Malé město na egejském pobřeží Turecka znovu přitahuje pozornost. Eski Foça leží necelých 70 kilometrů od Izmiru a nabízí klid, který v jiných letoviscích mizí. Úzké ulice, kamenné domy a přístav plný lodí vytvářejí atmosféru starého rybářského města. Večer se tu chodí po promenádě, sleduje se život kolem a jí se ryby přímo u moře.
Foça má hluboké kořeny. Vznikla jako starověká Fókaiá kolem roku 1000 př. n. l. a patřila mezi významná iónská města. Vládli jí Řekové, Peršané, Alexandr Veliký i Osmané. Dnes si ale zachovala podobu, která nepůsobí přestavěně ani přeplněně. „Na rozdíl od jiných měst v Turecku se tu nestavělo,“ vysvětluje místní úředník.
Město tvoří přirozený záliv ve tvaru písmene V. Na obou stranách se rozkládají restaurace, kavárny a historické domy. Dominantou je pevnost Beşkapılar, byzantská stavba později upravená Janovany a Osmany. Nedaleko stojí i starověké kultovní místo spojené s bohyní Kybelé. Procházka kolem těchto míst patří k hlavním zážitkům.
Sirény, vítr a kamenné ostrovy
Pobřeží Foçy lemuje šest malých ostrovů. Nejznámější jsou Orak a İncir, spojované s Homérovou Odysseou. Podle legend zde zpívaly sirény a lákaly lodě ke zkáze. „Sirény zpívaly tak svůdně, že lodě narazily do skal a potopily se,“ říká místní kapitán.
Dnes se k těmto skalám vyráží na výlety lodí. Bílé vulkanické útvary působí klidně, ale vítr mezi nimi vydává zvláštní zvuky. Někteří návštěvníci tvrdí, že stále slyší volání sirén. Realita je prostší. Zvuk vytváří vítr a vlny, ale legenda zůstává.
Název Foça odkazuje na jiného obyvatele moře. Žijí tu kriticky ohrožení středomořští tuleni. Ostrovy jsou chráněné a lidé na ně nesmí. Tuleni se ukrývají v jeskyních a spatřit je je vzácné. Přesto patří k symbolům celého regionu.
Check out this article: https://t.co/EleMl2qb4A It was not conquered by many civilizations only by a dirty one (The Turks) that enslaved the Greeks for over 400yrs You idiots @CNN need to learn your history
— IRONWAR (@IR0NWAR) March 18, 2026
Město, kde se zůstává
Historie Foçy není jen starověká. Ještě na začátku 20. století šlo o kosmopolitní přístav. Vedle sebe tu žili Řekové, Turci i další komunity. Zlom přinesla výměna obyvatelstva v roce 1923. Mnohé rodiny musely odejít a jiné přišly.
Turismus dorazil později. V 50. letech tu vzniklo jedno z prvních rekreačních středisek v Turecku. Dnes sem míří hlavně návštěvníci z Izmiru a lidé hledající klid. Nedělní trhy nabízejí místní produkty a večer se zaplní restaurace na pobřeží.
Foça ale není jen o historii. Je to i místo, kde se dobře jí a bydlí. Oblíbené jsou rybí restaurace na promenádě i malé podniky stranou. Překvapí i kvalitní italská kuchyně v nenápadném podniku. Ubytování často najdete v opravených kamenných domech.
Místní věří i na starou legendu. Vypráví o černém kameni, který rozptýlili po městě. Kdo na něj šlápne, už prý nikdy neodejde. „Přišel jsem na dva dny a zůstal jsem 25 let,“ říká jeden z obyvatel. Foça si tak drží pověst místa, které se snadno neopouští.
