AmerikaČarodějnický dům v Salemu

Čarodějnický dům v Salemu

V Salemu v Massachusetts se nachází jeden jediný dům, který dodnes připomíná známé čarodějnické procesy v Salemu z roku 1692.

Procesy s domnělými čarodějnicemi probíhali v tomto městečku mezi únorem 1692 a květnem 1693. Obviněno bylo více než 200 lidí. 59 z nich bylo souzeno, 31 bylo uznáno vinným a 20 bylo popraveno. Ti poslední nešťastníci byli oběšeni a jeden muž byl při mučení zabit rozdrcením.

Mezi soudci, kteří usvědčili čarodějnice (na základě „spektrálních důkazů“, důkazů založených na snech nebo vizích), byl Jonathan Corwin. Jako místní soudce a občanský vůdce byl Corwin povolán, aby prošetřil tvrzení o ďábelské činnosti, když se v Salemu a sousedních komunitách objevila vlna obvinění z čarodějnictví.

Nastoupil na místo soudce Nathaniela Saltonstalla, který rezignoval po popravě Bridget Bishopové. Corwin sloužil na Court of Oyer a Terminer. Byl to on, kdo nakonec poslal 19 lidí na popraviště. Všech 19 se odmítlo k čarodějnictví přiznat a trvalo na své nevině.

Dům čarodějnic, jak je nyní znám, byl jeho domovem a je jedinou stavbou, která stále stojí v Salemu ve státě Massachusetts s přímými vazbami na čarodějnické procesy v roce 1692. Dům koupil soudce Corwin v roce 1675, když mu bylo 24 let. Žil v něm více než čtyřicet let. Corwin je pohřben na nedalekém hřbitově Broad Street. Dům zůstal v rodině Corwinů až do poloviny 19. století.

Dnes je v domě muzeum zaměřené na bydlení v 17. století. Je to jeden z posledních zbývajících odkazů na dobu v americké historii, kdy byli lidé věšeni, protože údajně způsobovali bolest jiným prostřednictvím „jedovatých a maligních částic, které vyvrhovali z oka“.

Pokud navštívíte Salem během Samhainu, lépe známého jako Halloween, nebo kdykoli v měsíci říjnu, dorazte tam brzy. I tak budete mít problém zaparkovat.

Jen kapka v moři

Události v Salemu v roce 1692 byly jen jednou kapitolou dlouhého příběhu o honech na čarodějnice, který začal v Evropě mezi lety 1300 a 1330 a skončil koncem 18. století (poslední známá poprava čarodějnice se konala ve Švýcarsku v roce 1782). K soudním procesům v Salemu došlo pozdě v řadě, po zmírnění evropského zápalu honu na čarodějnice, který vyvrcholil během 80. a 90. let 16. století a 30. a 40. let 17. století.

Počet procesů a poprav se lišil podle času a místa, ale obecně se má za to, že za čarodějnictví bylo souzeno celkem asi 110 000 osob a popraveno 40 000 až 60 000.

Čarodějnice byly považovány za následovnice Satana, které vyměnily své duše za jeho pomoc. Věřilo se, že zaměstnávají démony k provádění magických činů, že mění podobu z lidské na zvířecí nebo z jedné lidské podoby do druhé, že zvířata fungují jako jejich „známí duchové“ a že v noci létají na tajná setkání a orgie. Není pochyb o tom, že někteří jednotlivci skutečně uctívali ďábla a pokoušeli se praktikovat čarodějnictví se škodlivými úmysly. Nikdo však nikdy neztělesnil koncept „čarodějnice“ tak, jak byl v té době popisován.

Nejčtenější

Vídeňské muzeum ukazuje, jak lidé poznávali svět

Vídeňské Muzeum glóbů ukrývá stovky historických modelů Země i oblohy. Návštěvník na nich sleduje nejen vývoj kartografie, ale také lidskou představivost, omyly a dobové předsudky. Jediné veřejné muzeum zaměřené výhradně na glóby sídlí v barokním paláci Mollard nedaleko Hofburgu.

Hranice Norska s Ruskem láká turisty na přísně střežené stezky

Krajina kolem norského města Kirkenes nabízí tundru, březové lesy i výhledy na řeku Pasvik. Stále více návštěvníků sem ale nepřijíždí jen kvůli arktické přírodě. Láká je možnost projít se podél hranice s Ruskem, kterou nepřetržitě sledují kamery, strážní věže a vojenské hlídky.

Morče na talíři. Pro našince nemyslitelné, v Ekvádoru běžná věc

Pro Evropana je morče hlavně domácí mazlíček. V ekvádorských Andách má ale úplně jinou roli. Cuy, jak se mu říká, patří k tradičním jídlům horských oblastí a na trzích se běžně opéká nad uhlíky. Pro místní nejde o turistickou kuriozitu, ale o dlouhou kulinární tradici.

Jak chutná Brusel? Hranolky, mušle, čokoláda a další belgické delikatesy

Brusel patří k evropským městům, kam se vyplatí naplánovat cestu jenom kvůli jídlu. Belgická kuchyně stojí na výrazných chutích, poctivých porcích a kombinacích, které si na nic nehrají. Vedle čokolády a vaflí tu mají pevné místo mušle, hranolky, masové kuličky, dušená masa, krevety i pivo.

Jezero Bafa, zapomenuté vnitrozemské moře Turecka

Jen kousek od rušného tureckého pobřeží leží krajina, která působí skoro jako jiný svět. Jezero Bafa obklopují bizarní skály, olivové háje, pozůstatky antického města i byzantské kláštery. Místo přitom zůstává stranou hlavních turistických tras mezi Bodrumem a Izmirem.

Z Londýna na den k římským lázním, univerzitám i moři

Londýn dokáže zabavit na týdny, ale řada nejzajímavějších míst Anglie leží jen hodinu či dvě od něj. Vlakem se dá snadno vyrazit za královskými sídly, římskými lázněmi, univerzitní historií, pobřežím i venkovskou krajinou. Na jednodenní výlet tak není nutné půjčovat auto ani plánovat složitou trasu.

Galway, nejirštější město v Irsku. Žije hudbou a hospodami a divokým Atlantikem

Galway patří k nejživějším městům Irska. Barevné ulice, tradiční hudba, hospody plné lidí a čerstvé mořské plody vytvářejí atmosféru, která je výrazně irská, ale zároveň mladá a uvolněná. Město navíc leží jen kousek od Connemary, Aranských ostrovů a Moherských útesů.

Pěšky přes ranvej, tajné tunely a výhled na Afriku. Gibraltar je plný překvapení

Gibraltar zabírá necelých sedm kilometrů čtverečních, přesto na něm lze bez problémů strávit několik dní. Vedle slavné skály a makaků tu čekají jeskyně, vojenské tunely, výhledy na Afriku, britské ulice, pláže i letištní dráha, přes kterou se stále chodí pěšky.

Hamburk ukrývá největší modelovou železnici světa

Hamburské modelové museum Miniatur Wunderland proměňuje dětský sen o vláčcích v propracovaný svět plný pohybu. Návštěvníci tu během několika hodin překonají celé kontinenty, sledují provoz rušného letiště a objevují tisíce drobných příběhů. Jedna z nejoblíbenějších německých atrakcí přitom není jen hravou podívanou pro rodiny.

Stovky opuštěných aut v belgickém lese. Nikdo neví, jak se tam dostaly

V belgickém lese u městečka Châtillon desítky let rezivěly stovky automobilů. Mezi stromy stály Pontiacy, Fordy i další americké klasiky z 50. a 60. let. Dlouhé řady vraků připomínaly dopravní zácpu uprostřed přírody. Původ neobvyklého automobilového hřbitova ale dodnes není úplně jasný.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama