Před téměř 20 lety Brazílie zakázala přístup na svou nejvyšší horu. Nyní by nová iniciativa mohla ukázat, jak může ekoturistika chránit amazonský deštný prales před environmentálními hrozbami. Pico da Neblina se má znovu otevřít dobrodruhům. Informovalo o tom BBC.
„Tyto hory jsou posvátné, jsou domovem duchů – špatných i dobrých duchů,“ vysvětluje José Mario Pereira Goes, prezident AYRCA, asociace kmene Yanomami, která byla zřízena za účelem řízení ekoturistického projektu. „Ti, kteří praktikují tradiční medicínu, vědí, kdo jsou duchové. A musí chránit lidi, kteří tam chodí. Duchové mohou vzít duši člověka a ten člověk zemře. Myslíte si, že [Pico da Neblina] je prostě hora, ale ne pro ně.“
Access to Brazil's highest mountain has been cut off for 20 years, but that could soon change. https://t.co/KPaMDlK4kG
— BBC Travel (@BBC_Travel) October 18, 2022
Ochranný rituál, který Hekurové (šamani) praktikují v Maturaca, „uzavírá“ mysl a těla návštěvníků před jakýmkoli zásahem duchů na hoře, dodal Pereira Goes. Ta se nachází hluboko v severní části brazilské Amazonie, která je domovem asi 3 000 původních obyvatel Yanomami. Horu považují za posvátnou. Leží na jejich federálně chráněném území (Pico da Neblina je také název národního parku, ve kterém se hora nachází).
Konec dvacetiletého čekání
Otevření Pico da Neblina turistům znamená konec téměř 20letého čekání pro některé turisty poté, co brazilská vláda v roce 2003 zakázala přístup kvůli vysokému počtu návštěvníků. Někteří za sebou zanechávali odpadky či jinak poškozovali přírodu.
Podle nového plánu budou Yanomami schopni generovat příjmy z cestovního ruchu, které jim pomohou odolat lákadlu lukrativní těžby zlata. Pokud bude projekt úspěšný, pomůže podpořit místní komunity. Jak uvádí BBC, mohl by být příkladem toho, jak pečlivě řízená ekoturistika může pomoci chránit Amazonii před vnějšími skupinami, které chtějí využívat půdu.
Pico da Neblina („zamlžený vrchol“ v portugalštině) byl „objeven“ vnějším světem až v 50. letech 20. století. Pro Yanomami, kteří žijí v regionu více než 1000 let, je název hory Yaripo („domov větrů). Yaripo leží na hranici mezi Brazílií a Venezuelou. Je součástí pohoří Serra do Imeri, a tyčí se do výšky 2 995 m. Okraj rovníkového lesa se drží na úpatí hory až do výšky asi 1 000 m, odkud začíná vegetace řídnout.
Vykořisťování domorodců bylo důvodem k uzavření
Nejen, že je to nejvyšší hora Brazílie, je také známá jako jedna z nejobtížnějších pěších túr a dlouho byla na špičce seznamu mnoha dobrodruhů ochotných bojovat s džunglí, deštěm, brouky a puchýři. Až do roku 2003 tuto výzvu přijalo mnoho lidí, než byl národní park pro návštěvníky uzavřen.
„Tehdy byla Yanomami vyplácena minimální možná částka. Neprovádělo se žádné hodnocení environmentálního a sociálního dopadu cestovního ruchu. Návštěvníci přinesli alkohol a nelegální látky. Došlo to až do bodu vykořisťování,“ vysvětlila Lana Rosa z Instituto Socioambiental. Tato nevládní organizace pomohla vyvinout projekt ekoturistiky Yaripo spolu s AYRCA a dalšími organizacemi.
Vzhledem k tomu, že Yanomami nemohli kontrolovat, kolik návštěvníků vylezlo na horu ani jak se chovali, obrátili se na brazilskou agenturu pro životní prostředí. Ta rozhodla, že přístup na vrchol bude zakázán.
Plánování nového projektu začalo v roce 2015. Tehdy brazilská vláda začala regulovat cestovní ruch na domorodých územích. Dříve neexistovaly žádné pokyny, jak minimalizovat dopady cestovního ruchu, ani žádná záruka, že domorodí průvodci budou spravedlivě placeni.
V současné době jsou domorodé komunity povinny předložit podrobné plány návštěv ke schválení vládě. „Vytváření plánu Yaripo trvalo roky, protože byl participativní, zahrnoval spoustu schůzek, diskuzí, hledání konsenzu a konzultací s komunitou,“ řekla Rosa.
A právě když byl projekt připraven ke spuštění v roce 2020, pandemie jej posunula o další dva roky.
Kulturní výměna prospěšná pro obě strany
Pro Vanessu Marino z Amazon Emotions je to jeden z nejlepších způsobů, jak mohou návštěvníci zažít Amazonii. „Infrastruktura cestovního ruchu hory Yaripo je velmi jednoduchá – nejedná se o žádný Everest nebo Kilimandžáro. Ale výlet je autentický. Yanomami jsou nadšeni, že mohou s cizinci sdílet svou horu uctivým způsobem. A ať už turisté čelí jakýmkoli potížím, 100krát převažují zkušenosti s poznáním domorodcůi.“
Kulturní výměna mezi návštěvníky a Yanomami je ve skutečnosti jedním z hlavních cílů projektu. Odehrává se v písních a příbězích, které Yanomami vyprávějí v noci v lese u táborového ohně. Také ve znalostech, které sdílejí během túry o stromech a rostlinách, jež byly jejich zdrojem potravy a léků po více než tisíciletí.
„Domorodí obyvatelé Brazílie tolik let trpí předsudky. Mladí lidé se vzdalují svým tradicím. Jsou otevřenější vnějším vlivům. Takže když vidí návštěvníky, jak oceňují jejich kulturu, vytváří to silný pocit kulturní hodnoty,“ vysvětluje Rosa.
Bažiny, mráz i svislá skalní stěna
Výstup na vrchol Yaripo je dlouhý pouze 36 km, ale trvá pět dlouhých dní (a další tři, než se vrátíte po cestě zpět dolů). Pomalé tempo naznačuje náročnost terénu. Je to nejtěžší trek v Brazílii.
Hustý, horký a vlhký deštný prales první tři dny ustupuje bažinám plným bromélií, kde zaplujete až po kolena do bahna. Ve vyšších polohách vegetace řídne, protože teplota klesá na jednociferná čísla. Studený vítr prořezává oblečení nasáklé potem a deštěm.
Pátý den je 1000m výstup na vrchol. V jednu chvíli lezete po desítkách kovových příček zatlučených do téměř svislé skalní stěny. Koneckonců, turisté, kteří dosáhnou vrcholu, patří k několika šťastlivcům, pokud „zamlžený vrchol“ není zahalen v mracích.
Už seznam věcí, které si musíte sbalit, dává tušit. Pevné kožené kamaše (proti hadímu uštknutí), rukavice (pro držení se kmenů zamořených mravenci), houpací sítě a moskytiéry, ortézy na kolena, píšťalky. Navíc potvrzení od lékaře, že se těšíte dobré fyzické a duševní kondici. „Což je ironie,“ směje se Souza, „protože na tuhle túru musíš být trochu blázen.“
Počet turistů je omezen na jednu skupinu 10 lidí za měsíc a stojí 3 200 GBP (asi 90 000 Kč). Turisty doprovázejí Yanomami průvodci, nosiči a kuchaři, kteří nesou téměř veškeré jídlo a vybavení. „Vytváří příjem pro komunitní fond,“ objasňuje Pereira Goes. „Průvodci a nosiči navíc vydělávají pro své rodiny, což pomáhá minimalizovat dopady nelegální těžby zlata.“
