Tato posvátná oblast má pro mnoho Řeků a cizinců stále jistou auru tajemství. Na poloostrově Athos v severním Řecku se nachází epicentrum východního ortodoxního mnišství. Domov 20 klášterů, hora Athos, je Řekům známá také jako Svatá hora.
Přečtěte si následující historickou zprávu o tomto svatém místě a dozvíte se o jeho minulosti i současnosti.
Podle mytologie byl Athos thrácký obr, který během bitvy bohů a obrů hodil na boha moří Poseidona obrovskou skálu. Skála, která mu vyklouzla z prstů a spadla do moře, vytvořila kus země, nyní známý jako hora Athos. Další legenda však klade původ jména do souvislosti s bohem Apollónem, který se zamiloval do Daphne, dcery arkádského krále. Ve snaze odolat pokušení a zachovat si panenství uprchla mladá žena do hlavního přístavu na hoře Athos, aby našla útočiště. Své jméno dala tomuto přístavu, který je dnes známý jako Daphne.
Zahrada Panny Marie
Ve 4. století došlo ke christianizaci poloostrova a v 5. století začali horu Athos obývat mniši. Považovali toto opuštěné místo za ideální k uctívání svého Boha v míru. Raně křesťanská tradice uvádí, že když byli Panna Maria a Jan Evangelista na cestě navštívit Lazara na Kypru, našli útočiště na poloostrově poté, co je na moři zastihla bouře. Proto je oblast známá také jako „zahrada Panny Marie“.
Na konci 9. století existovaly po celém Athosu malé komunity poustevníků a mnichů, kteří žili velice střídmým způsobem života. Historici se domnívají, že zakladatelem organizovaného mnišského života byl Athanasios Athonit, který založil klášter Velká Lavra.
Athanasios se narodil v Trebizondu a celý svůj život prožil v Malé Asii, než se usadil na Svaté Hoře. Kvůli jeho pověsti přišlo mnoho mnichů, kteří toužili žít asketický život. Bylo postaveno mnoho nových klášterů. Ale ne všichni byli těmto klášterním komunitám nakloněni a mnozí si stěžovali tehdejšímu císaři Janu I. Tzimiskesovi, který odpověděl ediktem zvaným Tragos, císařským dekretem, který podpořil Athanasiovo dílo. Později, v 11. a 12. století, se hora Athos stala důležitým klášterním centrem v Byzantské říši.
Zkáza z rukou Osmanů
Po krátké okupaci Franky přišla Osmanská říše a rychle uvalila na mnichy daně a desátky. S neustále rostoucí ekonomickou zátěží mniši opouštěli kláštery, několik jich však zůstalo. Po mnoho staletí byla hora Athos jen stínem svého dřívějšího já. Největší tragédie však měla teprve přijít. V roce 1822, poté, co tisíce žen a dětí našli v této oblasti útočiště, turecké armády přistoupily k zabíjení mnichů, žen a dětí. Zároveň loupili a pálili cenné rukopisy.
S koncem války za nezávislost se na Athos vrátil mír a stejně tak i mniši, i když mnoho z nich pocházelo ze sousedních zemí a byla mezi nimi jen hrstka Řeků.
Když osmanská nadvláda v roce 1912 skončila, obývalo Athos přibližně 10 000 mnichů. Nicméně začali oblast opět opouštět. Kolem 70. let 20. století zažila hora Athos znovuoživení a přitahovala mladší generace.
Dnes je hora Athos samosprávnou oblastí, kde jsou omezeny návštěvy. Je vyžadováno zvláštní povolení ke vstupu. Navíc je otevřena pouze mužům, kteří se rozhodli žít život v celibátu. Několik žen se pokusilo vstoupit na poloostrov, některé dokonce úspěšně. Také usnesení Evropského parlamentu z roku 2003 požadovalo zrušení zákazu. Ženy však zatím stále nemohou do zahrady Panny Marie vstoupit.
