ZajímavostiBývalé plicní sanatorium se mění v ruiny. Kdysi se tu léčil Hitler, teď...

Bývalé plicní sanatorium se mění v ruiny. Kdysi se tu léčil Hitler, teď sem jezdí turisté

Jen hodinu cesty od Berlína se nachází bývalý komplex sanatorií Beelitz Heilstätten, původně určený pro pacienty s tuberkulózou. Kdysi se tu s válečným zraněním léčil Adolf Hitler. Polorozpadlé a zarostlé budovy jsou dnes cílem turistů, které sem láká jejich temná minulost a pochmurná atmosféra.

Sanatorium vzniklo koncem 19. století jako luxusní léčebna. Budovy připomínaly paláce, uvnitř moderní lékařské vybavení. Stály uprostřed lesů, kde čistý vzduch měl uzdravovat pacienty s tuberkulózou, na kterou umírala zhruba polovina nakažených.

Léčili se zde hlavně dělníci z přelidněné části Berlína. Kvůli chudobě a špatným hygienickým podmínkám se zde tuberkulóza šířila rychle a devastovala celé komunity. Sanatorium mělo být pro tyto lidi záchranou – a pro mnohé poslední nadějí.

Během první světové války sloužilo zařízení jako vojenská nemocnice. V roce 1916 tu skončil i Adolf Hitler, zraněný ve Francii během bitvy na Sommě. Po roce 1945 celý areál převzala sovětská armáda a zřídila zde svou největší vojenskou nemocnici mimo území SSSR. Sověti místo opustili až v roce 1994. V té době už byl stav většiny budov žalostný.

Komplex dál chátral a postupem času se stal rájem pro urbexery a fotografy. Také však terčem vandalismu. Všechny plány soukromých investorů na jeho záchranu zkrachovaly.

Stezka v korunách stromů a les na střeše

Dnes je však část komplexu zrekonstruována a zpřístupněna veřejnosti. Do areálu se dostanete jedině s průvodcem v rámci organizovaných prohlídek. V nabídce jsou tři – venkovní historická, prohlídka interiérů, která vás seznámí s každodenním provozem sanatoria, včetně koupelen a kuchyní, a exkluzivní prohlídka staré chirurgické kliniky. Populární je také stezka v korunách stromů, ze které si můžete prohlédnout chátrající budovy shora.

Nabízí také nejlepší výhled na jednu z hlavních atrakcí komplexu, slavný „Alpenhaus“. Na střeše této zchátralé budovy vyrostl les. Jde o největší „střešní les“ na světě, ve kterém údajně žije i liška. Mezi cihlovými zdmi budovy jsou vidět nápisy v azbuce z dob sovětské okupace, upozornění na nebezpečí i jména vojáků. Uvnitř se nachází zbytky původní jídelny a dalších provozních místností.

Vstup na vlastní nebezpečí

Uvnitř budov najdete graffiti z dob Sovětského svazu, rezavé pozůstatky vybavení, operační sály i jídelny. Na začátku musí návštěvníci podepsat prohlášení o vstupu na vlastní nebezpečí. Pro fotografy se pořádají i speciální foto prohlídky s možností volnějšího pohybu. Do některých částí komplexu je přístup omezen, ale lze je vidět zvenčí nebo během příležitostných akcí, například při otevření bývalé elektrárny.

Beelitz Heilstätten je jedinečnou destinací spojující pochmurnou krásu s temnou historií. Ať už vás zajímá urbex, historie medicíny, studená válka, nebo chcete jen zažít zvláštní atmosféru místa, kde jako by se zastavil čas, návštěva tohoto bývalého plicního sanatoria vás rozhodně nezklame.

Nejčtenější

Žebříček nejlepších letišť na světě. První místo patří Evropě

Nejlepší velké letiště na světě má podle nového žebříčku Barcelona. Mezi menšími letišti zvítězil Düsseldorf. Oba evropské uzly bodovaly hlavně díky rychlé bezpečnostní kontrole, dobrému spojení a široké nabídce letů.

35 959 letů denně. Evropa zaznamenala rekordní letní letecký provoz navzdory válce na Blízkém východě

Evropské nebe letos v létě zažilo historicky nejsilnější provoz. V červenci a srpnu se nad kontinentem uskutečnilo v průměru 35 959 letů denně. Proti loňsku jejich počet vzrostl o 2,4 procenta, přestože leteckou dopravu výrazně ovlivnila válka na Blízkém východě.

Místo silnic lodě, místo polí plovoucí zahrady. Tak vypadá život na jezeře Inle

Domy na kůlech, plovoucí zahrady, rybáři veslující jednou nohou a stovky pagod ukrytých mezi vesnicemi. Jezero Inle nabízí úplně jiný obraz Myanmaru než známé chrámy Baganu nebo rušné ulice Yangonu. Nejlépe ho poznáte z úzké dřevěné lodi, která vás zaveze přímo do každodenního života místních.

Kamenné vesnice a horské stezky. Vall de Boí ukazuje jinou tvář Španělska

Údolí Vall de Boí v katalánských Pyrenejích spojuje horskou přírodu s románskými kostely a vesnicemi, mezi kterými se dá putovat pěšky. Dobrým výchozím bodem je Taüll, ležící přibližně 1500 metrů nad mořem. Nabízí výhledy do údolí, dvě památky ze seznamu UNESCO i možnost vyrazit směrem k národnímu parku Aigüestortes i Estany de Sant Maurici.

Vinobraní v údolí Douro láká na sběr hroznů i cestu vlakem mezi vinicemi

Podzimní cesta do Portugalska nemusí končit u oceánu nebo v ulicích Porta. V údolí řeky Douro přichází období vinobraní, během kterého některá vinařství zvou návštěvníky přímo mezi révu. Ochutnávky lze spojit se sběrem hroznů, tradičním šlapáním úrody i poznáváním krajiny terasovitých vinic. Zážitkové programy se obvykle konají v září a říjnu.

8 míst, která vidět na Slovensku. Od horských soutěsek po pohádkové zámky

Slovensko nabízí na relativně malém území historická města, hrady, vysoké hory i národní parky plné soutěsek a vodopádů. Cestování navíc usnadňují vlaky a autobusy, takže řadu zajímavých míst lze navštívit i bez auta. Vybrali jsme osm míst, která ukazují různé podoby země.

10 dní po Ring Road. Trasa, na které uvidíte to nejlepší z Islandu

Vodopády, gejzíry, ledovce, černé pláže i krajina, která připomíná jinou planetu. Islandská Ring Road spojuje největší přírodní lákadla ostrova do jediného velkého roadtripu. Za 10 dní se dá zvládnout celý okruh, pokud víte, kde zastavit a kde naopak neztrácet čas.

Papua-Nová Guinea láká dobrodruhy, vyžaduje však důkladnou přípravu

Papua-Nová Guinea patří k zemím, kde se cestovatel bez přípravy snadno spálí. Turistická infrastruktura je omezená, přesuny komplikované a ceny překvapivě vysoké. Odměnou jsou stovky kultur, divoká příroda a místa, kam stále míří jen málo zahraničních návštěvníků.

Jak se vydat do Antarktidy. Levná dovolená to opravdu není

Cesta do Antarktidy už dávno není výsadou polárníků a vědeckých expedic. Na nejjižnější kontinent dnes míří turistické lodě i letadla a návštěvníci mohou pozorovat tučňáky, velryby nebo obrovské ledovce. Výprava ale stále vyžaduje čas, dobrou fyzickou kondici a především poměrně vysoký rozpočet.

Podzimní Skotsko hýří barvami. Turistů ubývá a ceny klesají

Skotsko nemusí být jen letní destinací. Podzim a zima přinášejí méně turistů, nižší ceny, výraznější světlo pro fotografování a krajinu v úplně jiných barvách. Počasí je sice méně předvídatelné a dny kratší, odměnou jsou ale prázdnější silnice, klidnější památky a větší šance zažít Highlands bez davů.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama