Cely bez oken, těžké mříže a strohou stravu si člověk s dovolenou obvykle nespojuje. Přesto dnes některé bývalé věznice nabízejí pětihvězdičkový komfort. Trend takzvaných „záchranných pobytů“ vrací život historickým budovám, které dříve sloužily úplně jinému účelu.
Z někdejších káznic se stávají designové hotely s restauracemi, wellness i galeriemi. Architekti často ponechávají původní prvky, aby připomněli minulost místa. Host tak spí v prostoru, kde kdysi bývala cela, ale místo pryčny má manželskou postel a výhled na město.
Od Istanbulu po Boston
V Istanbulu funguje bývalá věznice z roku 1918 jako hotel Four Seasons v historické čtvrti Sultanahmet. Objekt sloužil do roku 1969 a drženi v něm byli především intelektuální disidenti. Dnes nabízí 65 pokojů, lázně s hammamem a restaurace jen pár kroků od Hagie Sofie a paláce Topkapi.
Podobný příběh má i bostonský hotel The Liberty. Vznikl přestavbou věznice Charles Street Jail z roku 1851. Zachoval si centrální atrium i kované mříže, někdejší cely dnes tvoří součást restaurace a bar Alibi připomíná bývalou nádrž pro opilce.
V německém Offenburgu přivítá hosty stejný název, Hotel Liberty. Tento byl kdysi „domovem“ politických vězňů z revoluce roku 1848. Architekt propojil dvě historická křídla moderní skleněnou kostkou. Dveře od cel visí vedle apartmá a restaurace nese název Wasser&Brot jako odkaz na vězeňskou stravu.
Cely v novém kabátě
V japonské Naře se letos otevře hotel v areálu bývalé věznice pro mladistvé z roku 1908. Devět až jedenáct cel tvoří jeden apartmán a součástí komplexu bude i muzeum mapující historii budovy. Červené cihly a ocelové konstrukce zůstaly zachovány.
Australský The Interlude vznikl v části někdejší věznice Pentridge. Každý z 19 apartmánů spojuje čtyři až pět cel. Hotel láká na podzemní bazén a označuje se za „první městské wellness útočiště v přestavěné věznici“.
Ve Stockholmu stojí Långholmen Hotell na ostrově, kde věznice fungovala 250 let. Nabízí pokoje v bývalých celách i malé muzeum. V Helsinkách zase Hotel Katajanokka přetvořil věznici z roku 1837 na stylové ubytování s terasou ve dvoře.
Další příklady najdeme v Oxfordu, Luzernu či Roermondu. Někde zůstaly původní mříže a chodby, jinde jen drobné detaily. Společné mají jediné: z míst, kde se kdysi čekalo na rozsudek, se staly adresy, kam se dnes hosté vracejí dobrovolně.
