Vydejme se do Derinkuyu, největšího tureckého podzemního města. Zde se v srdci Kappadokie snoubí troglodytská architektura a legendy. Sestupte pod zemský povrch.
Podzemní město Derinkuyu, které bylo náhodou objeveno v roce 1963 se nachází asi 300 kilometrů od tureckého hlavního města Ankary. Je nejhlubším a největším jeskynním městem na světě. Má nejméně osm pater vytesaných v tufové skále a sahá do hloubky 85 metrů. Zde je příběh tohoto jedinečného místa, které musíte během svého pobytu v Kappadokii navštívit!
Close by, the astonishing discovery at Derinkuyu was made.
— Culture Critic (@Culture_Crit) July 12, 2024
But unlike the caves, this is 18 stories and 280 feet deep… pic.twitter.com/9LZhjih0Om
Stovky podzemních měst v Kappadokii
Od konce 6. století, kdy byl region ohrožen nájezdy Umajjovců, se tisíce obyvatel Kappadokie, oblasti dnešního Turecka proslulé svými pohádkovými komíny a dalšími neuvěřitelnými skalními útvary, rozhodly ukrýt. Hledaly úkryt v rozsáhlých prostorách vyhloubených pod svými domy.
Tyto zvenčí neviditelné podzemní stavby poskytovaly ideální útočiště před útočníky, ale také před krutými zimami v této centrální oblasti Anatolie. V důsledku toho velmi rychle vznikala podzemní města, kterých je dnes zejména jižně od Nevşehiru téměř 200. Derinkuyu, jehož název v turečtině znamená „hluboká studna“, se skládá z přibližně stovky místností v osmi patrech a je největším takovým městem v regionu… A na světě!
Derinkuyu, mistrovské dílo troglodytního inženýrství
Podobně jako mraveniště v lidském měřítku, které bylo s přestávkami obýváno mezi 6. a 11. stoletím, dokázalo podzemní město Derinkuyu fungovat v naprosté izolaci i několik měsíců. Při procházce jeho chodbami můžete objevovat a poznávat specifické funkce jednotlivých místností, od společných kuchyní až po skladovací komory.
V prvním patře se nacházely stáje, ale také sklady, sila, a dokonce i lis na víno. V nižších úrovních pak obytné prostory, kuchyně, spižírny a společenské místnosti včetně školy a kaple, propojené širokou sítí galerií a tunelů.
Takový rozsah vyžaduje mimořádně důmyslný větrací systém. Ten se skládal z přibližně padesáti komínů, z nichž některé byly rozšířeny o vodní nádrž, sloužící k cirkulaci vzduchu v podlažích a zachycování dešťové vody.
A konečně, kdyby městu hrozilo nějaké nebezpečí, vstupy se daly kdykoli uzavřít zevnitř pomocí silných kamenných bloků. Celkem se odhaduje, že zde mohlo žít asi 10 000 lidí, jejich dobytek a zásoby!
