Když se řekne Litva, málokoho napadnou bílé písečné duny a blankytně modrá voda. Úzký pruh země nazývaný Kurská kosa vás ale překvapí. Je domovem nejvyšších migrujících dun v Evropě.
Kurská kosa vznikla díky větru a mořským proudům. Jedná se o pás písku oddělující Kurský záliv od Baltského moře. Úsek je pokryt písečnými dunami a borovými lesy a je jedním z nejkrásnějších míst v Litvě.
The Dead #Dunes of #Lithuania https://t.co/mucjxyaFRs @atlasobscura @eurochangefx #travel https://t.co/Zgi705ESt2 pic.twitter.com/JGBqf27SXM
— eurochange (@eurochangeFX) May 6, 2017
Mnoho cestovatelů Kurskou kosu přehlíží, protože leží poměrně daleko od Vilniusu, hlavního města Litvy. Výlet do tohoto skrytého klenotu však rozhodně stojí za to. Kurská kosa je jednou z nejdelších kos na světě. Rozkládá se od jihozápadní Litvy po Kaliningradský poloostrov Sambian a prochází Baltským mořem.
Něco přes polovinu kosy patří Litvě, zemi severně od Polska. Zbytek patří Rusku. Tento výjimečný kus země byl Litvou i Ruskem označen za národní park. Mrtvé duny jsou jako chráněná oblast v národním parku jedním z nejdramatičtějších a botanicky nejvýznamnějších prvků tohoto jedinečného geologického útvaru.
Mrtvé duny, dosahující výšky až 60 metrů, stále zakrývají čtyři vesnice a dva hřbitovy, které byly pohlceny pohyblivými písky v letech 1675 až 1854. V tu dobu se duny stěhovaly o 0,5 až 15 metrů za rok. Dnes jsou jedním ze čtyř míst světového dědictví UNESCO v Litvě.
Za vznikem dun stojí odlesnění
Lidská činnost na Kurské kose, známé také jako Neringa, se datuje přinejmenším do 9. století n. l. Pak byla obsazena Řádem německých rytířů, jejichž přítomnost vedla ke zvýšené pastvě a těžbě dřeva. Výsledné odlesňování vytvořilo přechodnější krajinu písečných dun, které se deformovaly a migrovaly s převládajícími západními větry. Úsilí o znovuzalesnění začalo v 19. století a bylo z velké části úspěšné. Mrtvé duny poskytují pohled na nezrekonstruovaný úsek Neringy.
Přezdívka „Mrtvé duny“ je nápadně nesprávné pojmenování. Oblast zahrnuje přírodní rezervaci Nagliai, ekologicky citlivou oblast, která je domovem mnoha vzácných a křehkých rostlin. Jedinečná flóra celkově poskytuje tlumený, zemitý vzhled, díky čemuž dává alternativní název „Šedé duny“ o něco větší smysl.
Návštěvníci přírodní rezervace Nagliai jsou povinni zdržovat se na značené stezce, aby nenarušili zvláštní a křehký ekosystém. Nejlepší čas na návštěvu národního parku je v létě, zejména od začátku června do poloviny září. Jaro a podzim jsou tišší a také mají své kouzlo. Počítejte však s tím, že některé hotely na konci hlavní sezóny zavírají.
