
Skutečný wow efekt ale přichází na moři. Keramské ostrovy jsou kousek trajektem od Naha a proslavily se odstínem vody, kterému místní přezdívají “Kerama Blue”. Potápěči tu míří za korály, velkými vějíři, motýlími rybami, želvami i mantami.
ネムリブカ・慶良間諸島国立公園
— ディーズパルス沖縄 (@dspulseokinawa) November 26, 2025
Whitetip reef sharks in Kerama Islands National Park#沖縄ダイビング#gopro pic.twitter.com/rMkKH5FSE4
U Kumejima čeká další rarita. Hatenohama vypadá jako bílý písečný přelud položený na hladinu. Dostanete se tam jen lodí a odměnou je ticho, voda a pocit, že čas se zastavil.
Tradice, zdraví a nový důvod přijet
Okinawu ale neprodávají jen pláže. Patří mezi takzvané Blue Zones, tedy místa s mimořádně dlouhověkými obyvateli. Žije tu přes 1 700 lidí starších sta let a místní často mluví o jednoduchém pravidlu hara hachi bu, tedy přestat jíst dřív, než jste úplně sytí.
Do hry vstupuje i ikigai, “důvod bytí”, který propojuje člověka s komunitou a každodenními rituály. A k tomu kuchyně postavená na lokálních surovinách, jako jsou sladké brambory, mořské řasy mozuku nebo citrus šikuwasa. Zní to skromně, ale funguje to jako velmi přesvědčivý recept pro tělo.
Kultura se tu navíc vyrábí rukama. Na Kumejima se tká hedvábí tsumugi podle tradice z 15. století a příze se barví rostlinami i místním železitým bahnem. V Naha zase ožívá keramika jačimun, textilie bingata a divadelní tanec kumiodori, který figuruje na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
A proč se o Okinawě teď tolik mluví? Podle dat Expedie vyskočilo vyhledávání Okinawy meziročně o 71 procent. Souostroví se díky tomu objevilo ve výběru pro rok 2026, který zdůrazňuje udržitelnější a méně masové cestování. Zároveň boduje i tím, že nabízí něco jiného než Tokio, a přitom pořád zůstává Japonskem.
Okinawu můžete pojmout po svém. Někdo začne na Kokusai-dori v Naha, ulici plné obchodů a amerických stop. Jiný zamíří za památníky druhé světové války nebo do obřího akvária Churaumi, které proslulo rekordním mořským tankem. A další si počká na obnovu hradu Shuri, jehož hlavní sál má podle plánů znovu zářit naplno na podzim 2026.
Kdo chce i zábavní park, ten má další položku na seznamu. Okinawa láká na nové dino atrakce v parku Junglia a snaží se svézt na rekordní turistické vlně v Japonsku. Jen si pohlídejte termín, protože místní počasí si hraje podle vlastních pravidel. Deště startují v květnu a tajfuny umí zlobit od června do listopadu.
