Kdo chce vidět polární záři, letos má mimořádně dobrou šanci. Slunce zůstává po svém nedávném maximu stále velmi aktivní a odborníci očekávají častější a výraznější aurory. Největší naděje na pozorování je na severu Evropy, Kanady a Aljašky, silné jevy se ale mohou objevit i mnohem jižněji než obvykle.
Slunce prochází přibližně jedenáctiletým cyklem, během něhož jeho aktivita roste a zase klesá. Poslední maximum přišlo kolem let 2024 a 2025. Přestože teď aktivita pomalu slábne, období let 2026 a 2027 má stále patřit k velmi dobrým pro pozorování polární záře.
Aurora vzniká ve chvíli, kdy nabité částice ze Slunce zasáhnou zemskou atmosféru a reagují s jejími atomy a molekulami. Při silnější sluneční aktivitě se polární záře může posunout dál od severního pólu. V posledních letech ji proto lidé pozorovali i v oblastech Británie nebo Spojených států, kde běžně nebývá tak výrazná.
Největší šanci má sever Evropy
Nejspolehlivějšími místy zůstávají Norsko, Finsko, sever Švédska, Grónsko, Island, Kanada a Aljaška. Oblast, kde se polární záře nejčastěji objevuje, totiž obvykle leží kolem a nad polárním kruhem.
Známým cílem je norské Tromsø, které leží přímo v této oblasti. Problémem ale může být oblačnost. Fotograf Wil Cheung, který polární záři viděl více než čtyřistakrát, považuje za jednu z nejlepších možností také Akureyri na severu Islandu. Tam podle něj dobře vychází kombinace polohy, počasí a snadného cestování autem.
Dobrou volbou mohou být také plavby podél norského pobřeží. Lodě se dostanou daleko od světel měst a někdy také mimo oblast nízké oblačnosti. Právě čistá obloha bývá při hledání aurory často důležitější než samotná předpověď sluneční aktivity.
Rozhoduje tma, počasí i správný termín
Nejlepší podmínky nastávají daleko od měst a světelného smogu. Vyplatí se proto hledat chatu nebo menší ubytování v tmavé krajině, odkud lze oblohu kontrolovat během celé noci. Nejvýraznější fáze polární záře totiž někdy trvá jen několik minut.
Statisticky patří k nejlepším obdobím dny kolem jarní a podzimní rovnodennosti, tedy přibližně kolem 21. března a 21. září. Geomagnetické bouře jsou tehdy zhruba dvakrát pravděpodobnější. Pomoci může i noc bez jasného Měsíce, přestože na dalekém severu jeho světlo silnou auroru úplně nepřehluší.
Velkou výhodou oproti minulosti jsou přesnější předpovědi. Vědci dnes lépe sledují dění na Slunci a dokážou odhadnout, kdy částice dorazí k Zemi. Aktuální předpovědi proto mohou výrazně zvýšit šanci, že člověk nepročeká noc pod zataženou oblohou.
Kdo vyrazí na sever, měl by počítat i s dlouhým pobytem venku. Nestačí jen teplá bunda. Hodí se několik vrstev, nepromokavé oblečení, kvalitní boty a další vybavení do mrazu. U polární záře totiž platí jednoduché pravidlo: čím déle vydržíte čekat pod tmavou a jasnou oblohou, tím větší máte šanci, že se opravdu objeví.
