V belgickém lese u městečka Châtillon desítky let rezivěly stovky automobilů. Mezi stromy stály Pontiacy, Fordy i další americké klasiky z 50. a 60. let. Dlouhé řady vraků připomínaly dopravní zácpu uprostřed přírody. Původ neobvyklého automobilového hřbitova ale dodnes není úplně jasný.
Na vrcholu své existence měl Châtillon hned čtyři místa plná odstavených vozů a celkem na nich údajně stálo kolem 500 aut. Vegetace postupně obrostla karoserie, auta zapadala do bahna a mezi rezavými nárazníky začaly růst keře a stromy.
A Thread of Abandoned places that will completely blow ur mind
— World updates (@itswpceo) November 3, 2024
1. Abandoned Traffic jam in Belgium pic.twitter.com/AfNj0NeXvz
O původu aut koluje několik verzí
Nejznámější příběh tvrdí, že automobily patřily americkým vojákům, kteří po druhé světové válce nedokázali zaplatit jejich přepravu zpět do Spojených států. Místo toho je údajně nechali v Belgii a odjeli domů bez nich.
Tahle verze má ale zásadní slabinu. Řada nalezených vozů vznikla až v 50. a 60. letech, tedy dlouho po skončení války. Mezi nimi byly například Ford Thunderbird nebo Pontiac Chieftain z roku 1953.
Další teorie proto mluví o kanadských vojácích, kteří působili na základnách poblíž Châtillonu v 50. letech. Právě jejich přítomnost podle některých vysvětlení přinesla do regionu množství peněz i velkých severoamerických automobilů. Místní později toto období označovali za jakousi zlatou éru.
Existuje i třetí vysvětlení. Když francouzský prezident Charles de Gaulle v roce 1966 stáhl Francii z vojenské velitelské struktury NATO a sídlo organizace se přesunulo do Belgie, mohly se spolu s vojáky přesunout i jejich soukromé automobily. Část z nich pak mohla v oblasti zůstat.
Zůstaly hlavně fotografie
Ať už auta do lesa přivedla kterákoliv z těchto událostí, výsledkem byla mimořádná sbírka pod širým nebem. Průzkumníci mezi vraky našli například Pontiac Chieftain z roku 1953, Renault Dauphine, Studebaker Champion nebo Ford Thunderbird.
Nešlo přitom o několik zapomenutých vozů. Dlouhé řady aut pokračovaly hluboko do lesa a na některých místech působily jako dopravní zácpa, kterou řidiči jednoduše opustili. Desítky let deště, sněhu a vegetace pak udělaly z vozů součást krajiny.
Automobilový hřbitov začal postupně přitahovat sběratele i milovníky takzvaného urbexu. Někteří návštěvníci si z vraků odnášeli díly, součástky nebo suvenýry. To postupně přispělo k rozhodnutí lokalitu vyklidit.
Poslední z châtillonských automobilových hřbitovů zmizel v roce 2010. Belgické úřady nechaly vozy odstranit také kvůli obavám o životní prostředí. Dnes tak z někdejších stovek rezavějících klasik zůstávají především fotografie a videa.
Podle některých zpráv mohou být jednotlivé automobilové díly v lese stále ukryté. Slavné dlouhé řady Pontiaců, Fordů a dalších vozů už ale návštěvník na místě nenajde. Příběh belgického „lesa dopravní zácpy“ tak přežil hlavně díky snímkům, které zachytily dobu, kdy příroda pomalu pohlcovala stovky aut.
