ZajímavostiKlíčem k japonskému jídlu je Go-Kan – všech pět smyslů

Klíčem k japonskému jídlu je Go-Kan – všech pět smyslů

Co považujete u jídla za důležité? Většina lidí by odpověděla: „Je to chuť.“ To je pravda, ale v japonské kuchyni jsou kromě chuti velmi důležité i zvuk, vůně, textura a vzhled.

Japonci si při přípravě jídla cení vjemů pěti smyslů, tj. chuti, sluchu, čichu, hmatu a zraku.

Pět smyslů, známých jako „Go-Kan“

Jednou z myšlenek, které si japonské jídlo cení, je pět smyslů (Go-Kan), tedy chuť, sluch, čich, hmat a zrak. Z tohoto důvodu japonští kuchaři myslí na lidi, kteří jejich jídlo jedí. Vymýšlejí menu, která si mohou vychutnat všemi pěti smysly.

Slavný japonský šéfkuchař řekl: „Když vidíte a ochutnáte pokrm, můžete prostřednictvím představivosti překonat čas, prostor a vzdálenost. Kuchyně poskytuje tak vynikající sílu. Vychutnávání jídla všemi pěti smysly je podstatou japonské kuchyně.“

Součástí japonské kultury „Omotenashi“ (pohostinství) je také vaření s ohledem na jedlíka.

Chuť

První je chuť. Chuť je nezbytnou součástí jídla. U nás je to samozřejmost, ale i v japonské kuchyni mají na paměti pokrmy, které uspokojí jazýčky strávníků.

Sluch

Někteří lidé si mohou myslet, že sluch není na první pohled relevantní, ale ve skutečnosti je to důležitý prvek. Jedli jste někdy například samosu? Co považujete za „chutné“ – křupavý zvuk, nebo vlhký zvuk? Většina lidí by odpověděla, že je to první.

Nemalý vliv má i prostředí, ve kterém stolujete. Dobré jídlo může chutnat lépe s uklidňující hudbou v pozadí. Na druhou stranu neformálním restauracím může více vyhovovat lehká hudba, která podněcuje konverzaci. A v obou případech zvuk klaksonů aut v restauraci zkazí dobré jídlo.

Vůně

Zažili jste někdy následující? Nalákala vás například sladká vůně obchodu u silnice, a než jste se nadáli, objednávali jste si sladké pečivo, i když jste na něj předtím neměli chuť… K tomuto jevu došlo, protože vůně stimulovala vaši chuť k jídlu.

Když jíte, můžete díky pikantní nebo bohaté vůni mít pocit, že jídlo chutná ještě lépe. A naopak, jsou chvíle, kdy jídlo vypadá lákavě, ale když k němu přivoníte, uvědomíte si, že už vás neláká ho sníst.

Dotek

Když slyšíte slovo „hmatový“, pravděpodobně si myslíte, že se týká pocitu dotyku s potravinami. I když je to jistě důležité, důležitější jsou hmatové vjemy v ústech. Pocit jídla na jazyku a textura pokrmu.

Pokud je zelenina v dušeném pokrmu křupavá, zaujme vás, že? Na druhou stranu, pokud je zelenina v salátu scvrklá, chuť bude méně než poloviční. Pokrm chutná ještě lépe, protože cítíte texturu, která je pro pokrm vhodná.

Pohled

Konečně je tu otázka zraku, to je samozřejmé. I když má pokrm stejný recept a stejné koření, existuje velký rozdíl v míře lahodnosti mezi pokrmem podávaným neuspořádaným způsobem a pokrmem podávaným s působivým estetickým dojmem. Chuť pokrmu je také ovlivněna krásou nádobí.

Zvláště důležitá je barva jídla. Chutnají vám modrá jídla? Většina lidí je považuje za méně chutná. Je to proto, že v přírodě neexistuje žádné přirozeně modré jídlo, ať už je to maso, ryby, zelenina, ovoce nebo obiloviny. Lidé jsou náchylní k váhání nad podivnými věcmi.

Zkuste vařit jako Japonci a při přípravě pokrmu mít na paměti všech pět smyslů.

Nejčtenější

Hranice Norska s Ruskem láká turisty na přísně střežené stezky

Krajina kolem norského města Kirkenes nabízí tundru, březové lesy i výhledy na řeku Pasvik. Stále více návštěvníků sem ale nepřijíždí jen kvůli arktické přírodě. Láká je možnost projít se podél hranice s Ruskem, kterou nepřetržitě sledují kamery, strážní věže a vojenské hlídky.

Morče na talíři. Pro našince nemyslitelné, v Ekvádoru běžná věc

Pro Evropana je morče hlavně domácí mazlíček. V ekvádorských Andách má ale úplně jinou roli. Cuy, jak se mu říká, patří k tradičním jídlům horských oblastí a na trzích se běžně opéká nad uhlíky. Pro místní nejde o turistickou kuriozitu, ale o dlouhou kulinární tradici.

Jak chutná Brusel? Hranolky, mušle, čokoláda a další belgické delikatesy

Brusel patří k evropským městům, kam se vyplatí naplánovat cestu jenom kvůli jídlu. Belgická kuchyně stojí na výrazných chutích, poctivých porcích a kombinacích, které si na nic nehrají. Vedle čokolády a vaflí tu mají pevné místo mušle, hranolky, masové kuličky, dušená masa, krevety i pivo.

Jezero Bafa, zapomenuté vnitrozemské moře Turecka

Jen kousek od rušného tureckého pobřeží leží krajina, která působí skoro jako jiný svět. Jezero Bafa obklopují bizarní skály, olivové háje, pozůstatky antického města i byzantské kláštery. Místo přitom zůstává stranou hlavních turistických tras mezi Bodrumem a Izmirem.

Z Londýna na den k římským lázním, univerzitám i moři

Londýn dokáže zabavit na týdny, ale řada nejzajímavějších míst Anglie leží jen hodinu či dvě od něj. Vlakem se dá snadno vyrazit za královskými sídly, římskými lázněmi, univerzitní historií, pobřežím i venkovskou krajinou. Na jednodenní výlet tak není nutné půjčovat auto ani plánovat složitou trasu.

Galway, nejirštější město v Irsku. Žije hudbou a hospodami a divokým Atlantikem

Galway patří k nejživějším městům Irska. Barevné ulice, tradiční hudba, hospody plné lidí a čerstvé mořské plody vytvářejí atmosféru, která je výrazně irská, ale zároveň mladá a uvolněná. Město navíc leží jen kousek od Connemary, Aranských ostrovů a Moherských útesů.

Pěšky přes ranvej, tajné tunely a výhled na Afriku. Gibraltar je plný překvapení

Gibraltar zabírá necelých sedm kilometrů čtverečních, přesto na něm lze bez problémů strávit několik dní. Vedle slavné skály a makaků tu čekají jeskyně, vojenské tunely, výhledy na Afriku, britské ulice, pláže i letištní dráha, přes kterou se stále chodí pěšky.

Hamburk ukrývá největší modelovou železnici světa

Hamburské modelové museum Miniatur Wunderland proměňuje dětský sen o vláčcích v propracovaný svět plný pohybu. Návštěvníci tu během několika hodin překonají celé kontinenty, sledují provoz rušného letiště a objevují tisíce drobných příběhů. Jedna z nejoblíbenějších německých atrakcí přitom není jen hravou podívanou pro rodiny.

Stovky opuštěných aut v belgickém lese. Nikdo neví, jak se tam dostaly

V belgickém lese u městečka Châtillon desítky let rezivěly stovky automobilů. Mezi stromy stály Pontiacy, Fordy i další americké klasiky z 50. a 60. let. Dlouhé řady vraků připomínaly dopravní zácpu uprostřed přírody. Původ neobvyklého automobilového hřbitova ale dodnes není úplně jasný.

Tiny Tourism odvádí cestovatele od přeplněných památek

Nový cestovatelský přístup vybízí turisty, aby na chvíli odložili seznam povinných památek. Místo slavných náměstí, muzeí a vyhlídek mají poznávat supermarkety, tramvaje, místní obchody nebo obyčejné ulice. Tiny Tourism, tedy malý či skromnější turismus, může ulevit přetíženým centrům, úplnou náhradu tradičního cestování však nenabízí.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama