Jen deset minut plavby od přeplněného Santorini leží ostrov, který jako by se turistickému ruchu záměrně vyhýbal. Thirasia nabízí bílé kostely, opuštěná jeskynní sídla, sopečné pláže i výhledy na kalderu bez davů.
Ostrov vznikl při mohutné sopečné erupci před zhruba 3 600 lety. Se Santorini proto sdílí nejen historii a vody kaldery, ale také černou vulkanickou krajinu. Přesto tu trvale žije jen 168 obyvatel a místní Thirasii někdy popisují jako „Santorini před padesáti lety“.
Vesnice nad kalderou
Na ostrově vede jediná silnice a většinu míst lze projít pěšky. Z přístavu Korfos stoupá do hlavní vesnice Manolas přibližně 280 kamenných schodů. Osada vznikla vysoko nad mořem také kvůli ochraně před piráty, kteří oblast napadali v 16. století. Dnes její uličky lemují bílé domy, staré obchody, větrné mlýny a jeskynní obydlí.
Manolas nabízí široké výhledy na Oiu a celou kalderu. Po výstupu se hodí zastavit v některé z místních restaurací. Fyrgano připravuje řecké saláty ze zeleniny z vlastní zahrady, zatímco Panorama Resto sází na kreativnější kuchyni. Na jídelním lístku se objevují rajčatové placičky, mořský okoun s řepným hummusem nebo musaka z malých kalamárů.
Pěší stezky pokračují k vesnici Potamos, která patří k nejmalebnějším místům ostrova. Mezi bílými domy a bugenvileami stojí kostel Panagia tis Giatrissa. Jeho zázračné ikoně místní připisují pomoc ženám, které si přály dítě. Interiér proto zaplňují panenky, jež zde zanechaly jako poděkování.
Ještě působivější je opuštěná osada Agrilia. Jeskynní domy leží v rokli a pomalu je pohlcuje vegetace. Dříve zde žila zemědělská komunita čítající až 700 lidí. Úpadek přišel po uzavření továren na rajčatový protlak a po ničivém zemětřesení v roce 1956.
📍Kimolos and Thirasia, Greece 🇬🇷 pic.twitter.com/csjunoxS4U
— Travel Guide (@water_diaries) April 12, 2026
Kostely, víno a tiché zátoky
Na Thirasii stojí 24 kostelů. Rodinný kostel Santa Irini z roku 1867 dal podle místního podání jméno Santorini. Námořníci při návratu domů spatřili jeho bílou stavbu a volali „Santa Irini!“. Na opačném konci ostrova se nad mysem Trypiti zvedá klášter Kimisis s modrou kupolí. U jižního cípu pak kaple proroka Eliáše nabízí výhled na západ slunce bez tlačenice známé z Oii.
Při výletech lze narazit také na barevný kostel Panny Marie, kterému místní říkají Mexický kostel. Nedaleko leží opuštěné doly. Zdejší pemza kdysi posloužila při stavbě Suezského průplavu. Trasy vedou kolem dalších stop minojského, benátského a osmanského období, mezi černými kameny a keři provoněnými divokým tymiánem.
Sopečnou půdu využívá vinařství Mikra Thira poblíž Potamosu. Réva roste v nízkých koších zvaných koulouri, které chrání hrozny před letními větry. Návštěvníci mohou během prohlídky ochutnat několik podob místního assyrtika. Ostrov se dá poznávat pěšky, na horském kole nebo elektrokole s místními průvodci.
Pláže nepatří k hlavním lákadlům Thirasie, přesto mají osobitou atmosféru. Černé oblázky a písek najdou návštěvníci u Korfosu, přístavu Riva i Agia Irini. Voda bývá klidná a na protějším břehu září bílé domy Oii. U Korfosu stojí taverny s čerstvými rybami, kapary, krémovou favou a domácím pečivem.
Možnosti ubytování se postupně rozšiřují. Santa Irini Retreat, otevřený v roce 2024, nabízí čtyři apartmá v tradičním domě, zahradu s fíkovníky a bazén s výhledem na západ slunce. Na ostrově fungují také rodinné Thirassia Paradise Suites. V odlehlé zátoce se ukrývá Perivolas Hideaway se čtyřmi jeskynními apartmá, soukromou lodí a terasou obrácenou k Oie.
Na Thirasii jezdí z Ammoudi Bay malý přívoz a z přístavu Athinios také větší trajekt. Ostrov má jediný taxík, ale jeho rozměry pěším výletům přejí. Stačí počítat se schody, vzít si vodu a nespěchat. Právě pomalé tempo zde stále tvoří součást každodenního života.
