Více
    15.1 C
    Czech
    Neděle 28. dubna 2024

    Každý leden se toto město v Ekvádoru zaplní tančícími ďábly

    Muži v děsivých maskách čertů pochodují ulicemi za zvuku trubek a bubnů. Z dávné rebelie proti kolonizátorům se v horském městečku stala tradice.

    Maska čerta leží na stole v dílně Minga Tunguipamba, kolektivu venkovských umělců, zatímco tanečníci dokončují své masky a kostýmy před Diabladou de Píllaro. Umělci tráví týdny a někdy i měsíce vytvářením a personalizací svých masek. Mnozí využívají rohy, zuby a kožešiny zvířat, jako jsou jeleni, kanci a lamy.

    V ekvádorských Vysokých Andách, více než 2 740 m nad mořem, vedle jablečných sadů a bramborových polí, je malé město Píllaro. Po většinu roku působí ospalé horské městečko jako tichá kulisa ohromujících horských výhledů národního parku Llanganates. Ale prvních šest lednových dnů každého roku se ulicemi Píllara potulují děsiví čerti. Živá kapela s trubkami a bubny oznamuje jejich příchod do přeplněných ulic města.

    Čerti se za pochodu škádlí a děsí děti svými ručně malovanými, odvážně barevnými maskami. Následují je tanečnice známé jako bailarines de línea v krásných šatech a síťovaných maskách s jemnými rysy.

    Po průvodu se čerti vracejí do svých domovů za městem, aby se dosyta najedli pečeného selete. Dokud nenastane čas, aby znovu pochodovali Píllarem.

    Ďábel jako symbol vzpoury

    Tento festival, známý jako Diablada de Píllaro, má silný rebelský charakter. I když se o jeho původu vedou diskuse, obecně se má za to, že začal v systému haciend během 16.–20. století, kdy evropští kolonizátoři nutili místní lidi pracovat na svých velkých panstvích. Podle jedné verze událostí zahajovali bohatí majitelé půdy nový rok okázalými plesy. Pak se vyráželi bavit do ulic a místní lidé jim údajně sloužili tím, že před nimi vyklízeli cestu. Nakonec se místní muži začali oblékat za čerty, aby si trochu usnadnili práci.

    Účastníci reprezentují zemědělské komunity

    V postkoloniálním Ekvádoru se postava ďábla stávala stále populárnější jako symbol vzpoury nejen proti španělským kolonizátorům, ale také proti katolické církvi. Součástí průvodu jsou i další postavy, jako například modrookí bailarines se světlou pletí. Bailarines ve svých maskách z drátěného pletiva a bílých košilích představují bohaté vlastníky půdy systému haciendy. Je tu také capariche, osoba historicky z nižší třídy, která měla za úkol zametat ulice pro průvod.

    Všichni účastníci Diablada de Píllaro pocházejí z venkovských zemědělských komunit mimo město, což je další jemný výraz rebelie. Píllaro, založené v roce 1570 Španělem Donem Antoniem de Clavijo, bylo raným symbolem evropské expanze v regionu.

    Dnes vesnice obklopující Píllaro, jako je Tunguipamba, tvoří mingy – volně přeloženo z kečuánštiny jako skupina nebo kolektiv – aby během festivalu hlasitě a směle reprezentovaly své komunity v ulicích města, čímž v podstatě prosazují své právo být v Píllaru.

    Sledujte nás na sítích

    Tradiční kavárenský život či písečné duny: Za těmito památkami UNESCO stačí vyrazit k sousedům

    Mnoho vášnivých cestovatelů má na svém seznamu "povinných" míst světové ikony, jako je Tádž Mahal, Velký bariérový útes nebo Velká čínská zeď. Za některými klenoty ale stačí dojet přes hranice k sousedům.

    Tradiční kavárenský život či písečné duny: Za těmito památkami UNESCO stačí vyrazit k sousedům

    Mnoho vášnivých cestovatelů má na svém seznamu "povinných" míst světové ikony, jako je Tádž Mahal, Velký bariérový útes nebo Velká čínská zeď. Za některými klenoty ale stačí dojet přes hranice k sousedům.