Opuštěné tuberkulózní sanatorium Ben Smime v pohoří Středního Atlasu patří k nejzáhadnějším místům Maroka. Rozsáhlý nemocniční komplex dnes chátrá uprostřed lesa a láká dobrodruhy, urbexery i milovníky temných příběhů. Kromě působivé architektury se s místem pojí zvěsti o politických intrikách, kletbách a paranormálních jevech.
Sanatorium leží nedaleko vesnice Ben Smime poblíž města Azrou, v nadmořské výšce zhruba 1 650 metrů. Obklopuje ho přibližně čtyřicet akrů lesa s cedry, duby a borovicemi. Dominantou je osmipodlažní budova dlouhá asi 180 metrů, která i dnes působí monumentálně, přestože je z velké části vybydlená. Architektura kombinuje prvky brutalismu s tehdejšími představami o léčbě světlem, vzduchem a klidem horského prostředí.
The Ben Smim sanatorium, with a capacity for 370 patients (in single bedrooms) was built in the late 1950s near Azrou, where an earlier, smaller (a converted hotel) sanatorium had showed stellar recovery rates for tuberculosis patients, suggesting an excellent air quality. https://t.co/4KdLF973Lg pic.twitter.com/cNswiByEnA
— Saad Maan. سعد معن 🇲🇦 (@SaadMaan15) January 28, 2025
Vznik sanatoria se pojí se jménem Maurice Bonjean, bohatého Francouze, který projekt inicioval ve čtyřicátých letech. Stavba začala v polovině dekády a zařízení bylo slavnostně otevřeno v roce 1955. Nemocnice sloužila pacientům s tuberkulózou a patřila k největším svého druhu v regionu. Disponovala téměř čtyřmi sty lůžky a personálem tvořeným čtyřmi lékaři a dvaatřiceti zdravotními sestrami.
Od ambiciózního projektu k úpadku
Zlom přišel v roce 1965, kdy provoz převzalo marocké ministerstvo zdravotnictví. Podle pozdějších svědectví začala instituce postupně upadat kvůli špatnému řízení a nedostatku investic. V roce 1975 sanatorium definitivně ukončilo provoz a od té doby zůstalo opuštěné. Budova se rychle stala terčem rabování a postupně přišla o většinu vybavení, nábytku i techniky.
S uzavřením nemocnice se začaly šířit i spekulace o skutečných důvodech jejího konce. Některé zdroje tvrdí, že areál sloužil jako tajné místo setkávání skupin plánujících spiknutí proti tehdejšímu králi Hassanovi II. Tyto domněnky se nikdy nepotvrdily, ale výrazně přispěly k mytologii celého místa. Prázdné chodby a opuštěné pokoje tak získaly politický rozměr, který přesahuje běžný příběh zaniklé nemocnice.
Strašidelné historky a marné hledání investorů
Postupem času se Ben Smime stal synonymem pro „strašidelné“ místo. Návštěvníci i urbexeři popisují nevysvětlitelné zvuky, samovolně se zavírající dveře nebo kameny létající z různých směrů a neznámých příčin. Objevují se i vyprávění o přízracích a o tom, že lidé, kteří do areálu vstoupili, později zahynuli při podivných nehodách. Tyto příběhy nelze ověřit, ale významně posilují pověst sanatoria jako prokletého místa.
Navzdory opakovanému zájmu investorů se dosud nenašel projekt, který by objekt zachránil. Diskutovalo se o rekonstrukci i novém využití, žádný plán ale nebyl realizován. Budova dál chátrá a příroda si ji postupně bere zpět. Z někdejšího symbolu moderní medicíny se tak stal mrazivý památník minulých ambicí, politických stínů a lidské fascinace opuštěnými místy.
Ben Smime dnes stojí na pomezí historie a legendy. Pro jedny jde o architektonickou a kulturní památku, pro jiné o nebezpečný objekt, kterému je lepší se vyhnout. Jisté je jen to, že sanatorium zůstává jedním z nejdiskutovanějších opuštěných míst v Maroku a jeho příběh dál přitahuje pozornost dobrodruhů z celého světa.
