ZajímavostiKalhoty z lidské kůže v muzeu islandského čarodějnictví

Kalhoty z lidské kůže v muzeu islandského čarodějnictví

I když jsou za čarodějnice tradičně považovány ženy, obvinění z čarodějnictví na Islandu bývali i muži. Během doby plné pověr byli popravováni úplně stejně. Prohlédněte si děsivé artefakty z doby dávno minulé.

Ve Strandagalduru, muzeu islandského čarodějnictví, jsou tyto časy magie a strachu připomínány do často šokujících detailů. Muzeum se zaměřuje na propracovaná a esoterická kouzla a rituály, které odpovídají regionální magii. Jedná se například o vyčarování tvora, který byl schopen ukrást kozí mléko, či kouzlo, které někoho učinilo neviditelným.

Velmi oblíbené muzeum se nachází ve vesnici Hólmavík, na východní straně regionu Westfjords na Islandu. Toto muzeum se islandsky nazývá Muzeum kouzel a čarodějnictví nebo „Galdrasafnið“.

Muzeum je ve dvou patrech a zobrazuje historii čarodějnictví, které bylo v této oblasti Islandu zvané Strandir zdánlivě mocné. Jeho návštěva rozhodně není pro slabé povahy, zaručeně vám bude běhat mráz po zádech.

V muzeu se můžete dozvědět vše o islandském čarodějnictví – i to, jak se udělat neviditelným. A dokonce „uvidíte“ neviditelného kluka!

Století ohně na Islandu

Sbírka obsahuje řadu umně vystavených originálních artefaktů a zábavných replik, jako jsou runami vyřezávané kusy dřeva, zvířecí lebky a řada islandských kouzelných holí. Nejvíce šokujícím a nejpozoruhodnějším kouskem jsou však tzv. „nekrokalhoty“, což je vysušená kůže muže od pasu dolů. Tyto děsivé legíny byly použity v kouzlu, které údajně přineslo sesilateli více peněz.

Bylo to v roce 1652, kdy byl na severním Islandu upálen první muž jako čaroděj. Jmenoval se Jón Rögnvaldsson a byl obviněn z vychování ducha (zombie), aby ublížil svému nepříteli. V Trékyllisvíku byli v roce 1654 za čarodějnictví upáleni tři muži. Následoval hon na čarodějnice a toto období na Islandu v letech 1654-1690, se nazývá „Brennuöldin“ neboli století ohně. Dalších 16 mužů a 1 žena bylo upáleno, poslední v roce 1683.

Nejslavnější exemplář muzea – kalhoty z lidské kůže

Nyní je to zdaleka nejslavnější kousek v muzeu. Pochází ze 17. století.

Na stránkách muzea se dočtete: Pokud si chcete vyrobit své vlastní „nekrokalhoty“, musíte získat povolení od živého muže použít jeho kůži po smrti. Poté, co byl pohřben, musíte vykopat jeho tělo a stáhnout kůži z mrtvoly. Od pasu dolů jako jeden kus. Jakmile vstoupíte do kalhot, přilepí se k vaší kůži.

Je potřeba ukrást chudé vdově minci a umístit ji do šourku spolu s magickým znamením „nábrókarstafur“, napsaným na kusu papíru. V důsledku toho bude mince vtahovat peníze do šourku, takže nebude nikdy prázdný, dokud nebude odstraněna původní mince.

Kalhoty vystavené v muzeu jsou replikou vytvořenou podle měření místního muže ve Strandiru. Zprávy o těchto „lidských kalhotách“ obletěly celý svět a Stephen Fry o nich mluvil ve svém pořadu QI. Tvrdil, že takto funguje islandský ekonomický systém! To způsobilo lehký zmatek a po odvysílání pořadu návštěvnost muzea prudce stoupla. Všichni hledali tento hrůzný artefakt.

Strandagaldur je názornou připomínkou toho, že zatímco se čarodějnictví obávali lidé po celém světě, Island ho skutečně proměnil v něco děsivého.

Nejčtenější

Vídeňské muzeum ukazuje, jak lidé poznávali svět

Vídeňské Muzeum glóbů ukrývá stovky historických modelů Země i oblohy. Návštěvník na nich sleduje nejen vývoj kartografie, ale také lidskou představivost, omyly a dobové předsudky. Jediné veřejné muzeum zaměřené výhradně na glóby sídlí v barokním paláci Mollard nedaleko Hofburgu.

Hranice Norska s Ruskem láká turisty na přísně střežené stezky

Krajina kolem norského města Kirkenes nabízí tundru, březové lesy i výhledy na řeku Pasvik. Stále více návštěvníků sem ale nepřijíždí jen kvůli arktické přírodě. Láká je možnost projít se podél hranice s Ruskem, kterou nepřetržitě sledují kamery, strážní věže a vojenské hlídky.

Morče na talíři. Pro našince nemyslitelné, v Ekvádoru běžná věc

Pro Evropana je morče hlavně domácí mazlíček. V ekvádorských Andách má ale úplně jinou roli. Cuy, jak se mu říká, patří k tradičním jídlům horských oblastí a na trzích se běžně opéká nad uhlíky. Pro místní nejde o turistickou kuriozitu, ale o dlouhou kulinární tradici.

Jak chutná Brusel? Hranolky, mušle, čokoláda a další belgické delikatesy

Brusel patří k evropským městům, kam se vyplatí naplánovat cestu jenom kvůli jídlu. Belgická kuchyně stojí na výrazných chutích, poctivých porcích a kombinacích, které si na nic nehrají. Vedle čokolády a vaflí tu mají pevné místo mušle, hranolky, masové kuličky, dušená masa, krevety i pivo.

Jezero Bafa, zapomenuté vnitrozemské moře Turecka

Jen kousek od rušného tureckého pobřeží leží krajina, která působí skoro jako jiný svět. Jezero Bafa obklopují bizarní skály, olivové háje, pozůstatky antického města i byzantské kláštery. Místo přitom zůstává stranou hlavních turistických tras mezi Bodrumem a Izmirem.

Z Londýna na den k římským lázním, univerzitám i moři

Londýn dokáže zabavit na týdny, ale řada nejzajímavějších míst Anglie leží jen hodinu či dvě od něj. Vlakem se dá snadno vyrazit za královskými sídly, římskými lázněmi, univerzitní historií, pobřežím i venkovskou krajinou. Na jednodenní výlet tak není nutné půjčovat auto ani plánovat složitou trasu.

Galway, nejirštější město v Irsku. Žije hudbou a hospodami a divokým Atlantikem

Galway patří k nejživějším městům Irska. Barevné ulice, tradiční hudba, hospody plné lidí a čerstvé mořské plody vytvářejí atmosféru, která je výrazně irská, ale zároveň mladá a uvolněná. Město navíc leží jen kousek od Connemary, Aranských ostrovů a Moherských útesů.

Pěšky přes ranvej, tajné tunely a výhled na Afriku. Gibraltar je plný překvapení

Gibraltar zabírá necelých sedm kilometrů čtverečních, přesto na něm lze bez problémů strávit několik dní. Vedle slavné skály a makaků tu čekají jeskyně, vojenské tunely, výhledy na Afriku, britské ulice, pláže i letištní dráha, přes kterou se stále chodí pěšky.

Hamburk ukrývá největší modelovou železnici světa

Hamburské modelové museum Miniatur Wunderland proměňuje dětský sen o vláčcích v propracovaný svět plný pohybu. Návštěvníci tu během několika hodin překonají celé kontinenty, sledují provoz rušného letiště a objevují tisíce drobných příběhů. Jedna z nejoblíbenějších německých atrakcí přitom není jen hravou podívanou pro rodiny.

Stovky opuštěných aut v belgickém lese. Nikdo neví, jak se tam dostaly

V belgickém lese u městečka Châtillon desítky let rezivěly stovky automobilů. Mezi stromy stály Pontiacy, Fordy i další americké klasiky z 50. a 60. let. Dlouhé řady vraků připomínaly dopravní zácpu uprostřed přírody. Původ neobvyklého automobilového hřbitova ale dodnes není úplně jasný.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama