Kráter Darvaza: střežené pouštní tajemství Sovětů

Obří hořící jáma, kráter Darvaza, leží v turkmenské poušti a je známý jako „Brána do pekel“. Chrlí oheň po celá desetiletí. Její původ je ovšem považován za přísně tajný.

Poušť Karakum je obrovské území sluncem rozpálených písečných dun pokrývajících zhruba 70 % Turkmenistánu. Po vyprahlých 350 000 km čtverečních byste se mohli toulat celé dny a vidět jen nekonečné hřebeny dun a pustá údolí divočiny Karakumu. Pokud se však vydáte do severo-centrální části pouště, můžete narazit na skutečně surrealistické místo: kráter Darvaza. Je to jáma plná plynů, která chrlí oheň po celá desetiletí a je známá jako „Brána do pekel“.

Říká se, že v roce 1971 sovětští geologové těžili ropu v poušti, když zasáhli kapsu zemního plynu. To způsobilo, že se země propadla a vytvořila tři velké závrty. Aby se zabránilo úniku metanu do atmosféry, geologové prý jeden z nich zapálili v domnění, že vyhoří během několika týdnů.

O vzniku kráteru panují pochybnosti

Ale poté, co se kanadský průzkumník George Kourounis vydal na svou první expedici v roce 2013, zjistil, že nikdo vlastně neví, jak toto žhavé peklo vzniklo. Podle místních turkmenských geologů se zející kráter o šířce 69 metrů a hloubce 30 metrů vytvořil v šedesátých letech. Hořet začal údajně však až v letech osmdesátých. Přestože plyn a ropa byly během sovětské vlády v Turkmenistánu vysoce ceněné komodity, zdá se, že jakékoli informace a záznamy o vytvoření kráteru jsou přísně tajné.

Jisté je, že toto hořící metanové peklo se stalo jednou z nejoblíbenějších turistických atrakcí v zemi, kterou ročně navštíví jen asi 6 000 návštěvníků. Po většinu uplynulého desetiletí, když slunce klesá za obzor moře písečných dun, přijíždějí na toto unikátní místo cestovatelé z blízka i z daleka.